Brikety proti zimě: Jak pomáháme seniorům v Charkovské oblasti přežít mrazivou zimu

Publikováno: 2. 2. 2026 Doba čtení: 3 minuty

V mnoha vesnicích v Charkovské oblasti teď lidé řeší jen jednu důležitou otázku: jak udržet v domácnostech teplo. Pro seniory a rodiny žijící v domech, kde si topí pomocí kamen, znamená každý chladný měsíc neustálé počítání: bude dostatek otopu, nebo budeme muset opět omezit svoje základní potřeby? Právě těmto rodinám jsme s podporou Ukrajinského humanitárního fondu dodali palivové brikety. 

Brikety proti zimě: Jak pomáháme seniorům v Charkovské oblasti přežít mrazivou zimu
© Foto: Chrystyna Pashkina

Stárnoucí vesnice

Z více než 800 lidí žijících v okrese Rjabokonevo je 150 osob vysídlených z jiných částí země. Většina obyvatel jsou navíc starší lidé. Proto je pracovní zátěž sociálních pracovníků enormní: každý z nich má na starosti až 13 lidí.

„Víte, říká se, že Evropa rychle stárne. Ale náš okres stárne ještě rychleji,“ říká Zinaida Miedviedieva, správkyně okresu.

Práce je zde málo a důchody jsou minimální. Pro mnoho lidí je jediným zdrojem příjmů jejich podíl na půdě, z něhož musí vyčlenit peníze na palivové dřevo.

„Na vytápění domu o rozloze 50–60 metrů čtverečních potřebujete 15 kubíků dřeva. To jsou tři nákladní auta. Podle současných cen lesního hospodářství by to stálo asi 30 000 hřiven (přibližně 595 EUR). Pro důchodce je taková částka naprosto nedostupná,“ vysvětluje Zinaida.

Mariina galerie

Pokoj šestaosmdesátileté Marii připomíná uměleckou výstavu. Část jedné stěny pokrývají obrázky složené z tisíců malých dílků skládačky. To byl její koníček, dokud na to měla zrak. Nyní kvůli nemoci téměř nevychází z domu.

„Už nemůžu chodit,“ říká. „Je to škoda. Moje dcera má strašně moc práce a já jí už nemůžu pomáhat,“ říká Mariia tiše.

Mariia strávila život vyčerpávající prací, například na polích v zemědělském družstvu nebo u horkých pecí v cihelně. Dům si s manželem postavili sami. Jejich dcera Nataliia, sociální pracovnice, se snaží, aby se jim žilo pohodlně, ale má omezené možnosti. Vzhledem k jejich obtížné situaci znamenaly brikety, které jsme jim dodali, pro rodinu velkou úlevu.

„Co když to nebude stačit?“

V jiné části obce žije babička Shura – tak ji oslovují sousedé. Oleksandra Pylypivna má 82 let. Vzpomíná na časy, kdy měla sílu starat se o krávy a pracovat dlouhé směny v cihelně. Nyní má však málo sil a její obavy rostou.

„Slyším výbuchy. Trápí mě strach,“ přiznává.

Se synem před čtyřmi lety přestali používat plyn – byl příliš drahý. Loni na podzim si mohli dovolit jen jeden náklaďák dřeva místo dvou, které potřebovali na zimu.

„Co když to nebude stačit? Co budeme dělat?“ Tato otázka nenechala Oleksandru v noci spát.

Když do vesnice přijel nákladní vůz s briketami, byla zpočátku zmatená.

„Nikdy jsme s nimi netopili, takže se trochu bojím...,“ řekla a svírala v rukou návod k použití.

Pro Oleksandru znamenaly tyto brikety konec vyčerpávajícího šetření. Už si nemusí vybírat mezi nákupem léků a udržením tepla v domě.

Dodávka pro Ivana Petroviče

Příprava na zimu je pro Halynu Ivanivnu a Ivana Petroviče Bilenka životně důležitá záležitost. Jsou zvyklí na to být soběstační, sami si postavili dům a starají se o svou farmu. Kvůli válce a nepředvídatelným výpadkům elektřiny je ale nyní zima velmi nejistým obdobím.

Když jsme dorazili s briketami, Ivan Petrovič se navzdory svému věku horlivě pustil do práce. Po vyložení briket je skládal do úhledných řad v kůlně.

„Teď už se zimy nebojíme. Opravdu jste nám pomohli,“ řekla povzbudivě Halyna Ivanivna.

Tuto zimu jsme s podporou Ukrajinského humanitárního fondu poskytli palivové brikety 500 rodinám v Charkovské oblasti. Každá rodina má svoje vlastní kamna, svůj vlastní domov a svůj vlastní strach z chladu. Letos však teplo v jejich domovech vydrží o něco déle. 

Autor: Člověk v tísni

Související články