„Chceme žít jako lidé, a proto jsme neuprchli,“ říká Syřan z Aleppa

Publikováno: 16. 3. 2015 Doba čtení: 2 minuty
„Chceme žít jako lidé, a proto jsme neuprchli,“ říká Syřan z Aleppa
©

Zde v Aleppu, kde se čas zastavil jakoby uprostřed temnoty a kde místní již přivykli  zvukům války, které se za čtyři roky staly součástí jejich každoddenních životů. Zde v Aleppu, kde přes ostřelování nebývá mnody slyšet ani vlastního slova a kde strach po letech bojů nemá místo. Zde a právě jen zde můžete zažít ty nejvřelejší mezilidské city a opravdovou energii lásky. Lásky k životu, k člověku, k půdě, a dokonce také lásky ke vzduchu, v jehož váncích se vznášejí vzpomínky na toto kdysi životem pulzující město.

Je až zarážející, jak všechnu tuto energii mohou v rozbořeném městě vytvořit pouzí dva lidé. Čyřiašedesátiletý Abdul Ibrahim s vráskami ve tvářích a jeho padesátiletá, životem překypující manželka Oma žijí ve čtvrti Tal Alzarazeer nedaleko cementárny, o níž se vedou ozbrojené boje již drahnou dobu. Ostřelování se nevyhnulo ani jejich domovu, který byl barelovými bombami zasažen již dvakrát.

Toto místo, na němž ve společné domácnosti prožili již třicet let, by mohlo vyprávět mnohé o jejich lásce, drobných hádkách i hospodaření na nedalekých polích. V okolních domech, v nichž dříve halasili sousedé, však dnes přebývá jen vítr.

Rozhodli jsme si zachovat důstojnost

Život na frontové linii není podle Abdula Ibrahima nic pro rodiny s dětmi, nejbližší trh je totiž od něj hodinu cesty. „Ale my se rozhodli zůstat v našem domě i v naší zemi. Pro mne a pro mou ženu to byla nejlepší volba.  V našem věku už nechceme být nijak ponižováni,“ říká Ibrahim. „Jsme lidé a jako lidé chceme taky žít. Chceme se starat o naše kočky a chceme zalévat naše květiny. A tohle nám žádná jiná země neumožní,“ dodává. 

Přes všechnu snahu o zachování normality byl život v posledních čtyřech letech jednou z nejhorších vzpomínek, na níž syrský pár nikdy nezapomene. Viděli totiž až příliš mnoho bojů, zabíjení a umírání. Po celou dobu navíc žijí v domě bez elektřiny či tekoucí vody i bez přístupu k jejich vlastním pozemkům, jež leží jen několik set metrů od jejich domu. Avšak na straně, kterou ovládají vládní vojska. Abdul Ibrahim se ale nevzádá naděje, že je jednou dostane zpět.

Zatím společně se svou ženou chrání vlastní dům před rabováním a z jeho okolí odklízejí trosky po vybuchlých bombách. Společně také zalévají květiny a trávu na ulici, do níž, jak doufají, se po letech bolesti, utrpení a zabíjení dříve či později znovu navrátí sousedé i spokojený život.

Pomoc je možné posílat přímo na konto sbírky SOS Sýrie 92329232/0300

nebo pomocí SMS ve tvaru

DMS SYRIE na číslo 87777

Platbu kartou můžete provést ZDE

(Svůj dar si také můžete odečíst z daní)

(IBAN CZ1703000000000092329232)

Autor: Ola Batta