Letní tábor: Zpátky na Javorníček!

Křesadlo cvakne jednou, dvakrát, popáté. Pak konečně chytne troud a nad tábořištěm na Šumavě se zvedne první pramínek dýmu. Petr se nad ním sklání poprvé v životě. „Bylo to zajímavý," řekne jen. Je mu šestnáct a na Javorníček jezdí čtvrtým rokem.

Vedle něj stojící Pavel je na táboře potřetí. Na otázku, co se mu vybaví, když se řekne Javorníček, odpovídá bez váhání: „Kolektiv lidí, které už znám, nebo mám šanci potkat." První ročník pro něj sice nebyl lehký, protože spolutáborníky poznával pomalu, ale za to se s některými táborovými kamarády baví doteď. To Petr má první tábor spojený s úlevou. „Bylo to moc hezký. Viděl jsem spoustu kamarádů a cítil jsem se v pohodě." Žádné obavy. Jen pocit, že mezi lidmi, kteří se mají rádi, je vítaný.

Tábor Javorníček pořádá Člověk v tísni každé léto pro děti a mladé lidi ze svých programů. Letos, jako každý rok, se točil kolem celotáborové hry Město. Děti v ní přebírají role občanů, volí starostu, zakládají živnosti, hospodaří s herní měnou a na konci platí daně. Petr se letos stal starostou a byl to jeden z nejsilnějších zážitků „Bavilo mě to. Mohl jsem něco řídit a zařizovat." Voliče přesvědčil kromě jiného slibem občerstvení na závěrečnou diskotéku a kostýmovou show. Show poté patřila k oblíbeným večerům tábora.

Vedle hry si tu člověk zkouší věci, na které jinde nenarazí. Pavel poprvé pracoval v táborové lazebně a sám byl překvapený, jak ho bavilo. Petr odehrál první fotbalový turnaj a poprvé vzal do ruky nářadí na dřevo. A křesadlo.

Naučili se něco, co používají doma? Oba pokrčí rameny. Vlastně ne. A přesto se vracejí. Pavel to řekne po svém. Pro někoho, kdo nemá rád nové a cizí prostředí, je Javorníček: „jako jít do stejné třídy znovu a znovu." Známé, bezpečné, svoje. A pak dodá větu, ve které je obsaženo vše: „Kdyby tam byli jiní vedoucí, ztratilo by to hodnotu. Ne pro tábor, ale pro mě." U Petra bylo letos vidět, že se mezi lidmi, kterým věří, pohybuje uvolněněji a otevřeněji než dřív, a že to platí i směrem k mladším dětem. Sám za tím vidí kamarády a vedoucí, se kterými si vytvořil blízký vztah.

Oba mají plán. Příští rok se chtějí vrátit jako praktikanti a pomáhat mladším. „Byl jsem účastník už třikrát," říká Pavel. „Tak proč nezkusit být ten, kdo tu hru pomáhá uskutečnit?" Petr by se rád staral o nejmenší děti a přiučil se od vedoucích. „Chtěl bych nasát tu zkušenost, co mají oni, abychom byli lepší praktikanti."

A jak by poradili nováčkovi, který se prvního tábora bojí? Pavel má jasno: „Prostě přijet. Nic špatného se tu nemůže stát." Petr by začal jinak. „Nejdřív bych se s ním skamarádil a ukázal mu, že to není tak zlý. Že je tam spousta lidí, kterým na něm bude záležet."

Za čtyři, respektive tři roky se z dětí, které se první den rozkoukávaly, stali kluci, kteří chtějí předávat dál to, co sami dostali.

Celý tento týden jsme mohli zrealizovat díky finanční podpoře z projektů LEVEL Praha (CZ.03.02.02/00/25_104/0006446) a POKR - Prostor pro Oporu, Komunikaci a Růst (CZ.03.02.02/00/25_104/0006419) spolufinancovaných Evropskou unií v rámci Operačního programu Zaměstnanost plus.

Děkujeme firmě innogy Česká republika, a.s. za zaplacení ubytování, firmě PragoTour za bezpečnou dopravu a sbírce Lepší škola a dalším soukromým dárcům za podporu. Také moc děkujeme 4camping za poskytnutí karimatek a zálesáckého vybavení!

Děkujeme také MČ Praha 5 za podporu našich služeb!