Z praktické školy až k výrobě houslí a viol. Ani těžký osud Dušana nezastavil v cestě za jeho snem
Publikováno: 13. 6. 2023 Doba čtení: 3 minuty
Dušan pochází z chudé neúplné rodiny, žil jen s maminkou a bratrem ve skromných podmínkách a navštěvoval praktickou základní školu. Náš kolega Jiří Jiroušek v něm ale viděl potenciál, proto mu nabídl pomoc. Když zemřela Dušanova babička, která ho vždy velmi podporovala, rozhodl se splnit její přání a po dokončení studia oboru instalatér se přihlásil ještě na truhláře. Nyní studuje druhý ročník a patří mezi nejlepší studenty. První ročník zakončil vyznamenáním a v prvním pololetí druhého měl samé jedničky.
Dušan bydlel společně se svým bratrem Kubou a matkou v panelovém domě ve skromných podmínkách. Oba bratři navštěvovali stejnou praktickou školu. Dušanova maminka měla vždy problém sehnat zaměstnání, proto finanční situace rodiny nebyla nikdy příliš dobrá. Kuba nyní žije ve chráněném bydlení, a protože Dušanovi záleží na jeho rodině, stará se o něj. Nejen v tom, ale i ve všech jeho dalších krocích, ho vždy velmi podporovala také jeho babička.
Společně jsme se seznámili na základní praktické škole, kde jsem v minulosti pracoval. Již v té době jsem viděl, že to nemá Dušan vůbec jednoduché. Když jsem zaměstnání na základní škole opustil, začal jsem pracovat v našem Nízkoprahu. Dušan byl první klient, kterého jsem chtěl a mohl podpořit. Dlouho jsem ho ale neviděl a neměl ho možnost nijak kontaktovat. Při jedné z cest městem jsem však potkal jeho matku, která v té době pracovala u technických služeb města. Snažil jsem se zjistit, jak se rodina a Dušan má. Matka mi k mé radosti sdělila, že se Dušanovi ve škole daří, ale byla by moc ráda za nabídnutou podporu, kterou si její syn zaslouží.
Dušanova babička ho přesvědčila, aby to zkusil
Nabídl jsem tedy možnost spolupráce v rámci kariérního poradenství. Dušan se snažil, nejen ve škole, ale i doma. Učil se navíc, aby dostihl své spolužáky. Věnoval učení veškerý svůj čas. Po ukončení základního vzdělání pro něj bylo velmi těžké přihlásit se na nějaký obor, jelikož vycházel z praktické školy (dříve zvláštní). Všichni mu doporučovali, aby se přihlásil ke studiu pouze na obory typu E. Jeho babička ho však podpořila svou důvěrou a přesvědčila ho, aby to alespoň zkusil. Já jsem se ho snažil motivovat, aby se nebál a věřil si. V rámci kariérního poradenství jsem mu pomohl vstoupit do programu retrostipendií a tím ho podpořit.
Dušan byl velmi vděčný za podporu učitelů na prvním učebním oboru, kde mu umožnili vše dohnat a dostudovat. Pravidelně jsme se s Dušanem scházeli, doučovali se a konzultovali jeho situaci ve škole. S naší společnou pomocí vystudoval učební obor typu H – instalatér a rozmýšlel se, co dál.
Snažil jsem se mu vysvětlit, že to, co už dokázal je velký úspěch, ale měl by zkusit ještě navazující maturitní vzdělávání. Škola ho bavila a učení zvládal velmi dobře.
Samé jedničky a po škole výroba houslí
Bohužel během času Dušan přišel o svou babičku, když zemřela. Stalo se to během studia prvního učebního oboru a celou rodinu to velmi zasáhlo. Babička si přála, aby se stal truhlářem, jako byl jeho dědeček. Dušan se proto rozhodl přihlásit se na další učební obor typu H, na truhláře, aby mohl přání babičce splnit. Opět jsem mu pomohl vybrat vhodnou školu a dnes je už ve 2. ročníku tohoto oboru. Patří mezi nejlepší studenty. První ročník zakončil vyznamenáním a v prvním pololetí druhého ročníku měl samé jedničky.
Po škole pracuje v houslařské firmě jako brigádník, kde vyrábí housle a violy. Dostal se k práci, která je velmi umělecká a precizní a vše dobře zvládá, jelikož ho velmi baví. Stále plní podmínky programu retrostipendií, díky čemuž je při studiu finančně podporován. Jezdí také na setkávání stipendistů v rámci naší organizace, kde má možnost sdílet zkušenosti s ostatními.
Co nám tento příběh ukazuje? Ten, kdo opravdu chce něco dokázat, má správnou motivaci, podporu a pevnou vůli, může si svůj sen splnit i přes všechny obtíže, které život přináší. Člověk se nemá nikdy vzdávat a má si jít za svým snem.
