Dlouhá cesta za bílou holí

Publikováno: 19. 9. 2014 Doba čtení: 3 minuty
Dlouhá cesta za bílou holí
©

To, že nevidomí lidé mají těžší postavení ve společnosti, ví snad každý. I pro ně je tu Člověk v tísni, jehož terénní sociální pracovníci také pomáhají zprostředkovávat různé služby. Co všechno můžeme pro nevidomé udělat a nejen pro ně, si přečtete v příběhu pana Vojtěcha z Ústí nad Labem.

Pan Vojtěch, který bydlí v jedné z chudinských enkláv v Ústí nad Labem, mne oslovil s žádostí o pomoc při vyřízení kompenzačních pomůcek pro nevidomé, které by mu usnadnily každodenní život. Od začátku bylo zřejmé, že to bude běh na dlouhou trať.

S klientem jsme zjišťovali, jaké možnosti máme a co už v minulosti zkusil a s jakým výsledkem. Během našich rozhovorů zaznělo, že již dříve zkoušel žádat o kompenzační pomůcky na úřadě, stejně jako o průkaz osob se zdravotním postižením. Všechno bezúspěšně. Pomůcky žádné nevlastní a průkaz ZTP také ne. Dohodli jsme se tedy na tom, že to společnými silami změníme.

Život bez kompenzačních pomůcek je pro něho nelehký. V místě, kde žije, se orientuje již snadno, ale pokud chce někam jet, musí často spoléhat i na pomoc ostatních. Každý měsíc si vyzvedává invalidní důchod na poště, do které dojíždí trolejbusem. Na lince, kterou jezdí, nejsou bezbariérové trolejbusy. Aby se do trolejbusu dostal, oslovuje ostatní lidi na zastávce s dotazem, zda by mu s nástupem pomohli. Setkává se často s odmítnutím a tak si nakonec nějakým způsobem tedy poradí sám. Lidé jsou k němu často lhostejní i v jiných situacích, než je cestování autobusem. Při nákupu se také spoléhá na ochotu a poctivost lidí, kteří mu pomáhají s výběrem věcí, které si chce koupit a také s placením. Jeho přáním je být více samostatný a proto se obrátil s žádostí o pomoc na nás.

Pan Vojtěch chtěl především slepeckou hůl, která by mu umožnila lepší orientaci v prostoru a poté nějaké speciální pomůcky pro nevidomé, jako je např. diktafon či hodinky pro nevidomé. Tyto pomůcky však nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Lze však na jejich pořízení žádat příspěvky od státu.

Kontaktovala jsem organizace v Ústí nad Labem, které se zabývají pomocí nevidomým. Konkrétně Tyflocentrum a Tyfloservis. Spolupráci byl nakloněný jen Tyfloservis, kde si s námi telefonicky domluvili termín osobní konzultace, na které se měly řešit požadavky klienta na kompenzační pomůcky. V rámci první konzultace s pracovnicí Tyfloservisu pan Vojtěch sdělil své požadavky a pracovnice se snažila zjistit co nejvíce informací, které by pomohli zjistit, co vše je možné z dostupných možností udělat. Kromě zajištění kompenzačních pomůcek a pomoci při učení manipulace s nimi, také pomoc se zajištěním průkazu a dávek pro zdravotně postižené. Dále možnost bydlení. V případě nevidomých je však specializované bydlení mimo Ústecký kraj. Samozřejmě se dají také zajistit volnočasové aktivity, jako např. sportovní aktivity, kulturní akce, výlety a mnoho dalších. U klienta se však jednalo nejvíce o již zmiňované kompenzační pomůcky. Pracovnice mu zapůjčila slepeckou hůl na dobu jednoho měsíce a dohodli jsme se, že až mu bude vyplacen invalidní důchod,  domluvíme se na objednání zbývajících pomůcek a podáme žádost na příslušný úřad o příspěvek na jejich úhradu (Příspěvek na zvláštní pomůcku). V rámci spolupráce a možnosti žádat znovu o vydání průkazu ZTP je potřebná spolupráce s lékaři, které pan Vojtěch navštěvuje, tak abychom táhli společně za jeden provaz. Hledání informací v rámci spolupráce pokračuje a vše se vyvíjí slibně.

Můžeme tedy pomoci i ostatním nevidomým minimálně poskytnout kontakty na další organizace a také pomoci při jednání s úřady se žádostí o vydání průkazu ZTP či při podání žádostí o Příspěvek na zvláštní pomůcku. Myslete občas také na nelehký život handicapovaných a pomozte jim společně s námi prožívat každodenní nástrahy života snadněji…

Autor: Bc. Michaela Gerthnerová , terénní sociální pracovnice