Přehled politických událostí na Ukrajině - listopad a prosinec 2013

EUROMAJDAN
21. listopadu začala na Ukrajině největší demonstrace za posledních 9 let. Téměř celý dosavadní rok se ukrajinská vláda snažila vyvolat dojem, že pracuje směrem k eurointegraci, a v listopadu plánovala přijmout ještě pár zákonů nutných k podepsání Asociační dohody, včetně vyřešení případu Julije Tymošenkové. 21. listopadu se však vláda rozhodla pozastavit proces sbližování s EU, když odmítla na plánovaném summitu Východního partnerství ve Vilniusu parafovat Asociační dohodu. Na svém počátku tedy měly demonstrace za cíl přimět Viktora Janukovyče k podpisu smlouvy s EU. Po brutálním zásahu policejních složek na kyjevském Majdanu, ke kterému došlo 30. listopadu, však demonstranti svůj cíl změnili – nyní protestovali proti policejnímu násilí, požadovali potrestání osob zodpovědných za zásah a vyzvali prezidenta i vládu k rezignaci.
Během protestů je možné označit tři klíčové dny: 30. listopad, 1. prosinec a 11. prosinec. V tyto dny speciální jednotky Berkut proti demonstrantům zasáhly nebo se je pokusily vytlačit, a po každém takovém zásahu se počet demonstrantů na Majdanu významně zvýšil. Po těchto událostech se každou neděli na Majdanu sešlo kolem milionu lidí. Ve dnech mezi těmito masovými demonstracemi je stále na náměstí okolo 2 až 10 tisíc lidí, další pak obléhají vládní budovy a soudy, ve kterých probíhají líčení s poškozenými při zásazích na Majdanu. „Euromajdan" nyní funguje jako město ve městě – je skvěle organizovaný, bývalí vojáci z Afghánistánu a Čečenska vytvořili zvláštní bezpečnostní jednotku (zaměřují se hlavně na provokatéry a na osoby pod přílišným vlivem alkoholu), fungují tam zdravotnické stany, polní kuchyně, hygienická zařízení, vytápěné stany i stany pro novináře. Zdá se, že intenzita demonstrací zatím nepolevuje a většina je připravena k další mobilizaci, pokud bude potřeba.
V Kyjevě demonstrují i lidé z různých koutů Ukrajiny. Na vánočním stromě uprostřed náměstí visí vlajky se jmény různých ukrajinských měst a regionů. I v regionech se lidé organizují a například na facebooku nabízejí lidé jedoucí do Kyjeva své auto pro spolujízdu.

Policejní násilí, pronásledování demonstrantů a jejich soudní stíhaní
Hned poté, co se Janukovyč vrátil s Vilniusu, došlo k prvnímu zásahu proti demonstrantům. V noci z 30. listopadu na 1. prosinec bylo na Majdanu kolem 200 až 1 000 demonstrantů. Většina z nich byli studenti, kteří zpívali písně a debatovali o situaci v zemi. Kolem 4. hodiny ranní začaly speciální policejní jednotky Berkut demonstranty brutálně bít. Zranění utrpělo 145 lidí. Ihned po zásahu bylo 33 osob převezeno na policii, 14 lidí beze stopy zmizelo, z nichž jeden je stále pohřešován. Oficiálně byl zásah odůvodněn tím, že policisté měli za úkol vytlačit demonstranty z náměstí, aby komunální služby mohly na Majdanu nainstalovat vánoční strom (proto se tento strom stal jakýmsi symbolem Euromajdanu).
Ještě 1. prosince byly při blokování budovy prezidentské administrativy opět napadeny stovky lidí, včetně novinářů, aktivistů i prostých přihlížejících. Zatčeno bylo 9 lidí, z nichž 8 bylo propuštěno poté, co aktivisté Euromajdanu zesílili své protesty a žádali potrestání viníků, blokovali budovy soudů a státního zastupitelství a zveřejňovali fotografie policistů, kteří jsou zachyceni přímo na videozáznamu z demonstrace před budovou prezidentské administrativy. Devátý ze zadržených – Jaroslav Prytulenko – však stále zůstává ve vazbě.
Potřetí zasáhly policejní jednotky v noci 11. prosince. Někteří demonstranti neodporovali policejní akci, což policistům umožnilo odstranit část barikád ve vládní čtvrti. Po útoku se na SOS linku Euromajdanu obrátilo 10 lidí, kteří byli zbiti, 8 z nich pak bylo nezákonně zadrženo a dva byli propuštěni. Všech 8 osob však dostalo administrativní tresty.
Vlna represí pokračuje i proti aktivistům, kteří se podílejí na Euromajdanech v regionech. Téměř každý den přinášejí ukrajinská média texty o útocích na aktivisty, kteří jsou buď fyzicky napadáni, nebo je jim vyhrožováno např. propuštěním z práce. Takové případy jsou známi např. z měst Ternopil, Charkov, Ivano-Frankivsk, Žytomyr, Oděsa, Mykolajiv, Dněpropetrovsk, Simferopol, Luck, Luhansk, Mariupol, Čerkasy, Cherson... Pokračuje i soudní stíhání aktivistů navzdory tomu, že Nejvyšší rada 19. prosince schválila a Janukovyč 23. prosince podepsal zákon, který osvobozuje účastníky masových akcí od trestního stíhání.
S otřesem mozku, četnými pohmožděninami a zlomeným nosem skončila v nemocnici po útoku neznámých osob také známá ukrajinská novinářka a aktivistka Tetjana Čornovolová, která pracuje pro server Ukrajinská pravda. Čornovolová je autorkou řady článků o korupčních praktikách a politické činnosti ukrajinské vlády, zejména pak kritizuje prezidenta Janukovyče, šéfa prezidentské administrativy Ljovočkina a premiéra Azarova.

Euromajdan vs. Anti-Majdan
Brzy po zahájení Euromajdanů začaly po celé zemi vznikat také Anti-Majdany, demonstrace příznivců současného prezidenta, organizované vládnoucí stranou. K největším demonstracím pochopitelně došlo v Kyjevě, kde Anti-Majdan vydržel 20 dnů, do 22. prosince. Účastníci tam byli vypraveni speciálními bezplatnými vlaky a autobusy a za účast byli zaplaceni vládnoucí stranou, což řekli i novinářům. Někteří byli do Kyjeva vysláni svými zaměstnavateli pod pohrůžkou vyhození z práce.

Nekonečné dilema pro Ukrajinu
Asociační dohoda s EU nebo celní unie s Ruskem? Půjčka Mezinárodního měnového fondu nebo ruská půjčka? EU nebo Rusko? Zatím vyhrává Rusko, které Janukovyč navštívil 17. prosince. Získal zde slevu na plyn o jednu třetinu (ze 400 do 268 dolarů za tisíc m3) a půjčku ve výši 15 miliard dolarů. Premiér Azarov komentoval dohodu s Ruskem tím, že v případě neúspěchu tohoto jednání by Ukrajinu čekal jako novoroční dárek bankrot a sociální kolaps. Provládní poslanci okamžitě hovořili o velkém vítězství vládního týmu.
Podle podmínek dohody bude sleva na plyn účinná od 1. ledna 2014 do konce roku 2019, bude ovšem revidovaná na začátku každého čtvrtletí. Rusko bude zároveň investovat 15 miliard dolarů ze svého národního sociálního fondu do ukrajinských cenných papírů. Oba prezidenti ale trvali na tom, aby se v podepsaném dodatku smlouvy nehovořilo o sblížení Ukrajiny s celní unií.
Proč si Janukovyč vybral Rusko? Hlavním rozdílem mezi evropskými a ruskými penězi je podle expertů to, že ti první svou podporu jasně specifikují a pak ji kontrolují, zatímco ti druzí dávají „bratrskou" pomoc, která může být využita podle vlastního uvážení. V případě peněz z Mezinárodního měnového fondu by ukrajinská vláda minimálně musela udržet rozpočtový deficit do 2 %, zmrazit výdaje na státní aparát, zajistit flexibilitu směnného kurzu hřivny a také postupně zvyšovat cenu plynu pro obyvatelstvo. Janukovyč ale zvolil jinou cestu, která umožňuje neprovádět reformy a zároveň zachránit zemi před bankrotem. Otázkou však zůstává, zda právě tuto cestu vyšly tisíce Ukrajinců podpořit na Majdan.

Ukrajinská opozice
Opozice má v současnosti tři lídry: Arsenije Jaceňuka ze strany Baťkyvščina, Oleha Tjahnyboka, vůdce pravicové strany Svoboda, a šéfa strany UDAR Vitalije Klička. Tato skutečnost však situaci poněkud komplikuje a znemožňuje, aby opozice vystupovala jednotně a využila sílu statisíců protestujících k reálné politické a společenské změně. Majdan je ale stále občanským hnutím a většina lidí v ulicích nepodporuje žádného ze zmíněných lídrů a stran. Přesto se jako nejpopulárnější jeví Kličko, který získal ve výzkumu veřejného mínění z konce listopadu podporu 16 %, následován Janukovyčem se 17 %, Jaceňukem s 8 % a Tjahnybokem se 4 %.
Ukrajinci ale nyní volají po jednom silném lídrovi, který by byl schopen určit jasnou strategii a vést zemi k jejímu naplnění. Ani Kličko však dosud nedokázal, že by takovým vůdcem byl právě on. Většina Ukrajinců tak stále čeká na jakéhosi ukrajinského Václava Havla, proto nejsou nejpopulárnějšími mluvčími na scéně Euromajdanu politikové, nýbrž občanští aktivisté a umělci.

Aktivity Člověka v tísni na podporu Euromajdanu
Také Člověk v tísni se přidal k podpoře Ukrajinců, toužících po změně, a proto mj. v prosinci zorganizoval cestu tří českých kapel do Kyjeva (Portless, Nylon Jail a Dva), v lednu pak podpořil vystoupení skupiny MIG 21 na Majdanu. Také jsme zorganizovali cestu hudebníka, občanského aktivisty a politika Michaela Kocába, který kromě setkání s organizátory protestů také vystoupil na scéně a přečetl česko-slovenské prohlášení na podporu demonstrantů. Člověk v tísni také vyslal do Kyjeva dva dobrovolníky, kteří na místě nakoupili potraviny, které rozdělili mezi několik fungujících polních kuchyní na náměstí Nezávislosti, a na Silvestra bylo v největším kotli o objemu 350 litrů uvařeno pro demonstranty na tisíc porcí typického karpatského bograče (fotografie zde). Na videovzkaz ředitele ČvT Šimona Pánka demonstrantům na Majdanu se můžete podívat zde.