Bez domova to nejde

Tito lidé mají s ohledem na svůj omezený rozpočet zájem o levnější, ale zároveň přiměřeně kvalitní bydlení. Omezený počet obecních bytů (v některých obcích dokonce již neexistuje žádný obecní bytový fond), dlouhé čekací lhůty a zvyšující se náklady na získání obecního bytu vedou k hledání jiných forem bydlení, nejčastěji u soukromých majitelů. Ale i zde narážejí, a to ještě více. "Příčinou bývá nedostatek cenově dostupných nabídek, ale také nezájem soukromých majitelů o znevýhodněné skupiny nájemníků," říká Wail Khazal z neziskové organizace IQ Roma servis, člen týmu NAPSI spolu!.

Pro rodiny s velkým počtem dětí nebo naopak pro matky samoživitelky, pro dlouhodobě nezaměstnané, příslušníky jiného etnika, lidi bez přístřeší, seniory, ale i pro další znevýhodněné skupiny to představuje další závažnou životní překážku. "Právě zde často začíná jejich pád na sociální dno. Bez kvalitního domova prostě nelze kvalitně žít," dodává Khazal.

Vzhledem k tomu, že v ČR doposud nebyla vytvořena národní koncepce sociálního bydlení, jsou sociálně znevýhodnění lidé odkázáni na způsoby bydlení, které nejsou z dlouhodobého hlediska vyhovující. Často se tak můžeme setkat se sdílením domácnosti s příbuznými, kterým se nedaří najít si vlastní bydlení. To může vést ke zhoršení podmínek pro výchovu dětí, zhoršení sociální situace příbuzných a kvůli přeplněné domácnosti také ke zvýšenému riziku opotřebení bytu.
Další možností může být bydlení v komerčních ubytovnách, ale ani to nelze považovat za dlouhodobě únosné, jde spíše o přechodné řešení krizové situace. Nejenže je většina ubytoven určena spíše pro jednotlivce, ale prostředí ubytovny není vhodné k zajištění podmínek pro důstojný život. Soukromé ubytovny jsou navíc velmi drahé, nelze je tedy považovat za adekvátní formu bydlení pro sociálně potřebné skupiny obyvatel.

Bez doprovodných sociálních programů se to neobejde

Mnoho lidí tak nakonec využívá zařízení sociálních služeb, zpravidla se jedná o azylové domy - pro jednotlivce, osamělé rodiče s dětmi, v menším počtu pak také pro úplné rodiny s dětmi. Azylové domy a podobná zařízení jsou však určena pouze pro přechodné bydlení, zpravidla je zde možné pobývat po dobu jednoho roku. V průběhu této doby by mělo dojít ke stabilizaci životní situace. Popsaný stav na trhu s byty však u některých domácností vede k "zachycení" v síti sociálních služeb.

Výsledky seminářů, které se v rámci projektu NAPSI spolu! uskutečnily, ukázaly však i jinou potřebu. "Důležitou součástí celého procesu je doprovodný sociální program, který spočívá ve společném hledání řešení potíží, se kterými se rodina potýká. Kromě hledání stálého bydlení se nejčastěji jedná o stabilizaci příjmů rodiny, řešení případných dluhů, péči o děti apod.," popisuje Katarína Klamková, ředitelka IQ Roma servisu.

Národní koncepce sociálního bydlení

Bez komplexního přístupu nelze dosáhnout trvalého úspěchu, protože právě tato provázanost je hlavním znakem sociálního vyloučení. "Koncepce sociálního bydlení v sobě spojuje jak bydlení, tak právě návazný sociální program, který by měl mít více úrovní. Jeho záměrem je poskytnout ohroženým rodinám adekvátní míru nejen podpory, ale i kontroly. Cílem je mít možnost v případě úspěšné práce s rodinou postupně zvyšovat kvalitu jejího bydlení a zároveň snižovat potřebnou míru podpory. Naopak v případě zhoršování situace a výskytu potíží je nutné mít možnost přejít o úroveň níže," dodává Klamková a vyvrací tak častou námitku o "dávání bytů zadarmo".

Jako základ řešení situace nedobrovolného vyloučení z trhu s bydlením proto navrhují organizace sdružené v programu NAPSI spolu! vytvoření národní koncepce sociálního bydlení, který by v sobě zahrnoval zmíněný princip prostupnosti. Nezbytnou součástí je také revize systému sociálních dávek na bydlení a pravidel jejich vyplácení, stejně jako systém včasné prevence a řešení zadluženosti na nájemném a službách spojených s bydlením.

Vytvoření národní koncepce sociálního bydlení však nebude účinné, pokud nebude zajištěn dostatečný bytový fond vyčleněný pro osoby, které z objektivních důvodů na volném trhu s bydlením nemají možnost uplatnění. Pro zajištění dostatečných kapacit bydlení je vhodné využít dostupné dotace na opravy domů v sociálně vyloučených lokalitách nebo výstavbu nových bytových domů či zapojení soukromých investorů. Vhodná je také cílená podpora zaměstnanosti v oblastech, kde je bydlení cenově dostupné.
Návrhy na řešení situace nedobrovolného vyloučení z trhu s bydlením by však měly vždy vycházet z každodenních zkušeností sociálně znevýhodněných lidí - cílem je nastavit taková opatření, která budou účinná a dostupná právě jim.