Základní škola Ukrajinská: dítě s autismem u zápisu neodmítne

Publikováno: 11. 2. 2015 Doba čtení: 4 minuty
Základní škola Ukrajinská: dítě s autismem u zápisu neodmítne
©

Martin s Adamem sedí každý za jedním stolem a malují si. Pod rukama se jim rodí nákres rušné ostravské křižovatky a obrázek magnetofonových součástek. Oba školáci tímto způsobem relaxují v hodině českého jazyka. »Autistické děti potřebují pauzu každých deset minut. I když jsou kluci velice šikovní a chytří, musejí mít svůj režim, na který jsou zvyklí,« říká asistentka pedagoga Barbora Bukovská a doplňuje, že i když jejich hodina nemá přesně 45 minut, učivo zvládají na jedničku. Dělají úkoly o víkendech a také o prázdninách. Učivo kopíruje osnovy klasické školy.

První půlrok ve škole – odříkání z každé strany

»Mě čeština baví. Rád opisuji text a doplňuji křížovky,« svěřuje se osmiletý Adam, který vzápětí bezchybně popíše cestu a jednotlivé zastávky tramvaje číslo čtyři. Paní asistentka se usmívá. Na začátku školního roku by kluky návštěva ve třídě rozhodila, teď jsou klidní a pózují před objektivem. »Mám je druhým rokem. Na začátku to byla řehole. Důležitá je sociální adaptace a komunikace s ostatními, aby se děti v novém prostředí nebály. Tyto děti před nástupem do první třídy nechápou, proč by tady měly být. Prvního půl roku je to o odříkání z každé strany a chce to trpělivost. Pak se to přehoupne,« popisuje Barbora Bukovská. Barbora Bukovská je v Základní škole Ukrajinská v Ostravě-Porubě již devátým rokem. Dopoledne se věnuje druhákům a odpoledne pracuje v družině.

Během výuky je asistentka s chlapci v samostatné třídě. Vedle v místnosti sedí v lavicích šest prvňáčků se stejnou diagnózou. Obě třídy jsou v prostorách školní družiny, mimo hlavní budovu. V místnostech nezvoní, je tam naprostý klid. »My jsme v podstatě dvojtřídka. Ale protože nelze ve všech předmětech skloubit výuku první a druhé třídy, tak kluci – druháci – jsou odděleni na výuku matematiky a češtiny. Spojujeme se na předmět Člověk a jeho svět, výtvarku, hudebku, pracovky,« vysvětluje speciální pedagožka Zuzana Lažková. Do hlavní budovy chodí pouze na angličtinu.

»Tady jsou děti proto, aby si zvykly na školní režim. Aby se adaptovaly, poznaly, že jsou nějaké povinnosti, že je určitá místnost, kde se musí soustředit a pracovat. Zatím tady nejsou rušivé vlivy, jako je hluk o přestávkách, nemusí se prát s ostatními spolužáky o záchod a podobně,« dodává asistentka pedagoga.

 

Děti s autismem by měly ve školách dostat šanci

Základní škola má celkem 240 dětí. Kromě klasické výuky se tady od prvního do pátého ročníku samostatně vzdělávají také děti s poruchou autistického spektra (PAS) a přidruženými vadami. Pokud výuku zvládnou, pokračují na druhém stupni v běžné třídě s asistentem pedagoga. Jestliže se ale nedokážou v kolektivu přizpůsobit, musejí odejít do jiného typu školy.

»V současné době máme deset autistů na druhém stupni. V sedmé třídě dokonce dva chlapce, kteří chtějí jít na gymnázium. Situace ale není jednoduchá, protože asistenti pedagoga jsou v 6. platové třídě a výplata je pochopitelně vzhledem k náročné práci nedostačující. Proto se mi ve škole poměrně často střídají a sehnat dobrého asistenta je kumšt. Ale i tak jsem přesvědčený o tom, že integrace má smysl. Dáváme těmto dětem šanci. Do speciálního zařízení mohou jít vždycky,« tvrdí ředitel Petr Neshoda a vzpomíná na příklad sedmáka, který když nastoupil do první třídy, byl neskutečné »torpédo«. »Rodiče mu chtěli dát odklad, ale naštěstí to neudělali. Tomáš je nadprůměrně inteligentní a i když byly problémy, pedagogové i rodiče to zvládli a odvedli výbornou práci.«

 

Ostatní žáci se učí toleranci

Škola je rodinného typu, všichni se tu znají. Důraz škola klade na málopočetné skupiny ve třídách a také od roku 2009 využívá evropské projekty. »Peníze jsme použili na vzdělávání učitelů, na vybavení tříd speciálními pomůckami, jako jsou například interaktivní tabule nebo tablety. Organizovali jsme sezení s rodiči, kteří mohli na společných setkáních sdílet svoje problémy a také si říct, co se jim povedlo,« říká ředitel. V budoucnu se chce ale vyvarovat chyb, které se dříve opakovaly. »Už bych nechtěl přijímat autistické děti do vyšších ročníků z jiné školy. Tyto děti musíme mít od první třídy a umět s nimi pracovat. Stávalo se nám, že noví školáci byli agresivní, kazili práci ostatním a byly s nimi obrovské problémy,« podotýká Neshoda.

Škola integruje zdravotně handicapované děti od roku 1992. V září 2004 otevřela první speciální třídu pro děti s autismem. Tehdy ještě asistovali civilkáři. V současné době se situace změnila, protože žáků s touto diagnózou a přidruženými vadami v České republice přibývá. O zařízení mají zájem rodiče ze širokého okolí. Jsou ochotni dojíždět denně i několik desítek kilometrů.

Podle speciální pedagožky Zuzany Lažkové integrace prospívá také zdravým spolužákům: »Naučí se pracovat dohromady, protože nejenom autisté mají problémy se sociálními vazbami a mají problémy s komunikací. Ostatní žáci se takto učí větší toleranci a zjišťují, že existují lidé, kteří potřebují pomoc.«

 

Článek vyšel v pátém čísle časopisu Škola All inclusive, který vznikl v rámci projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR, jenž je podpořen z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.

Autor: Martina Vysloužilová