Pomoc pod palbou: V ostřelovaném Doněcku rozdáváme pomoc s místními dobrovolníky

Publikováno: 22. 9. 2014 Doba čtení: 5 minut
Pomoc pod palbou: V ostřelovaném Doněcku rozdáváme pomoc s místními dobrovolníky
©

V Lazavském, části Doněcku, zahřmí výbuchy každou chvíli. Instinktivně krčíme hlavy mezi ramena. „To je daleko, to nic,“ říká klidně Nasťa a dál chová ročního syna Nikitu. Mladá matka má zkušenosti frontového vojáka – dobře ví, jak zní salvy z houfnice, minometu nebo rakety z Gradu, kdy se schovat do krytu a kdy ani nemá cenu věnovat zvukům pozornost. Chlapec prý zpočátku při ostřelování plakal, teď už si zvykl – rodina prý natolik otupěla, že ani nechodí do sklepa, když se střílí. „Psi to cítí. Dvě minuty před tím, než to začne a běží se schovat,“ říká Larisa Fjodorovna Truchmanová, matka Nasti.  

 Místní část Lazavské leží kousek od letiště a je to stále jedno z horkých míst, nehledě na to, že příměří vesměs přineslo klid. „Doufali jsme, ale klid zbraní trval tak 15 minut,“ říká Larisa. Ostřelování zničilo aluminiový závod, kde většina místních pracovala. Rodina s poměrně slušným příjmem v přepočtu kolem 8000 korun najednou zůstala bez peněz, protože nevyplácí ani důchody. K tomu naopak splácení dvoutisícového kreditu. Sami ještě dokáží přežít z toho, co vyroste na zahradě, se stravou pro malého Nikitu je to horší.  „Prosili jsme humanitární pomoc u místní administrativy, ale je tam obrovská fronta – a dostává jen ten, kdo se zapsal už začátkem září,“ vysvětluje Larisa. Poté se dozvěděli číslo na aktivisty z organizace Odpovědní lidé – vysvětlili jim svoji situaci a na druhý den tu byl kurýr s pomocí – kromě dětské kaše a papírových plen dostali v balíčku i hygienické potřeby – dětské mýdlo, šampón, vlhčené ubrousky, zásyp a mast.

 

"Poté se dozvěděli číslo na aktivisty z organizace Odpovědní lidé – vysvětlili jim svoji situaci a na druhý den tu byl kurýr s pomocí – kromě dětské kaše a papírových plen dostali v balíčku i hygienické potřeby – dětské mýdlo, šampón, vlhčené ubrousky, zásyp a mast," říká Larisa, které spolu s dobrovolníky pomohl Člověk v tísni.

Člověk v tísni začal s dobrovolnickou organizací Odpovědní lidé pomáhat v Doněcku od minulého týdne. Těm nejpotřebnějším rozdal hygienické potřeby pro děti a pomoc distribuoval například nedaleko ostřelovaného letiště v Lazavské. Další dobrovolníci kolem organizace Saphir distribuují pomoc v okolí Makijevky a Mospina přesně podle potřeb – jedná se o věřící, kteří vyhledávají potřebné po celém městě a pracují podobným systémem, jako sociální pracovníci: Pomáhá jim také horká linka, kam volají lidé, kteří potřebují pomoc. Zaměřují se hlavně na nemocné seniory a matky s dětmi, tedy skupiny, které jsou v současné situaci nejohroženější.

Důchodci totiž v Doněcku a okolí už dva až tři měsíce nedostávají penze. Zvláště kritické je to pro kardiaky a diabetiky, kteří nemají peníze na léky a dostávají se tak do ohrožení života. „Přineste mě léky, ne jídlo  protože pokud je nebudu mít, žádné potraviny už potřebovat nebudu,“ řekl nám jeden z příjemců pomoci. Zatím je v Doněcku a okolí poměrně dostatek potravin. Horší je to s léky a největší potřeba je hotovost – lidé nemají za co kupovat základní potřeby, zvláště důchodci, kteří jsou závislí na dávkách od státu.

Doneck, trziste

 

trziste, doneck

Trižiště blízko nádraží Doneck.

S příměřím se situace poněkud uklidila a lidé se vracejí do města, od 1. 10. začnou učit ve školách. Problémem je vedle nevyplácené penze nedostatek pracovních příležitostí. Například v Mospinu ostřelování zničilo důl, který zaměstnával podstatnou část lidí, a o práci přišla velká část obyvatel městečka. Šachta je zatopená, uvést ji do opětovného provozu bude náročné ne-li nemožné.

Velký problém bude i se zničenými domy – počet na území tzv. DNR a LNR půjde do stovek až tisíců. Místní administrativa nemá zdroje na obnovu, například v Mospině pomáhá těm nejhůře postiženým místní továrna. Do budoucna se proto Člověk v tísni zaměří také na obnovu domů v oblastech, kde je klid a dá se očekávat, že se tam dále bojovat nebude.  

 

PŘÍBĚHY Z OSTŘELOVANÉHO DONĚCKU:

 Natalia - Humanitární pomoc

Natálie bydlí v uprchlickém centru v Doněcku, sama je ze Šachťorska, kde její dů zničilo ostřelování. „Trefili se celkem dvakrát, raději se tam ani nejedu podívat,“ říká Natália, i když by se tam už vypravit mohla, je relativní klid. Hlavní problém jsou peníze. „Potřebuju 6000 hřiven (asi 9 000 korun) na střechu, ale kde je vzít?“ ptá se Natálie. Nevelká suma, ale značný problém – stát totiž žádné rekonstrukce platit nebude, nemá peníze – uvažuje se o tom, že v bytech odpustí nájem na nějakou dobu za to, že si je lidé sami zrekonstruují.

 

 Doneck. Ukrajina

Skupina drogově závislých na terapeutickém pobytu v Doněcku. Obývají skromný dům na předměstí, pracují a snaží se začít nový život. V současné situaci se však musí schovávat, zbytečně nevycházet, protože je povstalci mohou odvléct na pomocné práce nebo kopání zákopů, jak se často děje lidem, kteří mají nebo měli blízko ke kriminálnímu prostředí. Další věc jsou léky – většina z nich trpí otevřenými ranami na nohou nebo cirhózou, léčení stojí tisíce hřiven, zdravotní péče státu se však zhroutila a v žebříčku společenských priorit jsou tito lidí na úplném chvostu. Cynicky řečeno, pokud zemřou, nikomu nechybí  – s  financováním léčebné kůry pro čtyři tyto závislé pomůže Člověk v tísni.

 

 skola, mosspino

Zničená škola v Mospině.

mospina, doněck

Složitá situace nutí lidi, aby si poradili sami. Ve městě Mospina, kde se ještě nedávno bojovalo a odkud prý ruská armáda (lidi viděli dlouhou kolonu tanků a vojáky s bílými páskami na rukávech, znamení ruských vojsk) vytlačila ukrajinské bojovníky. Lidé dodnes nacházejí nevybuchlou munici, kterou nemá kdo likvidovat, zbytky střel proto uklízejí sami bez ohledu na riziko takového počínání. Těžké zásahy dostala šachta, která živila část lidí a teď je zalitá vodou. Zničeno je několik desítek domů, s obnovou těch nejpostiženějších pomůže radnice a ředitel místní továrny. Jinde však takové štěstí nemají a lidí musejí spoléhat na vlastní prostředky, mnohdy se proto domů ani nevrací. 

Autor: