Od pomoci k soběstačnosti: Jak vysídlené rodiny z Náhorního Karabachu začaly podnikat v Arménii

Publikováno: 15. 6. 2026 Doba čtení: 3 minuty

V Arménii pomáháme rodinám, které ztratily kvůli konfliktu v Náhorním Karabachu své domovy. Dnes díky české pomoci úspěšně rozšiřují své farmy, prodávají úrodu a plánují budoucnost pro své děti.

Od pomoci k soběstačnosti: Jak vysídlené rodiny z Náhorního Karabachu začaly podnikat v Arménii
© Foto: Shushanik Nersesyan

V roce 2023 musela Mherova rodina utéct z Náhorního Karabachu před násilím. Stejně jako tisíce dalších, začínali v Arménii od nuly. Dnes v arménském regionu Ararat obhospodařují 14 hektarů půdy a svou farmu postupně rozšiřují.

Mher se se svou manželkou, dvěma dětmi a otcem přestěhoval ze Stepanakertu v Náhorním Karabachu do vesnice Bjuravan v arménském regionu Ararat. Rodina se sice pokusila odvézt si svůj nákladní vůz, ten se však cestou porouchal a museli ho nechat na silnici.


Minulý rok si pronajali dva hektary půdy a pěstovali vodní melouny na prodej. Úspěšná sklizeň jim dodala tolik potřebné sebevědomí, a tak se do toho letos pustili na plno. Pronajali si 14 hektarů a pěstují jahody, melouny a rajčata. Zvládají to i díky pomoci z Česka – dostali totiž motorový kultivátor na přípravu zemědělské půdy. Mají snažší práci a nižší náklady. 

„Letos už máme za sebou první sklizeň jahod a prodali jsme kolem 200 přepravek,“ říká Mher. 

Do práce se podle jeho slov zapojují všichni. 

Zemědělství se stalo stabilním zdrojem příjmů i pro další vysídlenou rodinu. Tatulova energie a pracovní nasazení jsou patrné, jakmile vstoupíte na jejich dvůr. Pobíhá tu více než 100 slepic, kuřat a kachňat, zatímco na malé zahradě Tatul pěstuje stromy, sází plodiny a sklízí úrodu. Přesto se potýkají s problémy; nedávno jim psi napadli a zabili kolem 80 slepic. Tatul se ale nevzdává.


„V Karabachu jsme žili ve vesnici Avetaranoc, kde jsem pracoval v zemědělství. Na vesnici prostě potřebujete půdu a hospodářská zvířata,“ vypráví Tatul.

Po nuceném odchodu si rodina opět vybrala život na venkově a usadila se v obci Ajgezard v regionu Ararat. 

„Tato vesnice mi velmi přirostla k srdci,“ říká Tatul a s úsměvem dodává.

Tatul žije s manželkou, třemi dětmi a matkou. Jeho nejmladší syn Daniel má dva roky a narodil se už v Arménii. Obě dcery chodí do školy a o víkendech rády navštěvují lekce tance.

„V komunitě žijí i další rodiny z Arcachu. Je mezi námi silné pouto,“ říká Tatul. „Někdy se večer sejdeme, povídáme si a vzpomínáme na staré časy.“

S naší podporou získala Tatulova rodina 100 kuřat a krmivo pro drůbež, což jim pomohlo rozšířit chov. Rodina nyní prodává vejce ve vesnici a má tak další příjem.

„Už jsme dostali i příspěvky na děti,“ říká Tatul. „Vydělané peníze použijeme na nákup dalších slepic.“

V současné době je Tatulovým největším cílem koupit ve vesnici pozemek a postavit dům, aby mohl pokračovat v hospodaření a zajistil své rodině stabilní budoucnost.


Našim cílem je posílit odolnost a soběstačnost rodin vysídlených z Náhorního Karabachu a také komunit, kam přišly. V regionu Ararat jim pomáháme ve spolupráci s místní organizací Mission Armenia a za podpory Ministerstva zahraničních věcí České republiky.
Prostřednictvím tohoto projektu získalo 200 rodin podporu k zajištění naléhavých potřeb a obnovení dlouhodobé stability. Pomoc zahrnuje potravinové i nepotravinové balíčky, pracovní vybavení, možnosti zaměstnání a odborného vzdělávání, stejně jako služby v oblasti duševního zdraví a psychosociální podpory.
Rodiny zapojené do tohoto projektu byly vybrány na základě návštěv v domácnostech a posouzení jejich zranitelnosti. Přednost dostaly vícečetné rodiny, domácnosti samoživitelů, starší lidé, lidi s postižením či chronickým onemocněním a rodinám bez stabilního zdroje příjmů.


Autor: Shushanik Nersesyan

Související články