Filmové kluby Jednoho světa na školách aneb tohle není Harry Potter

Jakub se nad výsledkem usmívá a pouští film režiséra Jana Tenhavena  Na stupních vítězů, který dokazuje, že chuť, ochota a vůle nevzdat to dovolí některým z nás věnovat se sportu i ve vysokém věku. Po promítání studenti další půlhodinu diskutují o svých dojmech z filmu, etických normách, pohledu na stáří a lidské vůli.  

Na gymnáziu ve Frýdlantu založila před třemi lety Magda Klečková Filmový klub Jednoho světa na školách. Po maturitě předala klubovou štafetu Jakubovi Liškovi, který ji spolu s Jakubem Štromem nese dál. „Na projekcích se scházejí lidi, které téma zajímá a kteří se těší, že o něm budou diskutovat,” popisuje Jakub Štrom, co se mu na klubu nejvíc líbí.

Zapojilo se padesát škol v České republice

Podobných filmových klubů, jako je ten ve Frýdlantu, je v po celé České republice v rámci Jednoho světa na školách téměř padesát. Středoškoláci, kteří se rozhodnou založit klub na své škole, si bezplatně půjčují dokumenty, které se do běžné distribuce dostanou jen zřídka, navíc využívají podporu ve formě propagačních materiálů a minimálně dvakrát do roka si mohou vyměňovat zkušenosti na společných workshopech. Zajištění celé organizace a dramaturgie klubu je na samotných studentech. Ti určují četnost projekcí, vybírají témata, propagují jednotlivá promítání, shánějí hosty k tématu a vymýšlejí aktivity, které jednotlivé projekce doprovázejí. V Česku tak najdete školy, kde se klubové projekce stávají velkou událostí, jejichž součástí je například debata s hostem, tematické taneční vystoupení anebo příprava občerstvení, které má přímý vztah k promítanému filmu. Konají se i festivaly nebo filmové noci.

 Po promítání studenti diskutují o důležitých tématech

Ve Frýdlantu promítají dvakrát do měsíce, a tak jsou filmové projekce vlastně běžnou součástí života studentů gymnázia. Jakubův pocit, že promítání je příležitost k setkání podobně smýšlejících lidí, potvrzuje i návštěvnice klubu Luisa. „Začala jsem chodit na projekce asi před půl rokem,“ říká. „Bylo mi jasné, že pod vedením mých dvou spolužáků nebude klub pouhým promítáním. Navíc filmy, které tady můžu vidět, nejsou snadno dostupné, takže bez klubu bych se k nim nejspíš vůbec nedostala.“ S Jakubem se shodují na tom, že filmový klub není něco, co by zajímalo většinu spolužáků. „Když se například v místním kině promítá Harry Potter, máme poloprázdno,“ směje se Luisa.  Studenti, kteří se sešli v zatemněné učebně, se vesměs znají. „Letos začali chodit na projekce i kvartáni, tak doufám, že je klub chytí a převezmou jeho vedení, až odmaturujeme,“ říká Jakub.

A co se Jakub při práci na filmovém klubu naučil? „Asi že není důležité, kolika lidem se snažíte filmem něco sdělit, ale že se lidem snažíte předat určité poselství, které je ve filmu obsaženo,“ shrnuje Jakub.

Karolína Puttová  
Člověk v tísni