Nefér zaměstnavatel? Můžete se bránit
Publikováno: 21. 6. 2012 Doba čtení: 2 minutyPaní T. je 56 let, s manželem vychovává tři děti a celý život pracovala v gastronomických službách. Poslední půlrok jí přinesl nečekané zakončení pracovního života. „Snad za celý život jsem neměla delší než týdenní neschopenku. V létě loňského roku mě ale zastihly větší zdravotní potíže a marodila jsem 4 měsíce,“ vzpomíná paní T. Po návratu do práce jí čekal šok. Přes její pracovitost a spolehlivost dostala výpověď pro hrubé porušení pracovní kázně.
„Aby toho nebylo málo, zaměstnavatel mi nechtěl ani vydat zápočtový list – prý že nemá čas a pošle ho poštou,“ doplňuje paní T. Obě skutečnosti vedly k tomu, že se paní nemohla registrovat na úřadu práce a neměla tudíž nárok na podporu v nezaměstnanosti. Vzhledem k tomu, že její manžel bere minimální mzdu, začaly rodině finanční potíže. Paní T. začal narůstat dluh na zdravotním a sociálním pojištění, které si musela hradit sama právě proto, že nebyla v evidenci úřadu práce.
Paní T. se v této situaci obrátila na pracovníky společnosti Člověk v tísni. Spolupracovat s ní začala pracovní a finanční poradkyně Eva Kollerová: „Paní byla ze situace velmi zoufalá a nevěděla, jak dál. Chtěla si zažádat o předčasný důchod, ale ani to bez zápočtového listu není možné.“ Společně s paní T. se pracovnice pokusila situaci znovu řešit s bývalým zaměstnavatelem, ale tato snaha nikam nevedla. „Domluvily jsme se tedy na tom, že podáme podnět na inspektorát práce a zároveň žalobu k soudu,“ upřesňuje postup Eva Kollerová. Inspektorát práce vyhodnotil podnět jako oprávněný a zahájil s bývalým zaměstnavatelem správní řízení. Také soud rozhodl ve prospěch paní T. Zaměstnavateli uložil vydat neprodleně zápočtový list a dále vyplatit kompenzaci za obtíže s tím spojené ve výši deset tisíc korun.
S podobnými případy se pracovníci společnosti Člověk v tísni nesetkávají ojediněle. „Je dobře, když lidé nerezignují a domáhají se svých práv. Celá situace sice trvala dlouhých pět měsíců, ale nakonec se vytrvalost vyplatila,“ konstatuje Eva Kollerová. Paní T. má již vyřízený předčasný starobní důchod a dluh za zdravotní a sociální pojištění uhradila. „Sama bych to asi vyřídit nezvládla a jsem tak ráda, že jsem se nestyděla říci si o pomoc,“ uzavírá své vyprávění paní T.
Tento článek byl otištěn v červnovém vydání měsíčníku Plzeňský rozhled.