Přeji si mír pro děti, říká uprchlík z ukrajinského Pervomajsku. Měsíc se s rodinou ukrýval před boji ve sklepě
Publikováno: 21. 3. 2015 Doba čtení: 2 minuty
Pětatřicetiletý Sergej a čtyřiatřicetiletá Ljubov žili spolu se svým třináctiletým synem Kyrilem ještě před pár měsíci v ukrajinském Pervomajsku. Ljubov byla učitelkou ve zdejší speciální základní škole a Sergej pracoval jako horník na šachtě. Jenže potom do klidného města na Donbasu vtrhly boje mezi proruskými separatisty a ukrajinskou armádou. Po ulicích se začaly prohánět tanky a všude se střílelo.
Měsíc jsme žili s rodiči ve sklepě, ale potom jsme museli utéct, protože manželka měla za dva měsíce rodit, říká Sergej. Dcerka Máša se narodila v pořádku, teď jsou jí čtyři měsíce a spolu s rodiči žije jako uprchlík v Horském, posledním městě před bojovou linií. Pervomajsk je odsud sice jen 15 kilometrů, ale leží už na území ovládaném separatisty.
Rodina před několika týdny dostala první finanční pomoc od ukrajinského týmu Člověka v tísni a nyní žádají o další.
Pamatujete si, jak se v Pervomajsku začalo bojovat?
Nejdříve to byly malé přestřelky, pak nad městem přelétala letadla, v ulicích se objevily tanky. Jako první jsem viděl letadla a rakety, tanky jsem pozoroval z balkónu našeho bytu.
Kdy jste se rozhodli z města utéct?
První měsíc jsme strávili s rodiči ve sklepě v Pervomajsku. Na konci srpna jsme utekli, protože žena měla za dva měsíce rodit.
Jak jste utíkali?
Manželčin bratr nás do Horského odvezl autem a pak se vrátil, protože v Pervomajsku zůstali rodiče a chtěl se o ně postarat. To bylo 23. srpna.
Jak jste našli dům, ve kterém teď žijete?
Měli jsme štěstí. Nechali nás tu přebývat známí rodičů. Když odcházeli, řekli, že tady můžeme žít. Sami teď bydlí vedle v ulici.
V okolí se pořád střílí, máme obavy
Do kdy můžete v domě být?
Můžeme tady být až do května. Protože přes léto v tomto domě žije jiná rodina. My chceme také odejít, protože se tu v okolí pořád střílí a máme obavy. Navíc tu nemohu vzít dceru k doktorovi.
Kam v květnu půjdete?
Můžeme odejít do Lysičansku nebo Rubižně, protože tam jsou doly a mám šanci tam najít práci. Teď ale nemá smysl odcházet, protože je stále zima. V květnu bude tepleji.
Do Pervomajsku se vrátit nemůžete?
Jak se máme vrátit? V našem bytě je po ostřelování velká díra a v okolních bytech je zase od střelby zničená střecha. Je to tam nebezpečné.
Jak jste se dozvěděli o pomoci Člověka v tísni?
Na radnici. Na konci prosince jsme se jako uprchlíci museli zapsat u místní správy. Takže tam na nás měli kontakt.
Co jste si pořídili za první příspěvek od Člověka v tísni?
Nakoupili jsme hlavně léky, oblečení a další vybavení pro Mášu. Pořídili jsme také brambory nebo cibuli.
Za co utratíte případný další příspěvek?
Zaplatíme z něj služby jako například vodu nebo elektřinu. Chceme koupit také boty pro malou. Doufám, že v Lysičansku najdeme dobré bydlení.
Co si v tuto chvíli přejete nejvíc?
Chci mír, hlavně mír. Ať mohou tyhle děti vyrůstat v klidu.