Čekání na bezpečí: Podpora vysídlených rodin na odlehlém filipínském ostrově Sarangani po silném zemětřesení

Publikováno: 29. 6. 2026 Doba čtení: 3 minuty

Zemětřesení o síle 7,8 Richterovy škály, které 8. června 2026 zasáhlo oblast poblíž filipínského města Maasim v provincii Sarangani, zpustošilo pobřežní a ostrovní oblasti v celém jižním Mindanau. Tisíce rodin byly vysídleny, protože domy a klíčová infrastruktura utrpěly rozsáhlé škody, které se odhadují na 19,33 milionu EUR (zhruba 469 milionů korun).

Czarina Jezza Dammo, Education in Emergencies Project manager travel by boat to Sarangani Island to deliver emergency assistance to communities affected by the June 8 earthquake.
© Foto: PIN Philippines

Na odlehlých ostrovech okresu Sarangani a provincie Davao Occidental se tyto problémy ještě znásobily. Zemětřesením poškozené přístupové cesty a stávající geografické bariéry komplikují možnost doručení důležité pomoci do oblasti.

Mnoho rodin je vysídlených v provizorním ubytování a nemůže se vrátit domů. Mezi nimi je i 47letý Julito Cawa z vesnice Camalig, jedné z oblastí na ostrově Sarangani, které byly kvůli riziku sesuvů půdy a nestabilitě terénu vyhlášeny za nebezpečné.

„Bylo to poprvé, co jsme zažili tak silné zemětřesení. Všechno, co jsme vlastnili, zůstalo pohřbeno pod troskami. Místní samospráva nám nařídila, abychom zůstali v základní škole, a dodnes se nesmíme do naší vesnice vrátit,“ říká.

Domy byly poškozeny nebo zničeny, což obyvatele donutilo k evakuaci. Pro Julita a jeho sousedy se nejistota stala součástí každodenního života.

Život v provizorním ubytování

Rodiny z vesnice Camalig dočasně žijí v místní základní škole, která nyní slouží jako evakuační centrum. I když zajišťuje bezpečí, podmínky jsou zde složité. Rodiny sdílejí přeplněné prostory a mají minimum soukromí. Do míst určených ke spaní často zatéká dešťová voda a v prostorách se množí komáři.

„Bylo to velmi těžké. Dovnitř pršelo a komáři byli všude. Nemohli jsme se pořádně vyspat,“ říká Julito.

Zajištění okamžitých potřeb

Společně s organizacemi Balay Mindanaw Foundation Inc. a Maranao People Development Center Inc. jsme zajistili v těchto zasažených oblastech potřebnou pomoc. Díky prostředkům z Klubu přátel Člověka v tísni ve výši 100 000 EUR (zhruba 2,4 milionu korun) jsme poskytli okamžitou pomoc komunitám v celém jižním Mindanau.

Naše průzkumy ukázaly, že vysídlené rodiny na ostrově Sarangani naléhavě potřebují především bezpečné přístřeší. Abychom pomohli tyto potřeby pokrýt, rozdělili jsme 312 moskytiér mezi 222 rodin a 62 rodinám jsme poskytli plastové celty ke zlepšení podmínek v evakuačních centrech a provizorních ubytovnách.

„Byli jsme tak vděční, když pomoc dorazila. Plachty a moskytiéry znamenaly obrovskou změnu. Teď si v noci můžeme konečně odpočinout,“ říkají obyvatelé v evakuačním centru.

Naše pomoc pomohla rodinám vytvořit bezpečná a suchá místa na spaní a zajistila ochranu před komáry po dobu vysídlení.

Pro Czarinu Jezzu Damo, humanitární pracovnici z Člověka v tísni, je během pomoci důležité především naslouchat zasaženým lidem a zohlednit jejich konkrétní potřeby. 

„Pomoc, kterou poskytujeme, nemusí být vždy v obrovském měřítku, ale když reaguje na skutečné potřeby, vidíte okamžitou úlevu, kterou lidem přináší. Vrátí jim pocit klidu a mohou lépe spát,“ říká Czarina.

Obnova po zemětřesení

Přestože jsme v místě zajistili ty nejakutnější potřeby těsně po zemětřesení, mnoho rodin stále žije v nejistotě a neví, co bude dál. Obyvatelé, jejichž domovy se nacházejí ve vysoce rizikových oblastech, čekají na informace o místech pro trvalé přestěhování.

Pro rodiny na ostrově Sarangani znamená obnova víc než jen opravu poškozených domů. Znamená to zajištění bezpečného místa k životu, obnovu zdrojů obživy a znovuzískání pocitu stability.

„Chceme se jen vrátit k normálnímu životu. Chceme místo, kde se budeme cítit bezpečně a budeme moci začít znovu.“

Autor: Zenny Awing

Související články