Nejtěžší je sehnat dětskou výživu. Díky poukazům si vybíráme jídlo, které opravdu potřebujeme, říká Syřan Ahmad
Publikováno: 13. 12. 2017 Doba čtení: 2 minuty
Ahmad (39) pochází z vesnice na východ od Damašku. Nyní žije s manželkou a čtyřmi dětmi stovky kilometrů od své domoviny ve městě Idlíb. Společně se sousedy odešel z domova, když byla jeho vesnice evakuována. Jedinou destinací pro tisíce civilistů byl právě Idlíb, který se nachází na severu Sýrie. Jak se vyrovnává s nelehkou situací?
Ahmad tu musel začít zcela od nuly. Pronajímá si malý domek na jihu města, kde nájemné činí skoro 15 000 syrských liber (zhruba 31 dolarů). V tuto chvíli je před ním mnoho výzev. S obstaráváním základních potravin Ahmadovi a jeho rodině pomáhá Člověk v tísni ve spolupráci s Welthungerhilfe z Alliance2015 prostřednictvím programu potravinových poukázek.
Jak vás současná krize zasáhla?
Pracoval jsem na malém kousku půdy, kterou vlastnil můj otec na okraji Damašku. Také jsem provozoval malý obchůdek. Měl jsem ve své vesnici dům a spoustu přátel a známých. Přišel jsem o všechno – domov, práci, nemůžu vídat své přátele a příbuzné, protože je přesunuli na jiná místa. Život se mi změnil opravdu hodně a bohužel k horšímu.
Co je pro vás v tuto chvíli největší výzvou ve vašem každodenním životě?
Za poslední roky se výrazně zvýšily mé náklady na živobytí, zatímco mé příjmy začaly klesat. Nemám stálou práci, ale snažím se pracovat, kdykoliv je nějaká možnost. Největší výzvou je pro nás placení nájemného a nákup dětské výživy. Stejně jako všichni vysídlení lidé, například můj bratr, který se mnou bydlí, jsem stále pod obrovským tlakem. Z části kvůli financím, z části kvůli bezpečnostní situaci, která také není dobrá.
Jak přesně vám pomáhá Člověk v tísni a Welthungerhilfe?
Poté, co jsme se tu usadili, jsme asi tři měsíce nedostali skoro žádnou pomoc. Nyní dostávám od Člověka v tísni poukázky na jídlo. Moc děkuji celé organizaci a jejímu týmu za velkou podporu. Tyto poukázky nám umožňují vybírat si jídlo, které potřebujeme, jako například dětskou výživu, která je jinak velice drahá. Obyčejně utratíme za jídlo od 35 500 do 41 000 syrských liber měsíčně. Poukázka v hodnotě 38 500 syrských liber tedy pokryje skoro všechny naše potřeby.
Z čeho máte do budoucna strach a v čem naopak vidíte naději?
Do budoucna vlastně nemám vůbec žádná očekávání. Občas máte naději, že se situace zlepší, ale nakonec se to stejně nestane. Nejsem pesimista, ale nemyslím si, že se věci v blízké budoucnosti změní k lepšímu. Doufám, že nastane nějaký posun a my se budeme moci alespoň vrátit do své vesnice.
