Boj s češtinou i úřady: jak vypadá studium migrantů v Česku

Publikováno: 30. 3. 2014 Doba čtení: 4 minuty
Boj s češtinou i úřady: jak vypadá studium migrantů v Česku
© Foto:

„Na chodbách univerzit běžně uslyšíte ruštinu, na lavičkách potkáte hloučky vietnamských studentů a je dost možné, že váš soused na koleji je Slovák,“ píše v úvodu svého článku Diskriminace na vysokých školách? Ne tak docela o studiu migrantů v Česku Ngoc Thuy Tao a doplňuje čísla: „V roce 2001 bylo mezi absolventy 1,9 % zahraničních studentů, v roce 2010 jich už bylo 7,6 %.“Jaké výhody a naopak nesnáze přináší studium za hranicemi rodné země? Na tuto otázku odpověděla ve svých příspěvcích necelá desítka migrantů z takzvaných třetích zemí, tedy mimo Evropskou unii.

„Kristina vždy snila o studiu v zahraničí, ale nevěděla, kam a jak by odjela z Ruska. Jednou uviděla pozvánku na konferenci o studiu v České republice, která byla organizovaná českou jazykovou školou. Daná škola rekrutovala potenciální zájemce o studium. Pro splnění snu bylo potřeba jenom zaplatit za přípravný kurz češtiny, jehož cena se pohybovala od 4 000 euro. Navíc Kristina měla zaplatit za ubytování na celý školní rok, aby dostala vízum. Suma se tak vyšplhala na 6 000 euro,“ popisuje ve svém příspěvku Role „migračního průmyslu“ v migraci za vzděláním Liudmila Kopecká, která ukazuje, jak funguje takzvaný migrační průmysl a za co všechno mohou migranti neznalí českého prostředí různým agenturám zaplatit.

Podle údajů Českého statistického úřadu v akademickém roce 20012/2013 na českých vysokých školách studovalo více než 39 000 zahraničních studentů. Nejčastěji se jednalo o zahraniční studenty ze Slovenska (zhruba 24 000), dále již s podstatně menším zastoupením studenty Ruska (3 408), Ukrajiny (1 782) a Kazachstánu (1 160). V porovnání s akademickým rokem 2003/2004 počet zahraničních studentů vzrostl skoro třikrát. Před deseti lety studovalo v ČR na VŠ celkem 13 000 cizinců.

Základem je čeština

Část z nich začala svůj pobyt v Česku studiem češtiny v Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy v Poděbradech. Stejně tak i Emiliana da Cunho, který popisuje svůj první rok v Česku v článku První rok na české vysoké škole. Začátek všeho: „Kurz mi trval cca 10 měsíců. Ze začátku pro mě byla čeština velmi obtížná, protože to bylo úplně něco nového. Tento jazyk jsem slyšel poprvé na kurzu a učitelé s námi mluvili jen česky. To mi hodně pomohlo a mohl jsem rychle pochopit český jazyk.“ Po roce přípravy si Emiliano podal přihlášku na českou vysokou školu a dnes studuje v Pardubicích.

Zvládnutí češtiny je přitom podle většiny migrantů základním krokem pro úspěšné studium i integraci do českého prostředí. I tak ale není začlenění vždy jednoduché, a tak může být pro zahraniční studenty jednodušší zdržovat se spíše ve společnosti krajanů. „Vietnamci mezi sebou udržují větší kontakt, je to více dlouhodobé. S Čechy se většinou nedomlouváme, že půjdeme společně na přednášky, oni většinou třeba nemají ani zájem, takhle je to snazší,“ říká vietnamské studentka Danča H. v článku Ngoc Thuy Tao.

Na další nesnáz upozorňuje ve svém článku Oksana Belková. „K zahraničním studentům, kteří se rozhodli studovat v češtině, vysoké školy přistupují jako k jejich českým kolegům. Což je na jedné straně dobře. Ale skutečnost je taková, že oni nejsou Češi. Učitelé a studenti se k nim přirozeně chovají jiným způsobem. Což vede k vytváření sociálně uzavřených skupin a rozhodně nepřispívá k integraci zahraniční vzdělané mládeže do české společnosti,“ popisuje v článku absolventka UK Vladislava Chlanta.

Nostrifikace jako cesta k pracovnímu místu

Migranti přicházejí do Česka studovat i postgraduální studium. A jejich počet rok od roku roste. „Počet zahraničních studentů zapojených do postgraduálních programů prezenčního studia vzrostl během devíti let více než dvojnásobně, ze 730 v akademickém roce 2003/2004 na 1746 v roce 2011/2012. Většina cizích doktorandů pochází ze Slovenska, Ukrajiny a Ruské federace,“ uvádí ve svém článku Doktorské studium: Cizinci si oblíbili Česko Tatyana Kobets. Ruku v ruce s vzděláním ale přichází i nutnost nostrifikace zahraničních diplomů, a ta může být značně komplikovaná.

„Zpřísnění především ovlivňuje pracovníky s nízkou kvalifikací bez povolení k trvalému pobytu, avšak některé změny v pravidlech se dotknou úplně všech, včetně vysoce kvalifikovaných specialistů. Ti musí procházet procesem nostrifikace, tedy uznání dosaženého vzdělání. To pomáhá uspořádat velké množství různých diplomů a osvědčení, které byly uděleny v různých koutech světa. Přináší s sebou ale i komplikace,“ popisuje Kobets v textu Zahraniční doklad o vzdělání pomůže získat pracovní místo. Podmínkou je ale nostrifikace.

Příspěvky, mezi kterými je i audio reportáž a video dokument, vznikly v rámci projektu Migration to the Centre a jsou k dispozici v anglickém znění na webových stránkách projektu, kde také naleznete články odborníků k tématu studium. Příspěvky naleznete také v českém znění na webových stránkách migration4media.net, po domluvě s námi je nabízíme k publikaci. Pokud vás inspirují ke zpracování určitého tématu, mohou sloužit jako podkladový materiál pro Vaše autorské články nebo Vám můžeme zprostředkovat kontakty na autory článků a další migranty, kteří mají se studiem v Česku osobní zkušenosti.

Projekt Migration to the Centre je spolufinancován ze zdrojů EU prostřednictvím programu Evropa pro občany a Mezinárodním visegrádským fondem.

Pro další informace, prosím, kontaktujte:

Markéta Žižková

mediální koordinátorka

Program migrace – Člověk v tísni o.p.s.

tel. 775 443 607, 222 350 809

Šafaříkova 24, 120 00, Praha 2

Autor: