Erik: Chudí lidé jsou nejsnadnějšími oběťmi

Publikováno: 8. 12. 2010 Doba čtení: 3 minuty
Erik: Chudí lidé jsou nejsnadnějšími oběťmi
© Foto:

Pan Erik se v dubnu zúčastnil prvního národního setkání lidí se zkušeností s chudobou a sociálním vyloučením, které pořádaly neziskové organizace sloučené v projektu NAPSI spolu!. "Vůbec jsem netušil, do čeho jdu. Možná jsem se i trochu obával, ale tyto dva dny mi pomohly změnit život," říká půl roku po konci workshopu.

"Hodně mi pomohlo, že jsem se setkal s lidmi, kteří si prošli podobným osudem. A přesto je to nezlomilo. Mým hlavním problémem byla drogová závislost, na kterou se postupem času navalily další nepříjemnosti," přiznává upřímně a pokračuje: "Avšak chtěl jsem svůj život změnit, a i proto jsem se tohoto setkání zúčastnil."

"Velmi mě překvapilo, že se vůbec někdo zajímá o to, jaké to je žít s takovými problémy. A chce vědět můj názor na to, co s tím. Mým tématem na setkání byl hlavně hazard. S ním je to podobné jako s alkoholem. S tím rozdílem, že jen malé procento pijáků jsou alkoholici, ale strašně velké procento hráčů jsou gambleři. A víte, co je nejhorší? Že největší výskyt heren je právě v místech, kde žijí nejchudší lidé. Právě oni jsou nejsnadnějšími oběťmi."

Nyní se pan Erik snaží založit občanské sdružení, které by svou činnost zaměřilo na podporu sociálního bydlení. "Je přece hrozně divné, že existuje v celé republice tolik neudržovaných domů, o které se nikdo nestará. Proč tedy neumožnit lidem bez přístřeší, aby si některé z nich sami zrekonstruovali a pak v nich našli přístřeší. Peníze na rekonstrukce by se zřejmě dali získat z evropských fondů. Nyní začnu oběhávat úřady a uvidím, s jakou reakcí se setkám. A když to nevyjde? Práce mám dost, protože jsem s manželkou adoptovali dítě, takže nevím, co dřív," dodává s úsměvem.

Jsem ráda, že jsem mohla pomoci

S podobným životním příběhem přišla i paní Lenka, které se ve 14 letech rozpadla rodina. I ona řešila své problémy drogami, které brala zhruba deset let. Změna přišla ve chvíli, kdy se seznámila se svým nynějším manželem, který měl podobný problém. Spolu se rozhodli k absolutní abstinenci, k čemuž jim "pomohlo" i narození potomka. Ocitli se však v situaci, která je pro sociální vyloučení typická.

"Našemu životnímu restartu bránilo několik navzájem propojených problémů. Nemám dokončené vzdělání, tudíž moje šance získat práci je minimální, zvlášť s malým dítětem. S tím samozřejmě souvisí velmi omezený rodinný rozpočet, který nám bránil pořídit si kvalitní bydlení. Žijeme na naše možnosti v drahém pronájmu, protože jiné bydlení nemůžeme sehnat. Nabídky jsou, avšak drtivá většina z nich je podmíněna vstupní investicí na rekonstrukci, která často přesahuje sto tisíc korun. A na to nemáme. V současnosti se kromě jiného také potýkám s tím, že nemůžu dát dítě do školky, která je pro nás bohužel drahá," říká paní Lenka.

Stejně tak jako ostatní účastníci si nemůže dubnové setkání vynachválit. "Bylo to hodně povzbuzující. Je dobré vidět, že se někdo stará o naše problémy, že chce někdo znát naše názory. Jsem ráda, že jsem mohla svými názory pomoci lidem, kteří jinak pomáhají nejen mně, ale i ostatním potřebným," uzavírá paní Lenka, která byla stejně jako pan Erik, vybrána jako zástupce ČR pro celoevropské setkání lidí se zkušeností s chudobou a sociálním vyloučením, které se konalo v Bruselu.

***
Tým NAPSI spolu! uspořádal v polovině dubna 2010 několikadenní setkání lidí, kteří si prošli těžkými životními situacemi a kteří své problémy začali řešit. Jejich zkušenosti "ze života" jsou velmi cennými zdroji informací při tvorbě sociálních politik. V Evropě se takto zaměřené workshopy konají pravidelně již několik let, v České republice se však podobná událost uskutečnila poprvé.

Autor: Martin Kovalčík, mediální koordinátor PSI, článek vyšel v rámci přílohy Chudoba okolo nás (Lidové noviny, 8. 12. 2010)