Je vzdělání opravdu dostupné pro všechny?

 Ne vždycky jsem to ale viděla stejně. Dřív jsem vzdělání brala jako samozřejmost, ale zároveň jako velkou přítěž. Škola pro mě byla hlavně povinnost, kterou jsem musela zvládnout. Dnes se na ni dívám jinak. Uvědomuji si, že možnost vzdělávat se není něco, co bychom měli brát automaticky a že to, jaké podmínky pro vzdělávání máme, se může člověk od člověka výrazně lišit.

 Děti mohou chodit do stejné školy, sedět ve stejné třídě a učit se podle stejných učebnic, ale doma mohou mít úplně jiné podmínky. Někdo má vlastní pokoj, počítač, připojení k internetu a rodiče, kteří mu mohou s učením pomoci. Jiný tyto možnosti mít nemusí. Pro někoho je samozřejmostí zaplatit doučování, školní výlet nebo potřebné pomůcky, pro jiného může být problém i jejich pořízení.

 Sama jsem si uvědomila, že rozdíly nemusí být vždycky jen o penězích. V mé rodině prostředky na vzdělání byly. Zároveň jsem ale byla jediná z domácnosti, kdo studoval maturitní obor. Pro rodiče proto nebylo vždy jednoduché pomáhat mi s učením. Některé úkoly pro ně byly náročné už na základní škole. Když jsem potřebovala s něčím pomoct, chodila jsem se doučovat za dědou, který byl učitel.

 Dnes přemýšlím i nad tím, kolik úsilí muselo stát moje rodiče, aby pro mě ty možnosti byly. Vyrůstala jsem v rodině, kde prostředky byly, a proto jsem některé věci mohla považovat za samozřejmé. Až postupem času mi dochází, že samozřejmé být vůbec nemusely.

 Podmínky, ve kterých člověk vyrůstá, mohou ovlivnit jeho vzdělávání mnohem víc, než si na první pohled uvědomujeme. Nejde jen o peníze. Roli může hrát rodinná situace, vzdělání rodičů, čas, který mohou dítěti věnovat, technické vybavení nebo třeba možnost najít někoho, kdo s učením pomůže.

 Právě tady podle mě může být důležitá naše pomoc. Dětem může nabídnout doučování, ať už přímo prostřednictvím pracovníka, nebo pomocí vhodného dobrovolníka. Pokud dítě nemá potřebnou techniku, může si zapůjčit počítač nebo získat připojení k internetu. Pomoc může zahrnovat také příspěvky na školní pomůcky, které by si rodina jinak nemohla dovolit. A podpora nemusí skončit ani po škole, v některých případech může pomoci také s kurzy, které člověku umožní zvýšit si kvalifikaci a rozšířit možnosti uplatnění.

 Důležitou součástí podpory je také retrostipendium, tedy pravidelná měsíční částka, kterou klient může získat za splnění stanovených podmínek spojených se školní docházkou a výsledky ve vybraných předmětech.

 Myslím si, že podobná pomoc není jen o tom, aby dítě dostalo lepší známku z nějakého předmětu. Je hlavně o tom, aby mělo možnost využít svůj potenciál bez ohledu na to, v jakých podmínkách vyrůstá.

 Možná právě v tom je rozdíl mezi tím, mít možnost chodit do školy a mít skutečnou možnost se vzdělávat. Do stejné školy totiž mohou chodit všichni. Podmínky, které mají pro to, aby v ní uspěli, už ale stejné být nemusí.

Projekt POMAÚK reg. č. CZ.03.02.02/00/24_066/0004749 je spolufinancován Evropskou unií.