Člověk v tísni pomáhá nastartovat běžný život na Filipínách. Místním dává peníze na dobytek

„Zvířata jsou pro mou rodinu velká pomoc,“ říká samoživitelka

„Před zásahem tajfunu jsem se živila výrobky z mušlí a chovem prasat. Ale Haiyan mi vzal veškeré živobytí a odnesl dům, v němž jsem žila se svými dvěma dětmi. Nejenže jsem přišla o zásoby mušlí, ale také mi umřela svině, které se zrovna měly narodit mladé,“ popisuje škody tajfunu čtyřiačtyřicetiletá Wenefreda Badeo. Dodává, že jediným způsobem, jak si po katastrofě mohla vydělat, bylo vrátit se ke sbírání mušlí. „Abychom měli nějaký příjem, musela jsem do sběru zapojit také své děti, ty mi pomáhaly i přesto, že dopoledne musely chodit do školy,“ vysvětluje Badeo.

Díky finanční pomoci Člověka v tísni si mohla Wenefreda Badeo koupit dvě kozy. „Je to samec a samice, takže už plánuju chov. Bude-li se mi dařit, ráda bych je prodávala na maso.“ Společně s penězi Badeo od Člověka v tísni dostala také školení o tom, jak kozy přikrmovat tím, co mám většina místních k dispozici, tedy různými rostlinami a okopaninami.

„Zvířata a budoucí příjem z nich jsou pro mou rodinu velká pomoc. Jsem totiž samoživitelka a zaplatit vzdělání dvou středoškoláků je pro mne náročné. Do budoucna bych si chtěla pořídit ještě svini, také na chov. To by už na zaplacení studií mých dětí mělo stačit,“ objasňuje Badeo.  

#~gallery-903~#

„Mám v hlavě velké plány,“ vysvětluje otec dvanácti dětí

O sedm studujících dětí se musí postarat devětapadesátiletý Eutiqnuio Lunario se svou ženou, která si vydělává tím, že z listů nipy splétá tradiční filipínské střechy.

„Dříve jsme produkovali kopru, což je sušené, rozemleté jádro kokosových ořechů, a taky jsme sbírali tubu neboli mízu kokosových palem. Avšak tajfun kokosové palmy vytrhal, a my tak přišli o většinu našich příjmů. Kompletně rozbořen byl i náš dům, takže si musíme postavit nový. Aby toho nebylo málo, také nipa rostoucí v okolí byla poničena a manželka musela čekat několik měsíců, než mohla zase začít střechy vyrábět,“ uvádí Eutiqnuio Lunario, které před katastrofou občasně pracoval jako dělník či rybář.

Nyní se však soustředí na chov dobytka a farmaření. Za přispění Člověka v tísni si mohl koupit třicet kuřat na snášení vajec, jednoho kohouta a čtyři dospělé slepice. „Dvě z kuřat už umřela, propadla totiž dírou v kleci. Ale klec jsem už zabezpečil, takže se to nebude opakovat. Plánuju slepice rozmnožit, budu je pak moci i prodávat. Kromě drůbeže se musím starat o kozu a na poli pěstuju maniok, kukuřici, ořechy a fazole, a to jak na prodej, tak pro mou rodinu,“ popisuje své farmářské povinnost Lunario, pro jehož rodinu je zvířectvo, které si mohl za peníze od Člověka v tísni koupit, velkou pomocí. Kromě sedmi dětí, jež chodí do školy, má totiž ještě dalších pět potomků.

„Mám v hlavě velké plány. Ke své koze bych chtěl přikoupit kozla. Ale tím to nekončí, plánuju také pořídit prasata i krávy, v našem okolí je totiž dostatek ploch, kde by se tato zvířata mohla pást,“ vysvětluje hrdý otec dvanácti dětí.

„Díky tréninku jsem se naučila, jak zvířata přikrmovat.“

Na příjem z produktů kokosové palmy byla odkázána i rodina Tity Salamidy. Zatímco si Tita vydělávala prodejem výrobků z mušlí, její manžel farmařil. Stejně jako mnoho místních, i on zpracovával kopru a sbírat tubu. „Kvůli tajfunu jsme přišli o všechen příjem z kokosových palem. Museli jsme prodat naše dvě prasata i dvě krávy, abychom měli dostatek peněz na opravu domu a další nezbytnosti. V současnosti se snažíme dát do pořádku polnosti. Dříve jsme na nich pěstovali maniok, sladké brambory, kukuřici a různou zeleninu,“ vypráví čtyřiapadesátiletá Salamida, matka tří dětí. Ty sice již dostudovaly, ale stále se jim nedaří najít si práci.

„Jsme vděční za pomoc, kterou nám Člověk v tísní poskytl. Mohli jsme si koupit býčka a já se díky tréninku naučila, jak zvířata přikrmovat a léčit některé jejich nemoci. Později, až na to budeme mít, bych ráda koupila i krávu, abychom mohli dobytek chovat. Tím by naše rodina získala dobrý zdroj příjmu. Mohli bychom tak doopravit náš dům a pokrýt základní potřeby,“ uvedla Salamida.

„Mám dost na to, abych neztrácel naději.“

Rolando Jadulan žije ve svém domě sám a před tajfunem si vydělával opravami rybářských sítí a jejich nakládáním na lodě rybářů. Měl také malou farmu, na níž pěstoval manioky a sladké brambory.

„Po zásahu Haiyanu, nebo Yolandy, jak tajfunu říkáme my, místní, jsem s rybáři přestal pracovat. Proto Člověku v tísni děkuji za to, že mi umožnil pořídit si drůbeží chov. Koupil jsem si 32 kuřat, dvě z nich ale kvůli otravě zemřela. Až budou velké, budu je chovat na maso, nebo je prodám. Díky tréninku, kterého jsem se zúčastnil, totiž vím, jak drůbež správně pěstovat,“ uvádí šestatřicetiletý Jadulan a dodává, že v budoucnu by si rád pořídil i prasata. „Tak bych vydělal dost, abych si mohl i něco ušetřit. Ale i s kuřaty mám dost na to, abych nemusel ztrácet naději, že bude lépe,“ říká Jadulan.