V roce 2014 se 329 humanitárních pracovníků stalo obětí útoků, letos mířily i na pracovníky Člověka v tísni

„Jako nejpravděpodobnější se jeví vysvětlení, že pracovníci Člověka v tísni byli vybráni jako zástupný cíl pro politicky motivovaný útok, který měl podrýt autoritu národní vlády a provinčního guvernéra. Bohužel neexistují důkazy, které by tuto teorii jednoznačně potvrdily,“ vysvětluje více než dva měsíce po útoku ředitel Humanitární a rozvojové sekce organizace Člověk v tísni Jan Mrkvička.

Některé pozůstalé navštívil osobně ředitel Člověka v tísni (ČvT) Šimon Pánek a vyjádřil jim soustrast jménem celé organizace. Rodiny byly odškodněny a pracovníci Člověka v tísni nadto přispěli 200 000 korun do zaměstnanecké sbírky, která bude rozdělena rodinám obětí.

#~gallery-1342~#

Opustit lidi, kterým pomáháme, by bylo vítězstvím násilí

Tragédie poznamenala přítomnost i způsob práce ČvT v Afghánistánu. „V Zaré, kde se tragédie odehrála, jsme zavřeli všechny kanceláře a v dohledné budoucnosti zde nebudeme působit. Rozdělanou práci dokončíme na dálku s pomocí našich zaměstnanců, kteří v místě trvale žijí, a ve spolupráci s místními autoritami,“ říká Jan Mrkvička. „Vzhledem k nepřijatelně vysoké míře rizika bohužel nemůžeme zdejší příjemce naší pomoci dále podporovat,“ dodává Jan Mrkvička s tím, že v ostatních oblastech Afghánistánu ČvT práci obnovil a zároveň zásadně zrevidoval bezpečnostní nastavení mise.

Právě skutečnost, že po útoku zůstanou zpravidla lidé, kteří to nejvíce potřebují, bez pomoci, je nejhorším důsledkem útoků na humanitární pracovníky. „Po důkladném zvážení jsme se spolu s našimi týmy rozhodli dále pracovat pro nejpotřebnější obyvatele Afghánistánu. Opustit v takto těžkém období tuto zemi, lidi, kterým pomáháme, a naše místní kolegy, kteří chtějí spolu s Člověkem v tísni nadále usilovat o stabilitu a rozvoj své země, by bylo vítězstvím násilí a extrémismu,“ říká Jan Mrkvička.

Riziko ve jménu lidských hodnot

Afghánistán však není jediná země, kde pracovníkům Člověka v tísni, jejichž prací je pomáhat druhým, hrozí nebezpečí. Riziko únosu, zranění nebo smrti denně podstupují desítky místních zaměstnanců, kteří pomáhají v Sýrii sužované už pátým rokem ozbrojeným konfliktem. Ostatně právě tady ztratil v lednu 2014 Člověk v tísni při dopadu rakety do obytných částí Aleppa tři místní pracovníky (více čtěte zde).

Pracovníci Člověka v tísni dál pomáhají i na ukrajinské bojové frontě, kde i přes nezájem médií dál hoří zákeřný konflikt, v jehož důsledku strádají statisíce lidí. (podívejte se na video z míst, kde pracujeme). Nebezpečí hrozí i poblíž bojových linií Islámského státu v Iráku, kde pomáháme lidem, kteří se vracejí do svých zpustošených vesnic nebo na východě DR Kongo, kde ozbrojené skupiny sužují vesničany, jimž pomáháme s dostupností zdravotní péče nebo vzdělání. Humanitární pracovníky ČvT ale letos ohrožovaly i silné následné otřesy po zemětřesení v Nepálu nebo boje v Jižním Súdánu.

„Našim kolegům v Afghánistánu, Sýrii, Iráku, DR Kongo, Jižním Súdánu, na Ukrajině i v jiných nebezpečných zemích, kteří i za cenu rizik pracují ve jménu těch nejzákladnějších lidských hodnot, jež všichni sdílíme, patří hluboký respekt,“ říká Jan Mrkvička.

Méně obětí jen kvůli méně pracovníkům v terénu

Bohužel se ukazuje, že svět je stále méně bezpečný a to platí i pro humanitární pracovníky. Počet jejich zabití, únosů nebo zranění se v roce 2014 sice oproti předchozímu rekordnímu roku o třetinu snížil, ale počet samotných útoků opět vzrostl. Množství obětí se tak podle The Aid Worker Security database snížilo jen proto, že humanitární organizace v Sýrii, Jižním Súdánu nebo Afghánistánu výrazně snížily počet svých pracovníků v terénu.

Co se týče typů útoků, únosy loni opět předčily střelbu na humanitární pracovníky. Nejčastěji k nim docházelo u místních pracovníků v Afghánistánu a lidé byli obvykle propuštěni po vyjednávání místních stařešinů. Nejvíce útoků na humanitární pracovníky se loni odehrálo v Afghánistánu, Sýrii, Jižním Súdánu, Středoafrické republice nebo Pákistánu.

Historie Světového humanitárního dne

Světový humanitární den vyhlásilo OSN na 19. srpna. Právě v tento den v roce 2013 totiž zahynul v Bagdádu zvláštní představitel generálního tajemníka OSN v Iráku Sergio Vieira de Mello a 21 jeho kolegů. Každý rok 19. srpna tak vzdáváme poctu všem, kteří při své práci přišli o život a vyjadřujeme respekt těm, kteří v rizikových oblastech pomáhají potřebným.

Pro více informací prosím kontaktujte:

Jan Mrkvička, ředitel Humanitární a rozvojové sekce Člověka v tísni, 777 787 961, Jan.Mrkvicka@clovekvtisni.cz

Šimon Pánek, ředitel organizace Člověk v tísni, 777 787 913, Simon.Panek@clovekvtisni.cz