Pomáháme na jihu Etiopie. Starší jedí ob den, aby zachránili životy svým dětem.

Pomáháme na jihu Etiopie. Starší jedí ob den, aby zachránili životy svým dětem.

Dlouhé sucho v Africkém rohu ohrožuje životy 17 milionů lidí. Nemají vodu a marně čekají na úrodu. V rozsáhlé humanitární katastrofě Češi pomáhají pasteveckým kmenům na jihu Etiopie.

Kmen Bodi z etiopské oblasti Jižní Omo každoročně vybere jednoho muže z každé rodiny, aby půl roku pil litry koktejlu z kravského mléka a krve. Brzy se vyvolení doslova nafouknou. Vše končí ceremonií, kdy muži pyšně předvádí ostatním nově nabytou tloušťku. Celý rituál je oslavou dobytka, který je pro kmeny jako Bodi vším. A právě v těchto dnech svůj jediný majetek a zdroj obživy ztrácí. Etiopii, která je součástí tzv. Afrického rohu, kam patří také Somálsko, Jižní Súdán nebo Keňa, sužuje smrtící sucho. Krávy umírají žízní a pitná voda už chybí i lidem. Ti navíc marně čekají, až déšť zalije jejich pole a vyroste i pastva pro dobytek. 

Podle Světového potravinového programu nemá v Etiopii v důsledku této krize dostatek jídla 8,5 milionů lidí. „Záchranou dobytka zachraňujeme lidi. Jsou závislí na mase a mléku, které chybí a zhoršuje se podvýživa. Byl jsem svědkem toho, že starší přenechávali svoje jídlo mladším. Jedli třeba jednou za dva dny, aby zachránili život svým dětem a vnoučatům. Tak špatná ta situace je,“ říká humanitární pracovník Michal Przedlacki z Polska, který měl na začátku celou operaci Člověka v tísni na starost.

„Naším hlavním úkolem je teď zajistit vesnicím krmivo pro dobytek a vodu. Někde opravujeme vodní vrty, které jsou rozbité. Jinam ale musíme vodu dovážet v cisternách, nebo dokonce na oslech, protože chybí cesty,“ vypráví. „Například v hlavním městě regionu Jinka je pouze jedna nemocnice se spádovou oblastí přes milion lidí a ta teď bere vodu z řeky,“ dodává. Ženy a děti tráví chozením pro životadárnou tekutinu mnoho hodin denně. Teď se vodní zdroje ještě vzdalují. „Nevracíme lidem jen vodu, ale i volný čas. Mohou totiž místo chození s kanystrem třeba sedět ve školní lavici nebo se starat o rodinu,“ dodává Przedlacki. Českou organizaci podporuje Generální ředitelství Evropské komise pro evropskou civilní ochranu a operace humanitární pomoci (ECHO).

Velkou výzvou je jazyková bariéra. Jednotlivé kmeny v Jižním Omu mluví svými řečmi, které často nikdo jiný nepoužívá. Proto v týmu Člověka v tísni musí být vždy nějaký schopný tlumočník. „Etiopským úředním jazykem, amharštinou, tady nemluví ani 5 % místní populace. Dokonce pracujeme ve vesnici, kde je posledních 91 lidí, kteří používají svůj vlastní jazyk,“ říká Michal Przedlacki. Strávil v Jižním Omu několik měsíců. Vesnice, kde působíme, jsou velmi odlehlé. Nevedou tam často žádné silnice, takže humanitární pracovníci tráví hodiny na cestě. Teploty tu sahají běžně přes 40 stupňů Celsia. Je to hodně stresující práce. Ale jako humanitární pracovník jsem tam, kde je to potřeba,“ dodává Michal Przedlacki z Člověka v tísni. 

Autor: Tereza Hronová