Finanční pomoc dává naději rodinám v severním a středním Afghánistánu

Mohammad Naem (43 let) žije v Omarkhailu se svými dětmi. Je jediným živitelem rodiny. „Moje dvě dcery navštěvují třídy komunitního vzdělávání a syn studuje,“ říká. „Najít práci je těžké, zvlášť v zimě. Bez každodenní práce si ani nemohu dovolit nakoupit to nejdůležitější.“

„Zima všechno ještě zhoršuje a po uzavření hranic s Pákistánem vzrostly ceny potravin. Stejně tak náklady na vytápění. Při tom všem mám problém zaplatit léčbu pro manželku. Často si musím vybírat mezi jídlem, teplem a léky. Někdy mám pocit, že ke mně byl život příliš tvrdý,“ svěřuje se.

Mohammad Naem není sám. Podle údajů OCHA bude v roce 2026 potřebovat humanitární pomoc 21,9 milionu lidí — téměř 45 procent obyvatel Afghánistánu. Ekonomické problémy, vysídlení a klimatické změny tlačí rodiny stále hlouběji do chudoby a miliony lidí si nedokážou zajistit dostatek jídla.

Finanční podpora: úleva pro více než 10 000 lidí ze 150 vesnic

Abychom reagovali na některé z těchto naléhavých potřeb, poskytli jsme hotovost 1 423 rodinám (10 334 lidem) ve 150 vesnicích v okresech Nerkh, Dara-e Suf Bala a Dara-e Suf Payen v severním (Samangan) a středním (Maidan Wardak) Afghánistánu. 

Projekt financovaný Evropskou unií (EU) a spolufinancovaný Českou rozvojovou agenturou (CZDA) dal rodinám svobodu rozhodnout se, co nejvíce potřebují. Někteří si za hotovost pořídili potraviny, jiní léky, palivové dřevo nebo teplé oblečení. „Pomoc přišla ve správný čas,“ říká Mohammad Naem. „Pro mou rodinu znamená opravdu hodně.“

Mohammad Naem nikdy nechodil do školy a pracuje jako námezdní dělník. „Neumím číst ani psát a nechci, aby moje děti čelily stejným těžkostem jako já. Přeji si, aby se vzdělávaly a jednou se z nich stali lékaři, učitelé nebo inženýři,“ říká. 

Mohammad často cestuje do Kábulu, Ghazní nebo Lógaru, aby si našel práci. Někdy je pryč celé měsíce a často se vrací s malým výdělkem, nebo dokonce bez jakéhokoli příjmu. „Dnes jsem po distribuci dostal 29 620 afghání (přibližně 9 300 korun českých),“ říká. „Koupím pšenici, olej, fazole a palivové dřevo. Pořídím dětem teplé oblečení a část peněz použiji na léčbu své manželky,“ dodává.

Vzdělání jako investice do budoucnosti

Díky financování z Evropské unie a ve spolupráci s místní organizací SADA jsme v této vesnici zřídili třídy komunitního vzdělávání (Community-Based Education – CBE). Tyto třídy přinášejí dětem naději. „Kdyby tu tyto třídy nebyly, moje dcery by zůstaly doma,“ říká Mohammad. „Teď chodí každý den do školy. Jsou šťastné. Mají naději. Bez vzdělání je člověk jako slepý a já nechci, aby moje děti žily ve tmě,“ dodává.

Pro rodiny, jako je ta Mohammadova, znamená tato podpora víc než jen pokrytí nejnaléhavějších potřeb. Dává rodičům možnost na chvíli si oddechnout, nasytit své děti a udržet je v teple. Umožňuje jim rozhodovat o tom, co je pro jejich rodinu nejdůležitější, a zachovat si důstojnost. „Dnes večer se moje rodina nají lépe,“ říká tiše. „Budeme se modlit za všechny, kteří nám pomohli.“

Když mají rodiny oporu a děti mohou chodit do školy, život je o něco snazší a zítřek se zdá světlejší.