Dobojováno! Katko, holky jsou doma!

Milá Katko,
seznámila jsem se s Vámi a Vaší rodinou v červenci 2013. Přijela jsem na palouk, kde stálo tee-pee a maringotka. Seděly jsme venku, kolem nás běhala Vaše malá dcera a já přemýšlela, jestli se takhle dá opravdu žít. Neměli jste s přítelem kromě mateřské žádné peníze, žili jste společně s jeho matkou, jejími dětmi a jejím druhem. Soužití nebylo úplně ideální, ale vy jste si ani jeden nedokázali v tu chvíli představit, že byste žili jinak, „normálně“.

Postupně jsme si k sobě hledaly cestu. Brzy se objevilo „na scéně“ téma užívání drog. V srpnu Vám byly odebrány dcery, protože pervitin hrál ve Vašem životě stále roli a ačkoli jste věděli, co hrozí, v těle Vám stále koloval. OSPOD požadoval nástup do léčebny a Vy jste se rozhodli to kvůli dcerám podstoupit. Nastoupili jste oba do psychiatrické léčebny v Beřkovicích, ale po třech týdnech jste se rozhodli, že to zvládnete sami a léčbu ukončili. Po návratu domů Vám byla přidělena na OSPOD nová pracovnice, která od počátku příliš nevěřila tomu, že to zvládnete. Cítila jsem z Vás úzkost na každé vaší schůzce, kdy Vám povídala o pěstounské péči a adopci a o tom, že nebude tolerovat sebemenší klopýtnutí. Cítila jsem jí bytostně i sama v sobě, protože jsem věřila, nebo chtěla věřit, že to zvládnete. V září 2013 začal náš společný boj o Vaše děti.

Začali jste docházet do K-centra na ambulantní léčbu, telefonovali mi, když se cokoli dělo. Hledali jste aktivně jiné bydlení, protože bylo jasné, že v tee-pee a navíc v blízkosti všech svých drogových známých zůstat nemůžete. Váš přítel začal dojíždět do zaměstnání, kam jste příležitostně docházela i Vy. Opět se vyměnila sociální pracovnice. Obě jsme cítily úlevu, protože tahle s námi byla od počátku „na jedné lodi“.

V listopadu jste se odstěhovali do Teplic do nájemního bytu, což byla veliká změna! Měli jste najednou elektřinu, teplou vodu, televizi a já měla velkou radost a byla jsem na Vás pyšná. Měla jsem špatný pocit z toho, že jsem „nehnula ani prstem“. Často se mi stává, že lidi, se kterými pracuji „uháním“, připomínám jim, co mají dělat, proč to mají dělat, co jim hrozí a o co mohou přijít. Vy jste byli samostatně fungující jednotka, která jen potřebuje někoho, kdo bude stát při ní. Dlouho trvalo, než se nám podařilo vyřídit veškeré příspěvky a stabilizovat Vaši finanční situaci, ale i to se povedlo.

Holky byly po celou dobu Vašeho boje v Mosťáčku, tj. v dětském domově Most. Pravidelně jste za nimi jezdili, telefonovali a v prosinci jste je měli poprvé ve Vašem novém domově.

Od března již byly dcery doma na dlouhodobé propustce. V dubnu proběhl soud, u kterého by bývala byla nařízena ústavní výchova nad Vaší mladší dcerou. Soudce ale uznal, že jste udělali velký kus práce a malá Kačenka byla tak oficiálně zpět doma.  Čekali jsme společně na soudní jednání, které by zrušilo ústavní výchovu nad starší Dominikou. To proběhlo v září 2014. Všichni jsme již věděli, že vše dobře dopadne, ale stejně mi vyhrkly slzy, když jsme vyšli ze soudní síně. Byly to slzy úlevy a velké radosti.

Milá Katko, doufám, že jsem Vám byla po celou dobu naší spolupráce oporou a že jste cítila, že stojím na Vaší straně. Nebylo by tomu tak, kdybych neviděla Vaši sílu a touhu překonat veškerá úskalí a zajistit svým dětem lepší život. Ačkoli vím, že lidé, kteří byli či jsou závislí na drogách, dokáží velmi lehce klamat své okolí, měla jste od počátku mou důvěru. Děkuji Vám za ten šťastný konec, který mi znovu ukázal, že to co dělám, má smysl. Že se nesmím nechat otrávit neúspěchy, pomluvami lidí, kritikou veřejnosti.

Kačenka s Dominikou jsou doma!