Káva a prosperita místo konfliktů: Co pomohlo zachránit filipínské kávovníky?

Během těchto těžkých časů hráli důležitou roli místní představitelé, kteří šli ostatním příkladem. Ibrahim Uto (68) z Basilanu a Ajahuli Ahajani (55) ze Sulu zažili propad kávového průmyslu na vlastní kůži. Dnes usilují o obnovu produkce kávy ve svých oblastech. Spojují obnovenou zemědělskou podporu s místním vedením, s cílem navrátit obživu farmářům a znovu vybudovat důvěru v pěstování kávy.

Kokosové plantáže místo těch kávových?

Uto působí v Basilanu jako předseda družstva Lamitan Agrarian Reform Beneficiaries Cooperative (LARBECO). Vzpomíná, jak bylo družstvo na počátku nového tisíciletí nuceno od pěstování kávy upustit, protože zemědělcům už nepřinášela udržitelný příjem. Přibližně 100 hektarů kávových plantáží se nakonec přeměnilo na kokosové.

Na Sulu byla káva dlouho součástí každodenního života, ale roky zanedbávání a nestability její produkci oslabily. O rostliny se nikdo nestaral a pěstování se omezilo v podstatě jen na období sklizně.

Od 70. let minulého století omezovala opakovaná nestabilita v oblastech Basilan a Sulu mobilitu, ztěžovala přístup na trhy i k informacím a bránila mnoha farmářům v osvojení modernějších zemědělských postupů. Důvěra v pěstování kávy se postupem času vytrácela.

Pro oba se tato výzva nakonec stala něčím větším než jen pouhou obnovou produkce kávy. Znamenalo to znovu vybudovat důvěru mezi farmáři.

Bez spolupráce místních by to nešlo

V roce 2023 se díky programu Evropské unie Bangsamoro Agri-Enterprise Programme (BAEP) dostala oblasti čtyřletá podpora v hodnotě 20 milionů EUR (485 milionů korun), s cílem posílit agropodnikání a živobytí v celém regionu. Společně s dalšími organizacemi se na Filipínách na tomto projektu podílíme a zajišťujeme, aby získaly organizované kávové klastry v Basilanu a Sulu prostředky na obnovu farem a rekonstrukci místního hodnotového řetězce kávy a mořských řas.

Nejprve jsme provedli analýzu trhu a hodnotového řetězce kávy v Basilanu a Sulu. Studie ukázala, že kávový průmysl v obou provinciích čelí výzvám v celém řetězci – od dodávek vstupních surovin, správy farem, sklizně a sušení až po omezený přístup k moderním zemědělským a zpracovatelským technologiím, financování, certifikacím, balení, označování a tržním příležitostem. Zaznamenali jsme také nedostatky v zapojení opomíjených skupin, ve správě dat a informací, ve výzkumu a vývoji i v individuálních a organizačních kapacitách.

Na základě těchto zjištění jsme zajistili podporu při obnově farem, technická školení a sdílená zařízení pro zlepšení produkce a kvality produktů. Farmáři se zúčastnili praktických školení zaměřených na přípravu půdy, techniky omlazování stromů, sklizeň, posklizňovou péči, hodnocení kvality a orientaci na trhu. Obdrželi také vybavení a zázemí pro zkvalitnění zpracování kávy a zvýšení efektivity.

Kávovníky opět rozkvetly

Oživení pěstování kávy na těchto ostrovech však vyžadovalo víc než jen technické inovace. Farmáři potřebovali vědět, že tyto metody skutečně fungují, než změnu plně přijmou za svou. Uto a Ahajani to pochopili velmi brzy a rozhodli se nové techniky nejprve aplikovat na vlastních farmách.

Uto na svém pozemku vysadil kolem 500 kávovníků odrůd Robusta, Excelsa a Liberica, zatímco Ahajani omladil a vysadil kolem 700 stromů stejných odrůd vhodných pro místní podmínky. Během deseti měsíců si ostatní farmáři všimli, že Ahajaniho omlazené kávovníky opět rozkvetly.

Na základě zkušeností ze studijních cest v provinciích Bukidnon a Davao rozšířil Uto svoji práci i mimo vlastní farmu. Podpořil členy družstva i nezávislé zemědělce, aby se vrátili k pěstování kávy a přijali lepší zemědělské postupy. Prosazuje také využití zbývajících prostředků družstev k investicím do dalších sazenic kávy a na rozšiřování farem.

Cesta k prosperitě

Změny se postupně promítají do ekonomických zisků zemědělců. V oblasti Kabbon Takas dosahuje káva prodávaná prostřednictvím sdružení ceny 250 až 300 PHP (zhruba 85 až 101 korun) za kilo, ve srovnání s dřívějšími 100 až 150 PHP (zhruba 34 až 51 korun). V Basilanu začínají farmáři diverzifikovat své příjmy také díky jiným druhům plodin, zatímco čekají, až kávovníky plně dozrají.

Kromě příjmů mění tato obnova i způsob, jakým jsou farmáři vnímáni navenek.

Na těchto ostrovech se kávovníkům znovu daří nejen díky podpoře zvenčí, ale především díky místním lidem, kteří jsou ochotni jít příkladem a ukázat změnu v praxi. Pomalu, ale jistě se káva opět stává nástrojem, s jehož pomocí místní obnovují své živobytí, navracejí stabilitu a získávají zpět důvěru ve svou budoucnost.