Odněkud někam . . .

Publikováno: 6. 11. 2015 Doba čtení: 3 minuty
Odněkud někam . . .
©

Většina z nás si nejspíš nedokáže představit, že by se ze dne na den ocitla na ulici, nebo v lepším případě a s trochou štěstí na ubytovně. Pravdou je, že se do takové situaci může dostat každý z nás. Příčiny, které vedou ke ztrátě bydlení, jsou různé, stejně jako osudy lidí, kteří k nám přicházejí. Jedním z nich je i příběh paní Ladislavy.

S paní Ladislavou jsem se poprvé setkala před půl rokem v Předlicích. Tehdy jsme ještě ani jedna netušily, jak dlouhá naše společná cesta bude a zda vůbec bude úspěšná. Paní Ladislavu její osobní problémy a životní okolnosti přivedly až do ubytovny zde v Předlicích. Přesto však neztratila naději a nepřestala doufat, že je její situace pouze dočasná.              

Její přání bylo jednoznačné, a to nestrávit zbytek svého života na ubytovně. Naším společným cílem bylo tedy najít paní Ladislavě nové bydlení. Tento cíl se zdá být celkem snadným, ovšem pouze tehdy, pokud má člověk dostatečný příjem, aby byl schopen zaplatit nejen nájemné, ale ve většině případů také kauci. Nejtěžší úkol tedy byl, abychom s paní Ladislavou našly takový byt, který by pro ni byl nejen vhodný, ale také finančně dostupný. V případě paní Ladislavy byl její příjem pouze částečný invalidní důchod, který nebyl příliš vysoký. Zároveň také z tohoto důchodu musela zaplatit každý měsíc ubytovnu. Společně jsme tak hledaly v různých nabídkách na internetových stránkách i v tištěné inzerci. Čím delší bylo hledání vhodného bytu, tím se snižovala naše naděje, že vůbec nějaký najdeme. Jako jednu z posledních možností mne napadlo zkusit společnost, která v Ústí nad Labem vlastní velké množství domů a nájemních bytů. S paní Ladislavou jsme společně zašly na jejich pobočku, kde jsme vysvětlily, jak se její situace má a zda je možnost získat pro ní finančně dostupný malý byt. Bylo potřeba vyplnit žádost, na základě které mělo padnout rozhodnutí, zda paní Ladislava byt získá, či ne. Mimo jiné bylo také potřeba vymyslet, jak to udělat, aby paní Ladislava byla schopna zaplatit nájem, kauci ve výši jednoho nájemného a pak také poplatek za zprostředkování a sepsání smlouvy v případě, že by jí žádost o byt byla společností schválena. Toto „dobrodružství“, jak své situaci paní Ladislava říkala, sdílela také se svou jedinou dlouholetou kamarádkou ze školy. Nezbývalo nám tedy nic jiného než doufat, že to vyjde. A vyšlo to! Paní Ladislavě byla schválena žádost o byt, a navíc jí její kamarádka přislíbila finanční výpomoc, aby se paní Ladislava mohla do bytu přestěhovat. Bylo proto důležité vše správně naplánovat, tak aby vše vyšlo jak má. Paní Ladislava v průběhu čekání podepsala rezervační smlouvu na byt, z peněz které jí půjčila její kamarádka, pak zaplatila jak nájemné, tak také poplatek za zprostředkování a sepsání smlouvy. Společnost navíc přihlédla ke zdravotnímu stavu paní Ladislavy, a protože má částečný invalidní důchod, byla oproštěna od kauce ve výši jednoho nájemného. To bylo pro paní Ladislavu velice příjemné překvapení, protože peníze, které jí zbyly, tak mohly být vynaloženy na zaplacení elektřiny a plynu. A tak se i přes drobné komplikace paní Ladislava konečně přestěhovala do malého bytu v Ústí nad Labem. Konečně si po té dlouhé cestě může oddychnout, a říct si: Je malý, ale MŮJ!

Autor: Lenka Kratochvílová, terénní sociální pracovnice