Když se k těžké nemoci přidá boj s úřady
Publikováno: 21. 9. 2026 Doba čtení: 2 minuty Sdílet: Sdílet článekJako terénní pracovník se setkávám s příběhy, které ukazují, jak tenká může být hranice mezi zvládnutelným životem a náhlou krizí, v níž se člověk ocitne bezmocný. Jedním z nich je i příběh pana Karla.
Pan Karel má za sebou nelehkou minulost. Dříve bojoval se závislostí na alkoholu, kterou se mu však podařilo úspěšně překonat, a dnes již alkohol vůbec nepije. Pobírá invalidní důchod prvního stupně a zároveň se potýká s psychickým onemocněním. To mu značně ztěžuje jednání na úřadech i pobyt ve větší společnosti lidí. Přesto se snažil žít běžným životem, dokud nepřišla další těžká zkouška.
Když tělo začne selhávat
Pan Karel začal pociťovat silné bolesti. Po sérii náročných vyšetření si vyslechl zdrcující diagnózu: rakovinu. V době, kdy měl veškerou energii soustředit na zahájení náročné léčby a boj s nemocí, ho Úřad práce nadále nutil docházet na pravidelné schůzky a plnit povinnosti spojené s hledáním zaměstnání. Pro člověka s psychickými potížemi, strachem z davů a čerstvě diagnostikovaným onkologickým onemocněním to byla neúměrná zátěž.
Obrátil se proto na naše poradenství s žádostí o pomoc.
První kroky k úlevě
Naší prioritou bylo ulevit panu Karlovi od administrativního stresu. Společně jsme navštívili Českou poštu, kde jsme mu pomohli zřídit Identitu občana. Následně jsem panu Karlovi ukázal, jak funguje portál Jenda, aby mohl řadu záležitostí vyřizovat z domova.
Pan Karel se však potýkal s hlubokou únavou způsobenou léčbou a potřeboval stabilizovat svou situaci jak po zdravotní, tak po finanční stránce. Vysvětlil jsem mu proto celý postup podání žádosti o zvýšení stupně invalidity. Nabídl jsem mu doprovod, ale pan Karel nakonec prokázal velkou sílu a schůzku zvládl absolvovat s podporou své partnerky.
Zároveň mě požádal o doprovod na Úřad práce v souvislosti se žádostí o příspěvek na mobilitu a vydání průkazu ZTP. Doprovod proběhl, žádosti jsme společně vyplnili a úspěšně podali.
Bolestivá realita a obrat k lepšímu
Po několika dnech však přišla studená sprcha v podobě zamítavých rozhodnutí – úřad zamítl jak žádost o zvýšení stupně invalidity, tak žádost o průkaz ZTP. Pro pana Karla to byla v jeho zdravotním stavu obrovská rána.
S panem Karlem jsme ale neztráceli čas. Okamžitě jsme sepsali odvolání, které pan Karel obratem odeslal. A vyplatilo se to. Po několika týdnech dorazila úlevná zpráva: panu Karlovi byl zpětně přiznán invalidní důchod třetího stupně včetně doplatku. Průkaz ZTP mu však bohužel přiznán nebyl.
Naděje pro budoucí dny
Pan Karel měl obrovskou radost. Hlavní úlevou pro něj bylo, že už nemusí i přes velké bolesti docházet na Úřad práce a dokládat formální potvrzení v době, kdy bojuje s onkologickým onemocněním. Nová finanční situace mu navíc zajistí prostředky na pravidelné dojíždění za lékaři i na úhradu základních životních potřeb.
Pana Karla sice čeká ještě dlouhá cesta a náročná léčba, ukázalo se však, že včasná podpora a správně vedená sociální pomoc dokážou člověku v těžké chvíli vrátit důstojnost i klid.
