Vietnamci v Česku řečí dat: historie, počty a místo v ekonomice
Publikováno: 8. 7. 2026 Doba čtení: 6 minut Sdílet: Sdílet článekVietnamců v Česku žije 70 až 80 tisíc. Tvoří tak třetí nejpočetnější skupinu se zahraničním původem hned po Ukrajincích a Slovácích. Historie vietnamské diaspory v Čechách sahá hluboko před rok 1989. V porevolučním období se vietnamská menšina výrazně proměnila – dnes je několikanásobně početnější, díky druhé generaci mnohem více integrovaná a zabývá se pestřejší škálou ekonomických aktivit. V neposlední řadě se mění také její vnímání českou společností.
V našem přehledu se na vietnamskou komunitu v Česku podíváme optikou čísel. Z nepřeberného množství oficiálních statistik a vědeckých studií vybíráme nejzajímavější data o počtech, rodinách, živobytí a postojích majority.
Obrázek, který tyto údaje vykreslují, je v mnohém překvapivý. Například se bortí široce rozšířená představa, že „co Vietnamec, to podnikatel“. To možná platilo před dvaceti nebo snad ještě deseti lety, ale dnešní realita je taková, že vietnamské migraci začínají pomalu ale jistě dominovat zaměstnanci.
Stručný exkurz do minulosti
Historie vietnamské migrace do Česka se začala psát před více než 70 lety, a to na pozadí rozvojové spolupráce mezi zeměmi socialistického tábora. Mezi lety 1956 a 1960 pobývalo v Československu, konkrétně v severočeské Chrastavě, sto vietnamských dětí, převážně sirotků, jejichž rodiče se během první války v Indočíně (1946-1954) zasloužili o nezávislost.
Od roku 1966 až do konce 80. let přicházeli do spřátelených komunistických zemí střední a východní Evropy v rostoucích počtech vietnamští praktikanti. ČSSR přivítala první čtyři stovky z nich v roce 1967. Od roku 1974 se k praktikantům přidali stážisté.
Program, který původně začal na čistě ideologickém základě (pomoc při budování socialismu), se v této době začínal transformovat v ekonomickou migraci motivovanou ziskem. Vietnam se prostřednictvím této spolupráce rád zbavil přebytečných rukou na trhu práce, zatímco Československo a další státy východního bloku vítaly možnost dovozu mobilní a flexibilní pracovní síly pro svůj průmysl.
Podle odborných odhadů žilo po nějakou dobu v ČSSR 40 až 50 tisíc občanů Vietnamu. V době sametové revoluce se v Československu (převážně v české části federace) nacházelo zhruba 27 tisíc Vietnamců – z větší části smluvních dělníků, ale také učňů a studentů.
Porevoluční vývoj a současnost
Z důvodu konce mezistátních dohod a s tím související ekonomické nejistoty poté velká část Vietnamců odešla, ale kolem roku 1994 se migrační tok znovu obrátil a jejich počet od té doby s malými zakolísáními stoupá. K navrátilcům, kteří zdejší prostředí poznali jako dělníci nebo studenti, se čím dál častěji přidávali jejich příbuzní a známí.
V současnosti žije v Česku podle oficiálních údajů zhruba 70 tisíc občanů Vietnamu. Podle expertů je ale vietnamská komunita odhadem o 10 % početnější. Oficiální statistika totiž vynechává dvě důležité skupiny. Za prvé to jsou osoby bez oprávnění k pobytu. Kolik jich je lze jen hádat, ale vzhledem k tomu, že ze zjištěných případů tvoří Vietnamci každoročně jen pár procent (např. v roce 2024 šlo o cca 600 případů z 9 tisíc), o nijak závratné číslo zřejmě nepůjde.
Druhou skupinu tvoří Vietnamci podle národnosti, kteří získali české občanství. Takových v Česku žije skoro 8 tisíc. Občanství lze v zásadě nabýt dvěma způsoby: buď standardně udělením při splnění řady podmínek, nebo tzv. prohlášením, což je cesta, která se v praxi týká vietnamské “druhé generace” – dětí vietnamských rodičů narozených nebo dlouhodobě žijících v ČR, po dosažení plnoletosti.
Velká města a německé pohraničí
Mapy níže zachycují rozmístění Vietnamců v Česku podle okresů. Na první pohled je z nich patrná velká nerovnoměrnost. Těžiště vietnamské diaspory se nachází v největších městech (Praha, Brno, Plzeň, Ostrava – dohromady více než třetina celkového počtu) a podél hranic s Německem (okresy Cheb, Karlovy Vary, Chomutov a další).
Kořeny vietnamské koncentrace u německých, a v menší míře také rakouských hranic, sahají do doby těsně po pádu železné opony, kdy se pohraničí stalo lákavé z hlediska maloobchodního prodeje (tehdy převážně stánkového). Skutečnost, že tuto příležitost dokázali nejrychleji využít právě Vietnamci, souvisí s jejich zkušenostmi s drobným byznysem, pochopitelně nelegálním, z předrevolučního období.
Od revoluce sice uplynula dlouhá doba a ekonomické aktivity Vietnamců prošly výraznou proměnou, vzorec jejich osídlení ale nese otisk raných “devadesátek” dodnes.
Demografie: více mladých a mizející převaha mužů
Následující infografika zobrazuje strukturu vietnamské populace podle pohlaví a věku. Ve srovnání s věkovou pyramidou obyvatelstva ČR jako celku vyniknou dvě věci. Jednak je to vysoký počet dětí ve věku 5-14 let. S tím koresponduje výrazný a už více než dekádu trvající růst počtu vietnamských dětí na základních školách.
Ještě nápadnější je “vychýlení” pyramidy doleva, směrem k mužské polovině, v její horní části, tedy u starších ročníků. Právě na této asymetrii je krásně vidět, jak se kdysi převážně mužská migrace genderově vyrovnala a jak ji postupně “zahlazuje” přirozený demografický růst. Poměr mezi počtem mužů a žen ve vietnamské populaci byl v porevolučním období dlouho kolem 60 ku 40. Dnes je to zhruba 53 ku 47.
Posuny na pracovním trhu
Podobným způsobem, jako se u vietnamské komunity normalizuje její demografická struktura, srovnává se pomalu, ale jistě s celostátním průměrem také její ekonomický život. Jestliže v 90. letech a na začátku tisíciletí Vietnamci skoro výhradně podnikali a zaměstnanci mezi nimi tvořili jen zlomek, dnes už je podíl obou skupin plus mínus stejný, jak ukazuje první z dvojice grafů níže.
Pravda, podíl Vietnamců-podnikatelů ve vietnamské populaci je ve srovnání s jinými skupinami cizinců stále velmi vysoký. U dvou nejpočetnějších, tedy Ukrajinců a Slováků, je orientačně jen okolo 10-15 % (z počtu lidí v ekonomicky aktivním věku). Trend je ale jednoznačný.
Velká většina ekonomicky aktivních Vietnamců, ať už podnikatelů nebo zaměstnanců, se v rámci pracovního trhu koncentruje v sektorech maloobchodu a pohostinství. I zde je patrná proměna. Improvizovaný stánkový prodej raných 90. let vytěsnily nejprve stabilnější tržnice a v posledních letech večerky, přibylo restaurací nebo například kosmetických salónů.
Vietnamci a česká veřejnost
V zájmu stručnosti se bohužel nemůžeme dopodrobna věnovat tak složité otázce, jako je integrace vietnamské menšiny v české společnosti. Jednu grafiku na toto téma si ale neodpustíme. Vychází z průzkumů ústavu STEM a ukazuje, jak dramaticky se za uplynulých 30 let proměnil pohled Čechů na Vietnamce. Zatímco v polovině 90. let by je jako sousedy bez problémů akceptoval sotva jeden respondent z deseti, dnes je to 73 %, což staví Vietnamce prakticky na stejnou úroveň jako cizince ze zemí Západní Evropy.
Evidentní posun k lepšímu dokládají i průzkumy CVVM, které se ptají na to, jak jsou jednotlivé národnosti Čechům “sympatické”. Vietnamci z nich sice stále nevycházejí tak skvěle, jako Slováci (za velmi nebo spíše sympatické je považuje 52 % Čechů; Slováky 70 %), ale oproti době před dvaceti lety jde i tak o podstatný progres. Tyto a další průzkumy svědčí o tom, že i když rasistické předsudky vůči Vietnamcům rozhodně nevymizely, jsou na ústupu.
Hlavní použité zdroje:
ČSÚ. Cizinci v České republice 2025
FREIDINGEROVÁ, T. Vietnamci v Česku a ve světě: migrační a adaptační tendence. SLON 2014
FREIDINGEROVÁ, T. (ed.) Vietnamese Diasporas along the Former Iron Curtain. Palgrave Macmillan 2025
