3 500 znaků k tématu na román

Přístup aktivistů zdá se být něčím novým, radikálním, velkou "událostí". Z pera aktivistů padala obvinění a silná slova o tom, že Člověk v tísni mění životy lidí za peníze, je zkorumpovaný, nevěří v kolektivistické bohy a kašle na svoje klienty. Mediální hry jsou věc jedna, realita je věc druhá. Většina chudších rodin bydlí v Ústí nad Labem v nájemních bytech. Hledáme bydlení spolu s rodinami, které potřebují pomoc, každý týden a vždy ho společně najdeme. Většina rodin, které bydlely na uzavírané ubytovně, si ho našla. Tedy kromě rodin, za které jednali aktivisté a sdružení Konexe. Argumentace Ústavou je hezká, nicméně požadavky na přidělení městských bytů a trvání na tomto řešení po tři měsíce vedlo situaci rodin neomylně do krize, kterou naštěstí pro rodiny aktivisté zvládli. Do honu na městské byty jsme se nezapojili, nebyl pro to důvod a ani to nikdo nežádal. Uznáváme, že si každý může vybrat cestu a průvodce zcela svobodně. Jen výsledek není kolektivní zázrak, jak se mediálně prodává, i když skupinová dynamika přinesla aktivistům nejednu hezkou kolektivní chvilku. 

Spor o sociální bydlení je sporem o roli komunálního bydlení, tady a teď (opak co by kdyby). Podle statistik je v ČR více než 450 000 neobsazených bytových jednotek. Jistě, často je problémem jejich umístění, které se ne vždy kryje s potřebami, avšak budování nových kapacit je nesmyslné. Proč tedy neexistuje efektivní systém, který by dokázal včas zachytit lidi, kteří se ocitli "na ulici"? Azylové bydlení bohužel neplní svoji záchranou funkci, protože velmi často funguje jako bydlení trvalé. Je potřeba dostat lidi z azylových domů na neobsazený trh, a tím uvolnit záchytné bydlení pro ty, kteří se ocitli v momentální krizi. Je třeba hledat bariéry, které brání vstupu těchto rodin do systému adekvátního nájemního bydlení. Diskriminace na základě sociální nebo etnické příslušnosti je jen jednou z překážek. Dobrým opatřením je podpora ze strany sociálního úřadu ve věci platby za kauce, které zajišťují pronajímateli některá rizika spojená s pronájmem. Pozitivním krokem, který by pomohl chudým rodinám, je akceptace podnájemních smluv systémem státní podpory, kde je sice nižší ochrana nájemníků, ale zvýšilo by to ochotu dávat smlouvy i rizikovějším nájemcům, kteří mají ve své historii třeba dluhy. Další změny musejí vést ke zrušení deviantní motivace v současném systému, kde paradoxně dávky v hmotné nouzi – doplatky na bydlení – šroubují ceny bydlení nahoru.

Spor o poradenství. Bylo řečeno aktivisty, že individuální sociální práce odvádí z "ghetta" lidi, kteří by mohli být užiteční v řešení kolektivním, a proto je špatná. Spojovat individuální poradenství, které je nástrojem podpory, s individualistickou ideologií, je zcestné. Právě proto, že rozumíme mnoha důležitým okolnostem ve světě širších rodin a máme respekt k tradicím, víme, že by způsob práce, kdy budeme dělat něco za rodiny, byl ponižující, a navíc nikam nevede. Snažíme se o to, aby podpora nebyla ochromující a vedla k získání nových dovedností. Fáze hledání společné domluvy je hodně důležitá a někdy se z různých důvodů nedomluvíme, míra zapojení do řešení ze strany rodin je vysoká. Podpora při získávání důvěry ve vlastní schopnosti zorganizovat si své věci, i přes často nepřátelské okolnosti, je užitečná.