Tomáš po roce doučování už ví, že to zvládne

Tomáše jsme potkali na začátku čtvrté třídy. Jeho hlavním problémem bylo, že se neuměl sám učit. Tatínek byl pořád v zaměstnání, maminka měla plné ruce práce s mladšími sourozenci, takže Tomášovi neměl kdo s učením pomáhat. Zpráva z pedagogicko-psychologické poradny navíc hlásila dysgrafii a dyslexii, což se značně promítalo především v českém a v anglickém jazyce a v naukových předmětech.

Proč se učit, když na to nemám?

„Jeden ročník Tomáš již opakoval, ve čtvrté třídě neprošel opravnými zkouškami z vlastivědy,“ vypráví Eva Lešková, koordinátor dobrovolníků plzeňské pobočky organizace Člověk v tísni. „Tomáš měl velmi nízké sebevědomí, hodně o sobě pochyboval, nebyl motivovaný. Proč se učit, když na to nemá, říkal často. A ty domácí úkoly, raději je nedělat, stejně to bude špatně,“ popisuje Eva způsob, jak o sobě přemýšlel.

Během spolupráce s Petrou se Tomáš naučil připravovat do školy, plnit domácí úkoly a hlavně zjistil, že nemá smysl se podceňovat. „Dělat domácí úkoly přestal být problém, ubyly poznámky za nedonesené školní pomůcky, začal sbírat úspěchy díky své vlastní píli. Největší radost z toho všeho měl on sám, ale nejen on, jeho úspěchu si užívalo i okolí,“ popisuje Tomášovu změnu Eva Lešková. Stalo se to pro něj hnacím motorem, který ho provázel po celý školní rok.

Přesto se paní učitelka rozhodla (a to právem), že si Tomáš připomene o prázdninách opět vlastivědu. Každý týden dvě hodiny pilně trénoval znalosti o České republice, o sousedních státech, o Evropské unii, o historii a mnoho dalšího. Během učení poznal mnoho zajímavých míst, otevřel mnoho knížek. Odměna na sebe nenechala dlouho čekat. Zvládnuté opravné zkoušky mu úspěšně uzavřely celý první stupeň. „Během letních prázdnin stihl s námi vyrazit i na letní zážitkový kurz, který byl dle jeho slov báječný. Po prázdninách přestoupil na jinou ZŠ, kde je mu lépe, a díky naší finanční podpoře začal hrát florbal,“ uzavírá Tomášův příběh Eva Lešková.