Před bombardováním jsem utíkala 15 kilometrů pěšky jen s jednou taškou oblečení, říká Ukrajinka Anna
Publikováno: 30. 3. 2015 Doba čtení: 2 minuty
Šestatřicetiletá Anna Zubčuk pracovala před konfliktem mezi proruskými separatisty a Ukrajinskou armádou jako prodavačka v supermarketu v Luhansku. Ale pak se začaly problémy s očima, které má od narození, prudce zhoršovat a musela na operaci. Po ní už práci nesehnala. Se sociálními dávkami 1400 hřiven (asi 1540 korun) žila skromně v bytě v Pervomajsku. "S těmito problémy s očima mě žádný muž nechtěl, tak žiju sama," říká Anna.
Na začátek války, která dosud pustoší Donbas, si vzpomíná velmi přesně. "Byla jsem zrovna v Luhansku, když začala létat první letadla. Běžela jsem se schovat do nemocnice, ale nepustili mě tam, protože se zrovna evakuovali," říká Anna a v očích se jí objevují první slzy. "V našem domě v Pervomajsku nemáme sklep, takže jsme tam nemohli zůstat a utekla jsem do Horského," dodává.
Anna utíkala narychlo. "Nestačila jsem si skoro nic vzít, měla jsem jednu tašku. Skoro všichni jsme utíkali po svých. Do Horského to je asi 15 kilometrů," říká a dodává, že už nemá skoro žádné oblečení. Útočiště našla u svých rodičů v někdejším sovchozu, kde žije dalších 400 lidí. "Ale i tady se střílelo, mnoho domů je opuštěných. Přímo před dům rodičů dopadly dvě střely, ještě jsou tam díry. Poničilo to střechu, ale bratr ji dokázal opravit," popisuje Anna.
Cestu domů přetnula fronta
K tomu všemu jí čtyři měsíce nechodily sociální dávky. "Rodiče mají dům s malým pozemkem, tak jsme žili z toho, co bylo. Jedli jsme brambory, rajčata nebo zelí," říká Anna. Pomoc dostali za dlouhé měsíc pouze dvakrát. Jednu zorganizovala v září místní správa. Další přišla před šesti týdny od Červného kříže, který lidem rozdával potraviny a hygienické potřeby.
Anna nemá tušení, jak teď vypadá její byt a zřejmě se do něj ještě dlouho nepodívá. Cestu mezi Horským a Pervomajskem totiž přetnula bojová fronta a Pervomajsk je ná území pod správou proruských separatistů. "Zatím zůstanu tady u rodičů. Podpora už mi zase chodí, je tu nemocnice, tak kam bych šla," říká. "Kdybych dostala fianční příspěvek od Člověka v tísni, nakoupila bych jídlo pro rodiče a zbytek dala za vyšetření s mýma očima," dodává Anna s tím, že by musel na specializovanou kliniku do Oděsy, kde ji už jednou léčili.
O chvilku později už při pohovoru ukazuje tlustou zdravotní dokumentaci. Diagnózu prý lékaři několikrát změnili, ale žádná léčba zatím ztrácející se zrak nedokázala zastavit. Pokud Annina žádost dopadne dobře, dostane příspěvek v přepočtu 300 dolarů. "Víte moc děkuju, že nám pomáháte. Je to pro nás nesmírná podpora," říká Anna, zaklapává za sebou dveře a jde opět vstříc napjatému klidu na Donbasu, který občas i tady v Horském rozčísne střelba.