Nová analýza ukazuje, jak funguje neférové zaměstnávání
Publikováno: 28. 4. 2025 Doba čtení: 2 minuty Sdílet: Sdílet článekNeférové praktiky při zaměstnávání pracovníků v Česku zasahují nejen cizince, ale i další zranitelné skupiny. Naše nová analýza Pasti pracovního práva odhaluje systémové nedostatky v ochraně pracovních práv, zejména u držitelů dočasné ochrany z Ukrajiny. Studie se zaměřuje na mezery v právní úpravě a praktiky zaměstnavatelů, kteří je zneužívají.
Analýza Pasti pracovního práva identifikuje čtyři hlavní skupiny faktorů, které zvyšují riziko pracovního vykořisťování: slabiny na straně samotných pracovníků (např. jazyková bariéra, neznalost právních norem), závislost na zprostředkovatelích, motivace zaměstnavatelů ke snižování nákladů a nedokonalosti legislativního rámce.
Švarcsystém, pseudoagentury a jiné nešvary
Mezi nejčastější formy neférového zaměstnávání patří práce bez smlouvy, tzv. švarcsystém, a využívání tzv. pseudoagentur – subjektů, které de facto zprostředkovávají zaměstnání, aniž by měly potřebné oprávnění. Významnou roli hraje také zneužívání dohod o provedení práce (DPP) a dohod o pracovní činnosti (DPČ), jejichž flexibilita v praxi často umožňuje obcházení zákonných povinností.
„Naše analýza nabízí pohled na neférové praktiky takzvaně z první ruky. Přinášíme totiž zkušenosti těch, kteří dodržování práva kontrolují nebo lidem v prekérním pracovním postavení pomáhají, a také poctivých zaměstnavatelů a agentur,“ vysvětluje vedoucí výzkumu Tereza Freidingerová, v čem je studie unikátní.
„Naše poznatky potvrzují, že pracovní vykořisťování není okrajovým jevem, ale strukturálním problémem, který se odehrává pod povrchem oficiálního trhu práce. Současná pravidla často nedokáží ochránit zranitelné skupiny, přičemž důsledky neférového zacházení se netýkají jen jednotlivců, ale ohrožují důvěru v celý systém.“
Co vede k neférovému zaměstnávání
Studie se snaží identifikovat faktory, které vedou k prekarizaci pracovní situace cizinců. Popisuje také konkrétní podoby neférového zaměstnávání a ukazuje, jak jsou jednotlivé praktiky vzájemně propojené. V neposlední řadě navrhuje opatření, která by mohla práva pracovníků zlepšit, například skrze posílení kontrolních mechanismů, které má k dispozici stát.
Součástí analýzy je rovněž srovnání situace v Česku s dalšími státy.
„Ukazujeme, jak jsou jinde v Evropě řešeny krátkodobé smlouvy, jaká pravidla musejí splňovat agentury nebo kde by se Česko mohlo inspirovat, pokud jde o ohlašování zaměstnanců,“ doplňuje spoluautor studie Jakub Andrle.
Publikace vznikla v rámci projektu Integrační kompas, za finanční podpory Evropské unie.
