Rozhovor s vedoucí mise v DR Kongo Karolínou Šklebenou

V roce 2014 se Karolína přihlásila do krizového týmu ČvT, který zasahoval po ničivém tajfunu Haiyan na Filipínách. Kvůli dobrým znalostem francouzštiny jí ale byla nabídnuta pozice právě v DR Kongo. „Já si tedy DR Kongo vlastně nevybrala, to ono si vybralo mě,“ vzpomíná Karolína s úsměvem. „Afrika mě odjakživa zajímala, tak jsem si řekla, proč to nezkusit,“ dodává.

V DR Kongo se Karolína postupně posunula na pozici koordinátorky programů zaměřených na boj s podvýživou a řídila projekty léčby a prevence akutní podvýživy žen a dětí v oblastech, kam prchali uprchlíci ze sousedního politicky nestabilního Burundi. „Už jako finanční manažerka jsem byla zároveň zástupce vedoucí mise. Na svou současnou pozici vedoucí mise jsem nastoupila v lednu 2016,“ vysvětluje Karolína.

Někteří lidé nemají takové štěstí, jako my

Vraťme se zpět, na začátek, kdy Karolína začala pracovat jako humanitární pracovnice. „Podle mne je důležité podporovat lidi, kteří neměli takové štěstí jako my. Věřím, že všichni lidé by měli mít přístup k inovacím a výhodám moderní doby,“ popisuje svojí motivaci pro práci v multikulturním prostředí, které jí poskytuje nový pohled na každodenní život.

Před odjezdem na misi s ČvT pracovala Karolína pro Charitu Česká Republika v Praze. „Vystudovala jsem Vysokou školu ekonomickou v Praze a již během studia jsem začala pracovat na částečný úvazek jako finanční manažerka pro Mongolsko, Haiti, Indonésii a zároveň jsem se podílela na evropském projektu zaměřeném na osvětu ohledně dostupnosti potravin,“ vzpomíná.

Začátky v DR Kongo nebyly lehké kvůli obtížím s francouzštinou. „Konžská francouzština je dost odlišná od toho, co jsme se učili ve škole. Ale lidé jsou zde velmi milí a trpěliví. Myslím, že jsou zvyklí na podivné přízvuky a ještě podivnější větné skladby,“ vysvětluje a upozorňuje, že život v DR Kongo je plný překvapení. Bohužel ne vždy pozitivních.

„Překvapilo mě, jak silné rozdíly ve zdejší společnosti panují. Rozdíl v životní úrovni mezi vesnicemi a městy je obrovský. Stejně jako očekávání místních lidí ohledně naší práce,“ popisuje Karolína své první dojmy z jedné z největších afrických zemí. Na misi ovšem brzy poznala, že spolupracuje s týmem odhodlaných a motivovaných konžských humanitárních pracovníků, kteří i přes množství obtíží, kterými si prošli, zůstávají pozitivní a velmi zodpovědní při své práci.

Ráda pracuji s novými lidmi

Co mají Češi a Konžané společného? „Mají rádi pivo,“ směje se Karolína. „Jinak si ale myslím, že snad ani nemohou být dva odlišnější národy než Češi a Konžané,“ dodává. „Pracovala jsem a pracuji s několika různými týmy a zatím jsem s nimi vždy  našla společnou řeč. Upřímně respektuji všechny své kolegy, protože každý má něco, co se od něho můžete přiučit. Věřím, že i oni to cítí a jsou díky tomu otevřenější,“ říká Karolína. „Já jsem navíc dost upovídaný člověk. A protože jsou Konžané velmi společenští a hovorní, vždy se najde způsob, jak spolu komunikovat,“ dodává.

Po několika měsících na misi si Karolína uvědomila, že ji opravdu baví navštěvovat jednotlivé projekty a probírat s kolegy jejich práci a výsledky. Snažila se vždy hledat nové způsoby, jak věci ulehčit a dělat lépe. „Ráda hledám nové postupy a nastavuji nové pracovní procesy k dosahování lepších cílů. Ráda  pracuji s novými lidmi v různorodém prostředí. Je to pro mě výzva,“ vysvětluje Karolína, co ji na práci nejvíce baví.

Z posledních dvou let má mnoho hezkých vzpomínek. „Jednou z nich je určitě vzpomínka na náš strategický workshop, který jsme nedávno organizovali. Snažili jsme se tam společně definovat naše cíle a vize pro následujících 5 let. Všichni se aktivně zapojili. Probrali jsme spoustu zajímavých otázek a celková atmosféra byla vážně skvělá,“ popisuje Karolína. „Silný moment byl také, když jsem držela v náručí dvoudenní dcerku naší kolegyně, pojmenovanou po mně - Karolína. To bylo hodně dojemné.“

Život v zahraničí vám změní život

Život a práce v DR Kongo ale nejsou vyplněny jen hezkými a dojemnými okamžiky. Situace ve východní části země je již léta velmi nestabilní. Práce v místech, kde je dlouhodobě nestálá bezpečnostní situace, není snadná. „Jakožto vedoucí mise jsem zodpovědná za bezpečnost svých kolegů. Kdybych udělala chybu, mohla bych někoho ohrozit na zdraví nebo na životě. Naštěstí mám kolem sebe rozsáhlý tým lidí, se kterými se radím, než udělám nějaké zásadní rozhodnutí,“ vysvětluje Karolína.

I po dlouhých hodinách strávených prací, zbývá trochu času na odpočinek. „Snažím se sportovat, například hraju volejbal nebo tenis. Nebo trávím čas s přáteli. A také teď hodně čtu,“ popisuje Karolína, jak tráví volný čas. S rodinou a přáteli v České republice je pravidelně v kontaktu přes Facebook, Skype nebo WhatsApp. „Můj přítel žije tady v DR Kongo. A mám tu pár dobrých přátel,“ vysvětluje. „Zároveň mám skvělé kolegy, kteří jsou pro mě víc, než pouhými spolupracovníky,“ dodává.

Přesto jí občas schází některé věci z domova. „Chybí mi sýr, kavárny, kina, galerie a výstavy, některé sporty a procházky po setmění bez jakýchkoliv problémů. Bukavu je poměrně bezpečné město, ale bez pouličního osvětlení to stejně není ideální,“ popisuje Karolína.

Dva roky strávené v DR Kongo Karolíně daly hodně nového. „Myslím si, že život v zahraničí vám vždy změní život. A život tady je opravdu nezapomenutelný zážitek. Při komunikaci s úřady musíte být velmi trpěliví. Některých věcí si pak ale vážíte mnohem víc. Možná to zní jako klišé, ale je to tak. A i když je někdy život tady náročný, mám to štěstí, že kolem sebe mám skvělé lidi, díky kterým se tu cítím, jako doma,“ vysvětluje.

A co budoucnost? „DR Kongo je svým způsobem přehlížená a zapomenutá země, kde již tradiční humanitární přístupy kvůli dlouholetým opakujícím se konfliktům selhávají. Náš tým má ale nové nápady a silný potenciál měnit věci v této zemi k lepšímu. Ráda bych na základě toho pomohla zřídit inovativní projekty, které přispějí k dlouhodobému zlepšení životů místních obyvatel,“ dodává na závěr Karolína Šklebená.