Nostalgické Předlice
Publikováno: 31. 10. 2014 Doba čtení: 3 minuty
Tak jak plyne čas, proměňuje se v závislosti na něm i prostředí, které nás obklopuje. Bohužel v případě předlické čtvrti zrovna ne k lepšímu, což potvrzují i někteří obyvatelé žijící v Předlicích delší dobu. Chtěla bych vás seznámit s příběhem rodiny, která zde žije již od roku 1987 a vnímá změny, kterými Předlice prošly, a jaká tato čtvrť bývala kdysi.
Rodina zde žije od roku 1987. Maminka zde vychovala všechny své děti, které tu vyrůstaly spokojeným životem, a přesně si vybavuje, jaké byly Předlice krásné, jednou z nejhezčích částí v Ústí nad Labem. Fungovalo zde mnoho obchodů a institucí, namátkou masna, domácí potřeby, pošta, hračkářství, potraviny nebo ordinace lékařů, na což v dnešní době zbyla jen vzpomínka. Lidé tenkrát ani nemuseli dojíždět do města a téměř vše měli při ruce. V Prostřední ulici bylo v roce 1989 dokonce otevřeno kino, kde se každý den promítalo. Kino se ale později prodalo jinému majiteli, který budovu uzavřel a prodal dalšímu kupci. Budova postupem času začala chátrat a nakonec byla zbourána, což všechny mrzelo.
Důležité bylo zejména prostředí, ve kterém se pohybovaly děti, které zde vyrůstaly. Bylo tu pro ně opravdu hodně vyžití, měly si kde hrát. U mateřské školy se nacházelo hřiště, na kterém byly klouzačky a houpačky. Velké hřiště bylo poblíž tratě. Zde většinou hráli místní kluci fotbal. Na rohu ulic Prostřední a Beneše Lounského byl krásný park osázený růžemi, v němž obyvatelé Předlic posedávali na lavičkách. Cesta do Starých Předlic byla lemována zahrádkářskou kolonií, která také bohužel zanikla. Nejdříve se pozemku začalo stavět, ale stavba samotná nebyla nikdy dokončena a zahrádky tak byly celé zbytečně zničeny.
Lidé v Předlicích tvořili jistou komunitu, která držela při sobě. Společně tuto část města udržovali v čistotě a harmonii. Pro děti pořádali společně se školou různé akce a čas od času se dohodli na menší brigádě. To znamenalo, že se všichni shromáždili na domluveném místě a vyšli do ulic uklízet parky a hřiště. Dnes je však všechno jinak, jelikož v Předlicích žije spousta neznámých lidí, kteří se sem přestěhovali. Lidé odcházejí a přicházejí. Jen někteří starousedlíci tu stále zůstávají.
Moje vypravěčka se zmínila i o fungování školy a jejím tehdejším řediteli, který se pro děti snažil učinit úplné maximum. Díky němu se tato škola stala tím, čím je možná dodnes. Ředitel společně s rodiči vymýšlel pro děti různé aktivity, neustále otvíral nové kroužky, aby děti neměly čas se jen tak někde potulovat. Dvakrát do roka se jezdilo na tábory, kterých se krom dětí mohli zúčastnit i rodiče. Pro školu pan ředitel sháněl sponzory, kteří jeho aktivity podporovali finančními prostředky. Chtěl, aby tu bylo vyžití. Děti, které školu navštěvovaly, měly ředitele opravdu rády a tomuto člověku patří velký dík.
Postupem času se však všechno změnilo a životní podmínky se v Předlicích zhoršily. Vše nastalo tehdy, když domy, které byly ve vlastnictví města, začali odkupovat soukromníci, zejména ti, kteří se sem přestěhovali z Moravy. Ti do Předlic nastěhovali nové nájemníky, o domy se přestali starat, na což si nájemníci stěžovali, ale bohužel to bylo zbytečné. Majitelé začali dělat také podvody. Na dům si vzali hypotéku a pojistili ho. Poté ho nechali chátrat s tím, že vše svedli na nájemníky a dostali spoustu peněz. Nikdo s tím bohužel nemohl nic udělat. Možná proto jsou nyní Předlice takové, jaké jsou.
Ti, co pamatují staré časy, by je nejraději vrátili. Vzpomínají na dobu, kdy tu vše fungovalo a lidé byli spokojení. Samozřejmě je v tom i kus nostalgie. Ale neházejme flintu do žita. Jak už bylo zmíněno na začátku, časy se mění a nemůžeme vyloučit ani změny k dobrému. O tyto se společně s místními obyvateli a ve spolupráci městskými úředníky a politickou reprezentací budeme nadále snažit.
