Musíte věřit, že to dokážete.

Publikováno: 13. 2. 2014 Doba čtení: 4 minuty
Musíte věřit, že to dokážete.
©

Pomáháme také rodinám, které chtějí získat své děti zpět z dětského domova. Rodině paní Fatimy doporučila pracovnice sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) službu Člověka v tísni na jaře roku 2012. Rodiče chtěli začít pracovat na návratu svých čtyř dětí do své péče a potřebovali pomoci.

Příběh paní Fatimy začal v roce 2008, kdy jim OSPOD odebral děti kvůli špatným bytovým a hygienickým podmínkám, v jejichž důsledku jim zemřel syn. Ze začátku to nebylo vůbec jednoduché. Měli se v krátkém čase vypořádat se ztrátou svého syna a zároveň přišli i o ostatní své děti.

Rodiče ihned sháněli lepší a větší byt. Neměli našetřeno na kauci, a tak bydleli nejprve u svého již dospělého syna, pak si našli byt 1+1, který byl nedostatečně vybavený a malý. Aby se děti mohly vrátit domů, bylo třeba najít velký byt, ve kterém by děti měly vlastní pokoj a dostatek prostoru na psaní úkolů a hraní. Na jaře 2012 jsme podávali první návrh na zrušení ústavní výchovy.

Okresní soud návrh zamítl s tím, že rodina nemá dostatečně velký byt a péče o čtyři děti pro ni bude náročná a není si jist, že jsou schopni vše zajistit. Jak vypadají schopní rodiče? Jak dokážete soudu, že jste dobrými rodiči? Proti zamítnutí jsme se tedy odvolali ke krajskému soudu a společně jsme začali pracovat na tom, aby se stali rodiči „vzornými“. Prvním úspěchem bylo, že si našli velký a hezký byt 3+1. Nic tedy nebránilo návratu dětí domů.  

Krajský soud ovšem ústavní výchovu nad dětmi nezrušil, doporučil ale, aby rodina požádala dětský domov o dlouhodobou propustku, která bude trvat i ve školním roce. Dětský domov a OSPOD souhlasili. V reálu to znamenalo, že v roce 2013 se z letních prázdnin děti nevrátily do dětského domova, ale byly od září „na zkoušku“ u rodičů a chodily do zdejší základní školy.
Rodiče zajistili kompletní lékařskou péči o děti, přihlásili dcery na taneční kroužek, psali s dětmi úkoly každý den, aktivně se podíleli se studentkou na doučování dětí v problematických předmětech, každý den doprovázeli děti do školy, byli v kontaktu s učiteli…

V listopadu 2013 jsme podali další návrh na zrušení ústavní výchovy a minulý týden soud rozhodl, že rodiče jsou schopni vychovávat a pečovat o svoje děti vlastními silami a ústavní výchovu zrušil.

Po šesti letech jsou děti doma.

Přečtěte si rozhovor s paní Fatimou o tom, co všechno musela překonat, aby mohla mít své děti zas u sebe.

Mohla byste ještě jednou zavzpomínat, jak se to stalo, že jste přišla o děti?
Manžela zavřeli, protože nezaplatil, co musel, a já zůstala s dětmi sama. Neměla jsem peníze, byla jsem bez koruny. Musela jsem se odstěhovat do nejlevnějšího bytu, co jsem našla. Bydlela jsem v jedné místnosti s dětmi.  Starala jsem se, jak jsem mohla. Starší dvě děti chodily do školy, ostatní byly ještě malé. V domě byli švábi, musela jsem vyhodit všechen nábytek. Koupelna byla na chodbě. I v okolí domu byl velký nepořádek. Dvě děti onemocněly, prášky zabíraly jen dceři, mladšímu synovi ale ne a nakonec i zemřel. Pak nám děti vzali. Myslím, že to museli udělat. Nebylo to v tý době dobrý.

Co jste museli udělat, abyste je viděli? Pomohl Vám někdo?

Manžel se vrátil z vězení a našel si brigádu. Jezdili jsme za dětmi, jak jsme mohli. Chtěli jsme je přemístit do bližšího dětského domova. Pak nám pomohl starší syn, který měl svůj byt. Bydleli jsme s manželem u něj a jezdili za dětmi, už nám je pouštěli na víkend. Ale svoje bydlení jsme potřebovali. Vlastně pořád nám něco chybělo. Když jsme si našli svůj byt, tak jsme museli koupit oblečení a nábytek, ale už nám dávali děti aspoň na prázdniny, víkendy, Vánoce, Velikonoce a tak. Hodně nám pomohla pracovnice OSPODu, která nám říkala, co musíme dělat, aby se nám děti mohly vrátit domů.  Pak jsme začali pracovat i s Vámi.

Kdy jste začala věřit v dobrý konec?

Když jsme se nastěhovali do velkého bytu, jak chtěl soud, jsem začala věřit, že by se nám to mohlo podařit.

Co dalšího jste museli udělat?

Pořád jsme něco psali na soud, na OSPOD nebo na úřad. Museli jsme dětem volat a brát je domů, jinak by nám je nedali.

Museli jsme vybavit nový byt, zařídit plyn a elektřinu, zařídit všechny doktory, školy, kroužky. Prostě všechno. Bylo toho opravdu hodně. Už jsi všechno ani nepamatuju.

Co byste doporučila rodičům, kteří chtějí své děti získat z dětského domova zpět do své péče?

Najít si dobrý byt, a aby bylo všechno v pořádku. Mít peníze, teplo a čisto a nábytek pro děti. Rodiče by měli za dětmi chodit často, brát si je na víkendy a prázdniny domů, dělat všechno, co chce OSPOD a soud.

Musej hlavně věřit, že to dokážou.

 

 

 

Autor: Jana Malkusová, terénní sociální pracovnice, SAS, pracovnice je členkou realizačního týmu projektu „Projekt Kooperace pro ústecké Předlice“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR , pracovnice Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi