Dostal do vínku hudební talent a sportovní nadání. I s bílou holí žije naplno
Publikováno: 14. 11. 2014 Doba čtení: 3 minuty
Běžeckou dráhu ani doskočiště nevidí. Trasu si poslepu projde s trenérkou a po výstřelu ze startovací pistole někdy předběhne svého vodiče. A postupně sbírá jednu medaili za druhou. Deváťákovi Martinu Jozífkovi ze Základní školy ve Skálově ulici v Turnově se daří, na co sáhne. Miluje atmosféru atletických závodů a v plaveckém bazénu je ve svém živlu.
„Když jsem stanul na dráze během zahájení sportovních her, měl jsem obrovskou radost. Je opravdu nádherné tady být a zase slyšet ten rachot,“ popisoval Martin atmosféru Sportovních her zdravotně postižené mládeže, které se letos konaly v Blansku. Chlapec získal diplom například za běh na 60 metrů, které zvládl za 10,8 vteřiny. Atletice se prý moc nevěnuje, ale baví ho. „Běhám s trasérem. V pravidlech je napsáno, že bych ho neměl vláčet za sebou, což se někdy stane. Prostě jsem občas rychlejší,“ usmíval se sympatický kluk, který vyniká hlavně v plavání. V Blansku byl oporou celého družstva. Zvítězil v každé plavecké disciplíně (25 m prsa, volný způsob, znak, 50 m prsa a volný způsob).
Na závody se pravidelně připravuje a trénuje jednou týdně v Jablonci nad Nisou, kde je plavecký bazén a především obětavá trenérka Jitka Marxová, která má velké pochopení pro děti se zrakovým postižením. A jak sám říká, začal si v tomto sportu hodně věřit. Například loni získal zlato ve všech disciplínách na mistrovství žáků v plavání v Brně.
Asistentku potřebuje jen v některých předmětech
Chlapec má od narození těžké zrakové postižení. V první třídě základní školy začínal pracovat s běžným písmem pomocí televizní lupy. Postupně se učil Braillovu písmu, ke kterému v plném rozsahu přešel od 2. ročníku. V současnosti má asistentku pedagoga v hodinách chemie, geometrie, tělocviku a výtvarky. Při vyučování používá nejmodernější techniku včetně vlastního přenosného digitálního zařízení. „Klientem našeho centra je Martin od druhé třídy, kdy se rodina přestěhovala z Jičína do Turnova. Zpočátku pracoval s pomocí pedagogické asistentky, postupně se stával samostatným natolik, že podporu asistentky potřebuje jen v některých předmětech,“ vzpomínala Renata Paříková, vedoucí Speciálně-pedagogického centra pro zrakově postižené v Liberci. Ta se s klienty účastní soutěží, které jsou pro žáky se zrakovým postižením dostupné, včetně mezinárodní soutěže v prostorové orientaci a sebeobsluze na Slovensku. Martin má prostorovou orientaci dobře zvládnutou, dokáže si představit okolí a s bílou holí se bez větších problémů pohybuje ve škole i ve městě. Kromě sportu od dětství hraje na klavír a v hudebních soutěžích dosahuje skvělých výsledků. Nyní se aktivně připravuje na talentové zkoušky na konzervatoř. Je velmi důležité, že chlapce v jeho aktivitách podporuje celá rodina, která s poradenským zařízením (SPC pro ZP) velmi dobře spolupracuje.
Maminka Klára Jozífková s úsměvem dodává, že syn ale dokáže taky někdy zlobit, tak jako kluci v jeho věku. „Martin občas bývá velice nepřístupný, odmítá komunikovat s asistentkou a také nemá příliš dobré vztahy se spolužáky,“ řekla maminka.
I přes svůj handicap má Martin obrovskou chuť do života. Dětem, které potkal stejný osud, a nevidí svět kolem sebe, bez váhání vzkazuje, aby to nevzdávaly, protože vždycky je naděje. „Je to nádherné, když stojíte na stupních vítězů. Té atmosféře se nic nevyrovná,“ líčil Martin a jedním dechem dodal, že v SPC v Liberci nutně potřebují trenéra goalballu a někoho do tandemu.
Článek vyšel ve čtvrtém čísle časopisu Škola all inclusive, který vznikl ve spolupráci Univerzity Palackého a Vzdělávacího programu Varianty v rámci projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR podpořeného z ESF a státního rozpočtu ČR.