Bezpečný přístav v bouři: Jak projekt EDUKOMPLEX pomáhá Janičce najít ztracené sebevědomí
Publikováno: 22. 6. 2026 Doba čtení: 2 minuty Sdílet: Sdílet článekVyrůstat v prostředí, kde chybí stabilita, pochopení a bezpečí, je pro dítě těžké. Když se k tomu přidá pocit osamění ve školní lavici, svět se může zdát jako jedno velké nepřátelské místo. To byl případ Janičky. Díky podpoře v projektu EDUKOMPLEX a novému kolektivu vrstevníků však Janička začíná objevovat, že na své trápení nemusí být sama.
Domov by měl být pro každé dítě místem, kde načerpá sílu. U Janičky je to ale složitější. Její tatínek se snaží zajistit co nejlepší podmínky, sám se však potýká s nedostatkem finančních i materiálních prostředků. Na všechno je navíc víceméně sám. Matka o dceru nejeví hlubší zájem. Když u ní Janička stráví víkend, vrací se domů emočně rozladěná. Z útlého dětství si od matky navíc odnesla vzorce chování a vulgární výrazy, které si s sebou nese jako těžký batoh a které jí komplikují vztahy s okolím.
Když škola není bezpečným místem
Následky náročného rodinného zázemí se bohužel projevily i ve škole. Janička do tamního kolektivu nezapadla. Spolužáci se jí straní a místo opory nenašla pochopení ani u paní učitelky. Janička se proto začala před světem uzavírat, stranit se ostatních dětí a veškerý volný čas trávila v izolaci.
Právě v této fázi do jejího života vstoupil projekt EDUKOMPLEX Člověka v tísni.
Krok za krokem k důvěře a emocím
„Spolupracujeme s Janičkou už delší dobu. Nejdůležitější bylo vybudovat si vzájemnou důvěru,“ popisuje pracovnice projektu. Společně jsme se začaly věnovat tématům, která Janičku nejvíc pálila – mluví o pocitech, učí se je pojmenovávat a hledáme cesty, jak k náročným situacím přistupovat bez křiku či vulgarit. Pro Janičku je to vůbec první prostor, kde může otevřeně říct, co ji trápí, aniž by ji někdo odsuzoval.
Zlomový bod však nastal ve chvíli, kdy Janička začala navštěvovat i skupinové doučování.
Nové kamarádky a síla týmu
Do stejné skupiny dochází dalších několik dívek. Pro Janičku se toto doučování stalo něčím mnohem větším než jen procvičováním školní látky – stalo se z něj bezpečné místo. Poprvé zažila, jaké to je být součástí podporujícího kolektivu, kde může být sama sebou a kde jí nehrozí odmítnutí.
„V rámci skupiny se nesoustředíme jen na učení. Učíme holky týmové práci, ukazujeme jim výhody vzájemné pomoci a jak táhnout za jeden provaz,“ vysvětluje pracovnice. Zjistila, že spolupráce přináší radost a že ostatní dívky ji berou takovou, jaká je.
Příběh Janičky zdaleka nekončí a před námi je ještě dlouhá cesta. Ale díky projektu EDUKOMPLEX a podpoře našich dárců už Janička ví, že na tu cestu není sama. Učí se věřit lidem i sama sobě – a to je ten nejdůležitější první krok k lepší budoucnosti.
Projekt CZ.03.02.02/00/24_066/0004746 „EDUKOMPLEX“ je spolufinancován Evropskou unií.
