Miluji svou školu víc než kdy předtím

Publikováno: 29. 1. 2018 Doba čtení: 5 minut
Miluji svou školu víc než kdy předtím
© People in Need

Návrat ke vzdělání v Západním Mosulu. Příběh 13 leté žačky Marwy, její mámy a učitelky. 

MARWA, studentka, 13 let
Žili jsme nudný život plný stresu: byli jsme vyděšení.

„Jmenuji se Marwa a bydlím v Západním Mosulu. Mám poměrně rutinní život. Ráno vstávám v sedm, sním si snídani a jdu do školy. Vyučování mám do 12:30. Potom se vracím domů na oběd. Po jídle jdu zpátky do školy. (Marwa chodí na doučování a odpolední kroužky, organizované Člověkem v tísni a UNESCem díky podpoře Evropské komise). Domů se vracím v půl páté, odpočinu si, napíšu úkoly a pomohu sestře s jejími. Koukám také na turecké seriály a pomáhám mamce v kuchyni.

Válka náš život změnila. Většinu času jsme trávili doma, nechodili jsme do školy. Plno věcí jsme zapomněli a v učební látce jsme byli dost pozadu. Žili jsme nudný život plný stresu: byli jsme vyděšení. Musely jsme pořád nosit hijab, i uvnitř domu. 

ISIL zavřel naši školu a otevřel speciální. Všechny knihy tam byly o válce a o zbraních. I například v učebnici matematiky byly obrázky zbraní, kulek a bomb. Také naši učitelé nosili podivné oblečení a měli zbraně. Nechtěla jsem do školy chodit. Bála jsem se učitelů i těch učebnic. Chodila jsem tam týden, ale pak už rodiče nechtěli, abych pokračovat.

Když válka skončila, vrátila jsem se zpátky do státní školy. Tak ráda jsem se znovu setkala se svými kamarády a učiteli. Neviděli jsme se více než tři roky. Moc mi chyběli. Teď spolu chodíme do školy i na doučování a pomáháme si. Pro většinu studentů to na začátku vůbec nebylo snadné, vrátit se zase do lavic. Bylo tu příliš studentů a nedostatek materiálů.

Díky doučování a aktivitám po vyučování je to ve škole den ode dne snazší. Miluji svou školu víc než kdy předtím. Mám teď také větší sebedůvěru.

Doufám, že budeme žít normální život. Nechci, aby se válka vrátila. Toho se hodně bojím. Jednou bych se chtěla stát učitelkou, nebo humanitární pracovnicí a pomáhat dětem postiženým válkou, které nemohly chodit do školy a vzdělávat se.

Během války jsme hodně trpěli a situace je pořád špatná. Chtěla bych proto, aby všechny země světa přijely k nám, do naší země a pomohly nám znovu vybudovat naše školy a zahrady. Chtěla bych, aby Člověk v tísni a další organizace pořádaly víc vzdělávacích aktivit v naší škole, i v dalších školách v Mosulu, protože je to velmi užitečné."

ALIYA, 45, Marwina maminka
Snily o tom, že se vrátí do školy.

„Jsem Aliya, Marwy maminka. Mám tři děti: Marwa a její dvanáctiletá sestra chodí do školy, ale jejich bratr ne, protože pracuje s otcem. Válka měla na naše děti velký dopad – především na Marwu. Je to šikovná studentka, ale kvůli válce přišla o tři roky školní docházky. Tři roky budoucnosti. Předměty, které se děti učily ve škole za ISIL byly jiné než to, co se vyučuje v běžných školách – násilí, zabíjení, jak používat zbraně, džihád atd. Proto jsem nenechala děti, aby do školy chodily. Dcery zůstávaly celé dny doma. Někdy mi pomáhaly s domácími pracemi, hlavně v kuchyni, někdy si četly dětské knížky, které jsem jim předtím koupila. Všimla jsem si, že Marwa trpěla depresí, její chování se změnilo. Snily o tom, že se vrátí do školy.

Vzdělání je důležité. Já sama jsem školu nedokončila a nechci, aby moje děti tuto chybu opakovaly. Podporuji je ve vzdělání. Výuka, kterou vaše organizace pořádají jim hodně pomáhají. Obě mé dcery během války zapomněly hodně důležitých věcí, teď se ale díky doučování zlepšují. Poznaly nové přátele a teď studují společně. Obě mají školu moc rády. Říkají, že se cítí dobře a bezpečně. A i já sama si u nich všímám pozitivních změn.

Pro mě jako jejich matku je teď největší výzva, jak citlivě k mým dětem přistupovat. Jsou teď v pubertě a potřebují zvláštní pozornost. Obávám se, že jen tak na válku nezapomenou. Doufám, že se jim podaří školu dokončit a vybudovat si svoji vlastní budoucnost.“

SHAZA, Marwina učitelka

Pro mě jako učitelku je náročné pracovat s tolika dětmi zasaženými válkou, ale dělám, co je v mých silách a přistupuji k nim všem pozorně a vlídně.

„Válka děti hluboce poznamenala. Většina rodin hodně zchudla: vidíme, jak jsou děti slabé a jejích oblečení je často děravé a špinavé. Všímáme si, jak jsou teď děti často tvrdohlavé, bezcitné a netečné. Jejich chování je někdy násilné a občas mlátí své kamarády. Snažíme se to změnit tvrdou prací, podporou, šířením osvěty a také pozorováním a vyhodnocováním situace.

Marwa je velmi chytrá a tichá studentka. Chodí do naší školy už přibližně šest měsíců, stejně tak jako na kroužky a nepovinné předměty. Zaznamenala jsem, že během vyučování i při hře venku vychází Marwa s ostatními spolužáky dobře. Děti, které se účastní mimoškolních aktivit organizovaných Člověkem v tísni a UNESCO začaly více spolupracovat.

Pro mě jako kantorku je náročné pracovat s tolika dětmi zasaženými válkou, ale dělám, co je v mých silách a přistupuji k nim všem pozorně a vlídně. Doufám, že tento projekt bude prodloužen a že se i další učitelé budou moci zúčastnit tréninků a workshopů nových výukových metod, psychologické podpory a ochrany dětí." 

Autor: Tatiana Gavyuk, Člověk v Tísni Sýrie & Irák Communication/Advocacy Officer

Související články