Nemají kam utéct: Okamžitě zastavme útoky na civilní obyvatele a nemocnice v syrském Idlíbu

Nemají kam utéct: Okamžitě zastavme útoky na civilní obyvatele a nemocnice v syrském Idlíbu

Vzpomínáte si na poslední dny obléhání východního Aleppa? Celý svět v přímém přenosu sledoval útoky na 250 000 civilistů, kteří se ve dne v noci stali terčem bombardování. Protibunkrové rakety a chemické zbraně nebyly žádnou výjimkou. Svět přihlížel tomu, jak jsou tamní nemocnice, domy a tržiště bez ustání bombardovány. A to i za využití tzv. dvojího ostřelování, kdy se útočí dvakrát na stejné místo, aby byli zasaženi lidé, kteří z trosek zachraňují raněné. Hladoví lidé posílali z úkrytů ve sklepích svým rodinám a přátelům přes sociální sítě zprávy na rozloučenou.

Tenkrát svět důrazně řekl „Nikdy víc.“ Avšak dnes, jen o rok později, dochází k obdobným krutostem znovu. A to pouze o 60 km dál v tzv. de-eskalační zóně v provincii Idlíb. Ale se třemi rozdíly:

Svět se nedívá

• Idlíb je jako jeden veliký uprchlický tábor (Z celkového 2,5 milionu lidí se v Idlíbu nyní nachází přes 1,1 milionu vysídlených žen, dětí a mužů)

• Aleppo nebylo označováno jako tzv. de-eskalační zóna

Člověk v tísni (ČvT) doručoval humanitární pomoc lidem do východního Aleppa, stejně tak se nyní snaží pomáhat i v Idlíbu. „V Idlíbu jsme dennodenně svědky porušování Mezinárodního humanitárního práva. To bohužel není nic nového. Co je ale nové, je to, že prohlubující se utrpení místních lidí zůstává mimo zájem světových médií a politiků,“ říká Tomáš Kocian, koordinátor humanitární pomoci ČvT. „Místní lidé přišli o všechno. Často nemají peníze ani na jídlo, protože utratili všechny své úspory, aby mohli uniknout do bezpečí: za pronájem auta, koupi stanu nebo náklady na nájem pozemku. Náš místní tým se snaží neúnavně pomáhat těm nejpotřebnějším. Situace je ale kritická a pouze humanitární pomoc zde nestačí,“ dodává Tomáš Kocian.


Tento týden jsme byli v Idlíbu svědky hned několika útoků na nemocnice. Z trosek zničené státní nemocnice Al-Ma’ara musela být evakuována novorozeňata z inkubátorů. Kdysi existovalo pravidlo, že se nemluvňata nesmí stávat cílem vojenských útoků, to je už ale dávná minulost.


Útočiště v Idlíbu hledá také Fawza z provincie Hama. Cestovala sem přes noc se svým zraněným manželem. Nedávno přišli při bombardování o dítě, na smutek ale není čas. „Museli jsme jít celou noc, abychom se dostali do bezpečí,“ popisuje Fawza. „Několik dní jsme zůstali v táboře. Pak jsme se ale museli vydat dál na sever, abychom unikli dalším bojům,“ dodává.


Pro lidi, jako je Fawza, je neustálé stěhování se z jednoho místa na druhé jediným způsobem, jak přežít. I když i to je bez záruky. Válčící strany už sedmým rokem využívají civilní oblasti jako bitevní pole, kde jsou terčem děti i humanitární pracovníci. Miliony obyvatel z provincie Idlíb nemají kvůli plošným útokům kam utéct. Odchod pryč je nemožný, provládní síly uzavírají celou oblast a turecká hranice zůstává pro uprchlíky neprůchodná.

V Idlíbu jsou i ozbrojené radikální skupiny, ale civilních obyvatel – dětí, žen a mužů, kteří se pouze snaží přežít, je tam daleko více. Tito lidé jsou nyní uvězněni ve stanech a přeplněných domácnostech, zatímco venkovní teploty klesají na nulu a boje pokračují. 

Dejme jim možnost truchlit za to vše, o co je válka připravila - okamžitě zastavme útoky!

Pro více informací kontaktujte:

Tomáš Kocian, koordinátor humanitární pomoci ČvT, +420 777 787 970

Autor: Člověk v tísni