Zvuk etnických nástrojů má blahodárný vliv na děti s těžkým postižením

Od roku 2008 jsem spolupracovala se Základní školou a mateřskou školou Motýlek v Kopřivnici. Jedná se o speciální školu, jež poskytuje předškolní i základní vzdělávání dětem s těžkým zdravotním postižením, které potřebují vysokou míru podpůrných opatření speciálněpedagogické péče. Škola integruje terapie (nejen s využitím uměleckých prostředků) do speciálního vzdělávání. Jednou týdně jsem ve škole vedla muzikoterapeutické hodiny s žáky s mentálním postižením, se souběžným postižením více vad a s autismem. U některých dětí se díky muzikoterapii začaly postupně dostavovat neuvěřitelné pokroky. Vzpomínám si na moje první setkání s několika dětmi s autismem. Každé z nich bylo jinak naladěné, některé dítě si do třídy přineslo svůj oblíbený předmět, jenž stereotypně roztáčelo, jiné opakovalo jednu a tutéž větu. Další sbíralo z koberce neviditelné smetí. Vzala jsem tehdy do ruky tibetskou mísu a paličkou jemně několikrát ťukla na její hranu a mísu nechala rozehrát. Děti přenesly pozornost na zvuk, který se z mísy linul. Zajímavostí u těchto dětí je zkušenost s didgeridoo (dechový nástroj původních obyvatel Austrálie). Když na muzikoterapeutických seminářích učím dospělé foukat do didgeridoo, málokomu se to na první pokus podaří. V praxi se ukázalo, že některé děti s autismem po jednoduchém návodu dokážou zahrát tón na didgeridoo zcela intuitivně na první pokus. U hraní dokážou dlouho vydržet. Vypozorovala jsem, že zvuk etnických hudebních nástrojů s přirozeným laděním má blahodárný vliv na všestranný rozvoj osob­nosti dětí s těžkým zdravotním postižením.

Ve třídě nejsem jen pro jednoho žáka

Od září 2014 pracuji jako asistentka pedagoga na Základní škole a mateřské škole Tichá a právě dokončuji kurz asistenta pedagoga. Působím v 5. třídě, kde je více žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP), i když funkce asistenta pedagoga byla zřízena kvůli chlapci s vývojovou poruchou chování. Školu navštěvuje 79 žáků a z toho je 11 žáků integrovaných se zdravotním postižením (jeden žák má i sociální znevýhodnění), jeden chlapec se zdravotním znevýhodněním a jeden mimořádně nadaný. Složení žáků odráží i název školního vzdělávacího programu: Učíme se navzájem. Základní škola má dva asistenty pedagoga (ve 2. a v 5. třídě).

Svou práci asistentky pedagoga jsem začala pozorováním, jak třída funguje. Rychle jsem pochopila, že jsem součástí celé třídy a nejsem tam pouze pro jednoho žáka, u kterého bych seděla a pomáhala mu s učením. Jsou to především sociální vztahy.

Ty ve spolupráci s vyučujícím zlepšujeme. Příkladem jsou situace, kdy žák se SVP nepřiměřeně emočně zareaguje, své chování si ihned uvědomí a sám se omluví. Ale spolužáci někdy reagují nemilosrdně a řeknou: »Já tvoji omluvu nepřijímám.« Důležitá je prevence, vysvětlování a »obrušování« konfliktu. Uvědomuji si, že práce asistenta nespočívá jen v tom, aby pomáhal vyučujícím s přípravou pomůcek na vyučování podle jejich zadání.

Po mém nástupu do třídy mě žák se SVP ihned nepřijal. Možná měl pocit, že jsem ve třídě proto, abych ho hlídala. Reagoval často opozicí. Až po měsíci se na mě usmál a nedávno se mě zeptal, jestli chci ochutnat jeho kustovnici, kterou jedl. Řekla jsem mu, že si dám, a tak vytáhl z aktovky jednu červenou bobulku, kterou mi dal do ruky. Vnímala jsem to jako gesto projevu přízně. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak je práce asistentů pedagoga důležitá a jaký má význam v procesu inkluzivního vzdělávání. Při své práci oceňuji možnost sdílet zkušenosti s dalšími asistenty pedagoga, se kterými se potkávám v rámci projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR. Jedná se především o metodické vedení, sdílení zkušeností s dalšími asistenty,  on-line diskuse a přístup k zajímavým metodikám. Zjistila jsem, že asistenti pedagoga se obecně potýkají s podobnými problémy – například zkrácený úvazek či smlouva na dobu určitou.

V budoucnu bych chtěla rozšířit svou činnost asistenta pedagoga. Ráda bych některé muzikoterapeutické metody nabídla i před výukou či o přestávkách. Například hra na nástroje s jemným zvukem (jako jsou tibetské mísy, zvonkohry, lyra) může zklidnit hyperaktivní, neklidné a nepozorné žáky. Bubnování by mohlo být doplňkovou aktivitou v odpolední družině.

Jsem přesvědčena, že alternativní a nové metody patří do českého školství. Tak jako muzikoterapie a další terapie mohou ve speciální škole usnadnit vzdělávání žáků s těžkým zdravotním postižením, tak v běžné škole prožitkové a sebepoznávací metody mohou pomoci motivovat žáky a formovat je do dalšího života.

Článek vyšel v pátém čísle časopisu Škola All inclusive, který vznikl v rámci projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR, jenž je podpořen z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.