Třetina populace nemá záchod. Prodáváme toalety jako vánoční dárky

Publikováno: 19. 11. 2015 Doba čtení: 4 minuty
Třetina populace nemá záchod. Prodáváme toalety jako vánoční dárky
©

Praha, 19. listopadu 2015 - 2,4 miliardy lidí nemá ani v roce 2015 přístup k záchodu. Jejich absence přitom přispívá k šíření nemocí, které výrazně zhoršují problém dětské podvýživy a zvyšují dětskou úmrtnost. Na problém upozorňuje Světový den toalet, který připadá na 19. listopad. Člověk v tísni pomáhá situaci zlepšit prostřednictvím projektu Skutečný dárek, který lidé nakupují hlavně před Vánocemi.

Podle odhadů Světové zdravotnické organizace nemá základní hygienický záchod 2,4 miliardy lidí a 946 milionů jich stále “chodí do křoví”. Na světě přitom každé dvě minuty zemře dítě na nemoci šířené právě kvůli absenci záchodů. Výkaly se totiž roznášejí do vody a půdy, tím se rozšiřují patogeny a s nimi i nemoci, zejména průjmové a respirační.

Malé děti nejčastěji umírají na průjem

Absence záchodů spolu s nedostatečnými hygienickými postupy jsou jednou ze základních příčin podvýživy. Průjmová onemocnění a jiné infekce v lidském organismu zabraňují vstřebávání živin, což často vede ke špatnému vývoji mozku. Polovina případů podvýživy je spojena s průjmy či střevními parazity, způsobenými nedostatečnou hygienou. “Průjmová onemocnění jsou nejčastější příčinou úmrtí dětí do 5 let,” uvádí Michala Traplová, koordinátorka sekce Rozvojovka společnosti Člověk v tísni. ”Lidé zvyklí na standardní záchod si nedokážou představit život rodiny, která nemá přístup k sanitačnímu zařízení.”

#~gallery-904~#

Statisíce lidí nemohou jít „na záchod“, kdy potřebují, ale musejí čekat na vhodné podmínky. Zadržování úlevy s sebou také nese riziko zdravotních komplikací – u žen to mohou být mimo jiné urologické a gynekologické problémy, které mohou komplikovat pozdější porody. “Pro ženy a dívky je přístup k toaletě důležitý zvlášť v době menstruace, protože nemohou chodit do školy, a také se obávají přepadení, když hledají, kam by si odskočily,” dodává Traplová. Nemoci jsou navíc důvodem, proč nemohou dospělí chodit do zaměstnání a děti do školy. To se promítá jak do rodinného rozpočtu, tak do celkové gramotnosti obyvatelstva.

Záchod jako dárek

Do řešení tohoto problému se mohou zapojit i čeští dárci prostřednictvím projektu Skutečný dárek, který jim dává možnost zakoupit např. kozu, slepici, osivo či včelstvo, které pak obdrží potřebné rodiny v rozvojových a válkou sužovaných zemích. Od roku 2012 je v charitativním eshopu možné zakoupit záchod, kterých se během tří let prodalo již 2 535 v celkové hodnotě 1 521 000 Kč.

Záchod

I díky těmto prostředkům mohl Člověk v tísni zlepšovat hygienické podmínky v rámci svých misí v Asii a v Africe. V Etiopii bylo v posledních dvou letech v domácnostech postaveno 1 872 nových latrín a opraveno 3 233 latrín stávajících. V Angole Člověk z českých peněz kofinancoval stavbu 4 441 latrín pro 95 tisíc lidí ve 280 vesnicích.

 “Každou vesnici je nutné navštívit, musí se mluvit se všemi lidmi a kontrolovat, jakou si postavili latrínu. Je to velice časové náročné,” popisuje průběh aktivit Jan Faltus, expert Člověka v tísni na sektor vody a sanitace. “Přesvědčit lidi ke změně chování je klíčovou částí kampaně,” dodává.

To, aby lidé nechodili na záchod do křoví, je prvním krokem. V řadě zemí se ale pokročilo dál. “Například v Etiopii se k tomu stavíme tržně, máme marketingový přístup. Pracujeme s lidmi, kteří mají trochu peněz, to v Angole není možné, tam v podstatě neexistuje peněžní systém,” přibližuje situaci Faltus: “V Etiopii školíme řemeslníky, aby byla dostupná nabídka, lidi pak přesvědčujeme, aby si nechali postavit permanentní stavby se záchodem. Zatímco v Angole vydrží zbudovaný záchod dva, tři roky, ve vyvinutějším systému jde o to, aby stavba vydržela dlouhá léta, aby byla bezpečná a také aby se zde člověk cítil dobře.”

Zavádění latrín snižuje výskyt nemocí o čtvrtinu

Svůj nový záchod si pochvaluje Tiago Feliciano, angolská matka šesti dětí z vesnice Epakela. Dříve latrínu nepoužíval nikdo ve vsi a děti byly často nemocné a trpěly průjmy. „Zdraví mojí rodiny je důležité,“ usmívá se Tiago. „Jsem ráda, že jsme dali na vaše rady a postavili si latrínu. Nejen já, ale také všichni moji sousedi teď používají latrínu. Děti jsou méně nemocné a okolí našich domů je čistší.“

Že stavba latrín prospěla nejen vesničce Epakela, ale i ostatním komunitám dokládají také statistky – ve sledovaných obcích klesl počet zaznamenaných nemocí přenášených závadnou vodou (průjmová onemocnění, cholera) o čtvrtinu.

 

Autor: