Rebelové, nebo věrné obrazy svých rodičů?

Nezáleží přitom příliš, o jaké problémy jde – pocit nemožnosti či neochoty podílet se na řešení převládá u všech. Mluví o něm studenti z různých typů škol a rodinného zázemí. Spolu s dalšími výzkumy to napovídá, že jde o projev hlubších postojů.

Ambiciozní invidualizované mládí

Podle výzkumu MML-TGI agentury Median jsou mladí Češi (12–26 let) oproti starším generacím více ambiciózní a zaměření na osobní úspěch a zábavu. Méně často považují za důležité být užiteční pro druhé či vytvořit něco, co po nich zůstane. Ve výzkumu TRU od TNS Aisa mladí píší eseje na téma úspěch a štěstí. „Pojímají je velmi individualisticky. Společenský přínos rozhodně nepatří mezi jeden ze znaků, kterými si definují úspěch,“ shrnuje socioložka Aisy Eva Králová. Jen desetina mladých rozhodně souhlasí, že je pro ně důležité pomáhat ostatním a měnit svět k lepšímu.

Sociologické analýzy „mainstreamové mládeže“ ale upozorňují, že dnešní středoškoláky nelze považovat jen za konformní obrazy svých rodičů. Narodili se ročníkům, které ještě formovalo monolitické období normalizace. Cítí svou odlišnost v rozmanitosti životních stylů a preferencí v hudbě a módě, snaze „nesplývat s davem“ a silnější touze po sebeprosazení.

Oproti dobám názorově silných a rozsáhlých subkultur (hippies, punk, atd.) jsou ale atomizovaní a náchylnější přejímat postoje většinové společnosti, přičemž například nejsou schopni připustit, že důvody problematického soužití s Romy mohou být způsobeny překážkami ze strany většinové společnosti (např. vyloučení ze školství, zneužívání na trhu s byty atd.). Mladí mají také stejně jako většinová společnost rezervovaný přístup k občanské angažovanosti, na níž si podle mezinárodních výzkumů Češi obecně zakládají méně než jiné národy Evropy.

Elity, škola a marketing

Na hodnoty mladých působí, že část předních představitelů české pravice (k níž studenti jako individualisté inklinují) označuje organizované formy občanské angažovanosti za věc zbytnou či škodící demokracii. Parlamentní levice naopak takřka ignoruje témata, kterými žije mladá evropská levice, a zaměřuje se na starší voliče.

Individualismus a touhu mladé generace po originalitě si uvědomují marketingové společnosti mířící na toto publikum slogany typu „buď sám sebou“. Pomáhají tím k přesměrování touhy po originalitě od společenských postojů a angažovanosti do oblasti spotřeby a životního stylu.

Z výzkumu Člověka v tísni lze navíc vyčíst, že střední školy selhávají v informování studentů o aktuálních společenských problémech. Studenti jsou často informačně odkázáni na TV a hlavně on-line zpravodajství. Vzhledem k jeho specifickému obsahu v uplynulém roce zřejmě není náhodou, že studenti silněji vyžívající internet a on-line zprávy, častěji považují soužití s Romy za hlavní problém ČR a vinu přičítají minoritě.

Střídání stráží a naděje v jedincích

Sociolog Dahrendorf po roce 1989 varoval, že změnit politický systém trvá měsíce, ekonomický systém roky a až za 60 let dochází k zakořenění hodnot tvořících solidní demokracii. Jeho vizi jsme si zvykli zjednodušovat na to, že je třeba počkat na generaci „nepoškozenou komunismem“. Výzkumy však dávají spíše za pravdu Dahrendorfově původní myšlence. Obroda politiky a občanské společnosti je pozvolná a hromadné „střídaní stráží“ v nejbližších letech nelze očekávat, protože občanská angažovanost není pro dnešní mladé výraznou hodnotou.

Neznamená to však, že společnost musí stagnovat. Kvantitativní sociologie má sklon zabývat se průměrem a podceňovat sílu jedinců. I mezi dnešními mladými je podle výzkumů 10 procent, kteří se společensky pasivnímu průměru vymykají. Doufejme, že se nepřizpůsobí.

Daniel Prokop,

autor je sociolog