Pět dětí, 22 let a ticho čtyř stěn, které bolí

 Představte si, že je vám pouhých 22 let. Místo bezstarostného mládí ale každé ráno otevíráte oči do reality, která připomíná nekončící boj o přežití. Máte pět dětí, čerstvě po porodu a nad hlavou vám visí stín dluhů, které jste nezpůsobila jen vy sama. Rodina přišla o domov a teď se tísní v malém bytě u příbuzných. Cesta k novému začátku je zamčená dluhy na energiích. Otec dětí navíc jen nečinně přihlíží, bez práce a bez snahy cokoli změnit.

 Tahle mladá máma se ale nevzdávala. Její jedinou kotvou, jediným stéblem, kterého se držela, byl náš klub. Každé pondělí a pátek k nám vodila své poklady – tříletou Anitu, dvouletého Karlíka a ročního Kevina. V herně se děly zázraky: Karlík, který dříve mlčel, začal konečně mluvit. Děti tu byly šťastné, smály se a máma na chvíli zapomínala na ten balvan, co nosí na prsou. Byl to jejich jediný ostrov normálnosti.

 Dnes je ale v jejich světě ticho a smutek.

 Mladá maminka už k nám přijít nemůže. S novorozenětem v náručí a třemi dalšími batolaty u nohou je uvězněná mezi čtyřmi stěnami. Chybí jí sourozenecký kočárek, bez kterého se s tolika dětmi z bytu prostě nedostane. Ta izolace je drtivá. Zatímco otec dětí nehne ani prstem, od ostatních přichází jen odmítnutí. Partnerovi rodiče jsou už staří a hlídat nechtějí. Její vlastní matka ji odsuzuje – vzala si k sobě sice nejstaršího syna, ale pro dceru v nouzi má jen tvrdá slova místo objetí.

 Ta mladá žena je na všechno úplně sama. Nikdo z rodiny jí nepodá ruku, nikdo jí neřekne, že to zvládne. Přišla o klub matek, o jedinou radost, kterou v životě měla. Sedí doma, dívá se na své děti a neví, jak dál.

 Prosíme, nenechme je v tom.

 Hledáme pro tuto rodinu z Chomutova sourozenecký kočárek pro dvě děti. Je to víc než jen věc – je to pro ně cesta ven z izolace, cesta k nám do klubu, cesta k naději. Pokud o nějakém víte, nebo můžete pomoci, ozvěte se nám.

 Náš Klub matek je totiž mnohem víc než jen herna s hračkami. Je to bezpečný přístav, kde voní káva a kde se i ta nejunavenější máma může na chvíli nadechnout. Je to místo, kde nikdo nikoho nesoudí, kde si ženy navzájem rozumí beze slov a kde děti zjišťují, že svět může být laskavý a barevný. Je to prostor pro první slova, první kamarádství a pro vědomí, že na své trápení nemusí být člověk sám. Chceme, aby se tyhle dveře pro tuhle mladou mámu a její děti znovu otevřely.

 Věříme, že každé dítě si zaslouží šanci na dobrý start a každá máma, která se i v takové beznaději snaží, si zaslouží vědět, že na světě není úplně sama.

Projekt reg.č. CZ.03.02.02/00/24_066/0004809, "Raná podpora v Ústeckém kraji" je spolufinancován Evropskou unií.