Když Sodo přijel z Mongolska, neuměl ani slovo česky. Dnes odříkává vyjmenovaná slova

„Do České republiky jsme přišli s manželem za prací. Po pěti letech jsme konečně získali trvalý pobyt a od té doby zde můžeme pracovat bez pracovního povolení. Děti žily u prarodičů v Mongolsku a já je mohla za celou dobu navštívit pouze jednou, a to na dva měsíce,“ svěřuje se Khongorzul Jambal-Erdene.

Uplynulé období pro ni bylo hodně těžké a nerada na něj vzpomíná. Složité byly ale také začátky dětí po příjezdu do českého prostředí. Nerozuměly ani slovo a hlavně Sodo si nemohl v odlišném světě zvyknout. Stále se mračil, hodně zlobil a ve škole se nechtěl s nikým kamarádit.

Rodině pomohlo sdružení MOST PRO, o. p. s., z Pardubic, které poskytuje odborné sociální poradenství pro cizince z tak­zvaných třetích zemí včetně občanů Evropské unie. Poradna rodině zajistila asistentku pedagoga Zolzaju Bajarovou, která je mongolské národnosti a v České republice vystudovala pedagogickou fakultu. Chlapci se věnuje od září letošního roku, a protože mluví plynule česky, je jeho velkou oporou. „Na začátku to bylo takové chaotické. Sodo je temperamentní. Musela jsem mu hodně věcí neustále vysvětlovat a být trpělivá. Ale stálo to za tu námahu. Chlapec udělal obrovský pokrok. Mám velkou radost, že začíná pomalu mluvit česky,“ říká Zoja.

Co mě baví? Matematika, tělocvična a plavání

Školák vyniká ve zpěvu a svým spolužákům někdy zazpívá i ve svém rodném jazyce. Když zpívá v mongolštině, je ve třídě takové ticho, že by se dalo krájet. „Mě baví hlavně mate­matika, tělocvična a plavání,“ říká lámanou češtinou černovlasý kluk.

„Sodo už se opravdu snaží navazovat kontakty, i když ně­kdy ještě nevhodně. Spolužáky třeba poplácává po zádech nebo píše nemístné esemesky. To se ve škole naučil velice rychle,“ říká s úsměvem třídní učitelka Helena Toupalová, která si velice pochvaluje přítomnost asistentky pedagoga ve výuce. „Když s ním řeším výchovné problémy, nemám žádnou zpětnou vazbu. Naštěstí mám Zoju, která mu všechno přeloží do jeho mateřštiny a komunikace je hned jednodušší,“ vysvětluje učitelka. S asistent­kou také probírá individuální výukový plán. Například na český jazyk chlapec kolektiv opouští a učí se samostatně v kabinetu. Zoja se ho ptá třeba na roční období, nebo jaká zná vyjmenovaná slova. Kromě češtiny Sodo pokulhává také ve vlastivědě, kde stále potřebuje doučování.

V Mongolsku je podle jeho maminky základní výuka zaměřená na učení a „biflování“. Školáci přijí­mají velké množství informací a učitelé nekladou důraz na opakování. „V Čechách je tempo pomalejší, ale zaměřené na opakování, aby to děti pochopily pořádně. Školáci tady mají větší volnost než v Mongolsku, mohou se více kreativně rozvíjet, u nás je to opravdu zaměřené jen na ten dril,“ doplňuje maminka.

Sodo chodí pravidelně na kroužek doučování a také například na thajský box. Mimoškolní aktivity zajišťuje poradna MOST PRO. V letošním a loňském roce se do aktivit zapojilo zhruba sedmdesát dětí cizinců. Jednalo se o skupinové doučování dvakrát týdně.  „Podle mě je integrace dětí cizinců to nejdůležitější. Jejich zapojení do kolektivu, schopnost najít si kamarády, komunikovat s paní učitelkou a naučit se žít v české společ­nosti jim velice usnadňuje život. Rodiny jsou rády, že jim a jejich dětem pomáháme,“ vysvětluje Zita Kudrnová, ředitelka pardubického sdružení. Největší boom mongolských dětí byl v Pardubicích a okolí v roce 2008, kdy továrny zaměstnávaly hodně cizinců z této asijské země. Sdružení je intenzivně připravovalo na vstup do školy. Děti měly každý den přípravku čtyři až pět hodin po dobu tří měsíců.

Článek vyšel v třetím čísle časopisu Škola all inclusive, který vznikl v rámci projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR