Kampaň Úsvitu do eurovoleb: Okopírovaný plakát a prázdné fráze
Publikováno: 29. 4. 2014 Doba čtení: 3 minuty
Hnutí Úsvit v posledních týdnech pracuje na své kampani pro květnové volby do Evropského parlamentu. Ve středu zveřejnilo i volební plakát, kterým polepí tisíce míst v Česku. Mluvčí hnutí sice mluví o inspiraci ve Švýcarsku, konkrétně u Švýcarské lidové strany, jedná se však spíše o kopii metaforického obrázku – bílé ovce vykopávají z prostoru švýcarské, respektive české vlajky černou ovci. Plakát v podání Úsvitu je doplněn hesly: Podpora rodinám, ne nepřizpůsobivým a Práci našim, ne migrantům. „Ovečková inspirace“ je přitom už celkem ohranou písničkou – s plakátem přišla poprvé Švýcarská lidová strana, motiv ale využila v minulosti i německá krajně pravicová NPD, italská Liga Severu a ani v Česku nemá svou premiéru. Před několika lety ji představila krajně pravicová Národní strana.
Hnutí Úsvit v kampani používá známé mýty a zavádějící formulace. Prvním z nich je ten, že cizinci berou Čechům práci. Jedná se ale o zavádějící výrok. Ve skutečnosti musí dát zaměstnavatelé přednost Čechům. Pouze pokud není místo možné obsadit Čechem (respektive občanem EU – stejné právo mají Češi v dalších státech EU), je možné zaměstnat migranta ze zemí mimo EU. Co se týče mýtické postavy sociálního migranta: podle statistik MPSV je využívání sociálních dávek migranty téměř nulové. Naopak v tomto směru ubírá Česká republika rovná práva cizincům, kteří v Česku pracují a odvádějí daně. Více zde.
Nepřizpůsobiví migranti a náboženští fanatici
Ve své kampani do Evropského parlamentu pak hnutí často operuje s termíny nepřizpůsobiví imigranti, nepřizpůsobivé menšiny a náboženští fanatici. Je samozřejmě sporné, koho si pod těmito termíny máme představit. Jak se měří přizpůsobivost nebo fanatičnost?
Migranti (z EU i mimo EU) tvoří v České republice zhruba 4 procenta obyvatelstva, což je ve srovnání s ostatními státy Evropské unie velmi nízké číslo. Česká společnost je do velké míry homogenní. Většina imigrantů pochází z Evropské unie, nejvíce je Slováků. Jsou tedy oni těmi nepřizpůsobivými imigranty? Nebo náboženskými fanatiky? Nejvíce imigrantů, kteří přicházejí do Česka ze zemí mimo EU, pochází z Ukrajiny a Vietnamu.
Jedná se v podstatě pouze o prázdné fráze, které ale mají potenciál přitáhnout pozornost určitého spektra lidí. Nebezpečí pak je v tom, že pronikají do veřejného diskurzu a vytvářejí umělá témata, která nejsou založena na realitě. Posunují také hranice toho, která vyjádření jsou ještě společensky přijatelná a která už ne.
V souvislosti s náboženskými fanatiky jsou míněni především imigranti z muslimských zemí. Je samozřejmě nemožné posuzovat a odsuzovat někoho podle toho, z jaké země pochází, případně jaké náboženství vyznává. Svobodu náboženského vyznání má Česká republika konec konců ukotvenou i v Listině základních práv a svobod. Co se týče počtu lidí, kteří se hlásí k islámu, při posledním sčítání jich bylo o něco více než 3 tisíce. Muslimové v České republice netvoří ani jednu desetinu procenta populace, jejich počet zde se nezvyšuje a není důvod předpokládat, že se zvyšovat bude. Okamurou tak často zmiňovaný „příliv náboženských fanatiků“ je tedy jenom další mýtus, jehož účelem je vyvolat zbytečnou a iracionální paniku.
Inspirace z evropských zemí
Hnutí Úsvit přejímá rétoriku z evropských zemí, například ze zmíněného Švýcarska. Situace v Česku je ovšem v mnoha ohledech velmi rozdílná. A to jak do počtu cizinců, tak i země jejich původu.
Zároveň příčiny různých nepokojů v zahraničí leží spíše v nedostatečné integraci, mají hlubší sociální důvody, než aby je bylo možné svést na „nepřizpůsobivé migranty a náboženské fanatiky“. To jsou jen levné fráze, které mají bez větší námahy přilákat pozornost voličů. Nereflektují realitu, nenabízí řešení, jen hrají na populistickou notu (a jak se ukázalo například v případě plakátu – ještě celkem ohranou). Je problematické pokud se podobná nerelevantní prohlášení šíří i prostřednictvím seriózních médií.
Migrace je téma, ze kterého je – už díky určitým obavám z neznámého – jednoduché udělat problém, který rozpoutává vášně. Především pokud je správně okořeněno a pravidelně rozdmýcháváno. Jako ve všech ostatních případech je ale základem rozumné argumentace držet se fakt a nesednout na lep „jednoduchým řešením a prázdným frázím“, ještě v neoriginálním provedení.