Uprchlíci v číslech

Publikováno: 26. 4. 2022 Doba čtení: 9 minut
Uprchlíci v číslech

Podle odhadů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) je v současnosti celosvětově nuceně vysídleno nejvíc osob od konce druhé světové války. K polovině roku 2021 muselo své domovy opustit zhruba 84 milionu lidí, více než 1 % světové populace. Z nich 48 milionů bylo vysídleno uvnitř své vlastní země, ostatní hledali bezpečí za jejími hranicemi. Více než dvě třetiny vysídlených osob pocházely z pouhých pěti zemí – Sýrie, Venezuely, Afghánistánu, Jižního Súdánu a Myanmaru (Barmy). Přes 40% z celkového počtu představují děti. Drtivá většina uprchlíků, 85%, zůstává v rozvojových zemích. Nejvíce jich hostí Turecko, Kolumbie, Uganda a Pákistán. Hlavní destinací humanitárních migrantů v Evropě je dlouhodobě Německo.

Uprchlictví se v Česku poprvé stalo jedním z hlavních témat společenské diskuze v letech 2015-2016, kdy do Evropy kromě dalších skupin běženců zamířily statisíce lidí prchajících před válkou v Sýrii. Nový rozměr získalo téma nucených migrantů v souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině v únoru 2022, kvůli které své domovy opustilo přes 11 milionů lidí. Smyslem následujícího textu je poskytnout pro veřejnou diskuzi o uprchlících formou otázek a odpovědí nejdůležitější fakta a čísla.

Zdroj: UNHCR. Pozn: údaje zahrnují uprchlíky i vnitřně vysídlené osoby.

*pouze hrubý odhad – součet údajů za rok 2021 a počtu vysídlených v souvislosti s konfliktem na Ukrajině

Kdo je uprchlík?

Pojem uprchlík lze vykládat dvojím způsobem. Užší, právní definici najdeme v Úmluvě OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951. Uprchlík je zde definován jako člověk, který se nachází mimo zemi svého původu a který má opodstatněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo politickému přesvědčení. Status uprchlíka je udělován na individuálním základě. V praxi se často jedná o poměrně komplikovaný proces, který zahrnuje vícestupňové posuzování buď ze strany UNHCR, nebo státních úřadů. V Česku zodpovídá za zpracování žádostí Odbor azylové a migrační politiky (OAMP) ministerstva vnitra. Status uprchlíka – přesněji „držitele mezinárodní ochrany“ – u nás může mít dvě formy: buď azyl, nebo takzvanou doplňkovou ochranu. Doplňková ochrana se v principu vztahuje na osoby, kterým hrozí podobně vážná újma, jako azylantům, ale do úzké definice Úmluvy z roku 1951 nespadají. Mezi její typické držitele patří například lidé prchající před válkou (někdy označovaní jako „váleční uprchlíci“). Doplňková ochrana zajišťuje člověku obdobná práva jako azyl, ale udělována je pouze na dobu určitou, konkrétně jeden nebo dva roky. Po uplynutí této doby může být prodloužena.

Vedle úzké právní definice bývá termín uprchlík standardně používán v širším smyslu – ve veřejném diskurzu se jako uprchlík označuje v podstatě každý, kdo nedobrovolně opouští zemi svého původu. Jedním z důsledků tohoto nesouladu je časté zaměňování pojmů uprchlík a migrant. Otázka, zda mají být tyto dvě kategorie striktně oddělovány, je mezi odborníky předmětem sporů. Někteří z nich od používání termínu uprchlíci zcela ustupují, protože jej považují za zkreslující, případně nesoucí negativní konotace. Čím dál častěji se proto lze setkat s alternativními označeními jako například „nucení“, „zranitelní“ či „humanitární migranti“.

Jaký status mají lidé prchající z Ukrajiny?

Lidem, prchajícím před ruskou invazí na Ukrajinu, je v Česku, potažmo v EU, udělován separátní status takzvané dočasné ochrany. Ten byl sice vytvořen již v roce 2001 v návaznosti na hromadný útěk občanů bývalé Jugoslávie, ale dlouho zůstával „spícím“ právním institutem. K jeho aktivaci přistoupila Rada EU teprve v březnu 2022. Základním smyslem dočasné ochrany je předejít přehlcení azylových systémů členských států. Dočasná ochrana byla vytvořena pro případ hromadného příchodu cizích státních příslušníků, prchajících z důvodu války, násilí nebo porušování lidských práv. Udělována je na jeden rok, ale může být prodloužena až o dva roky. O jejím ukončení rozhoduje opět Rada EU.

Kdo jsou „vnitřně vysídlené osoby“?

Jako vnitřně vysídlené osoby (internally displaced persons – zkráceně IDPs) jsou označováni lidé, kteří byli nuceni opustit své domovy z důvodu válečného konfliktu, všeobecného násilí, porušování lidských práv, anebo kvůli přírodním i lidmi způsobeným katastrofám, a kteří nepřekročili mezinárodně uznávanou státní hranici. Ačkoliv tito „vnitřní uprchlíci“ nemají právní nárok na status dle Úmluvy z roku 1951, vztahují se na ně další lidskoprávní normy a i ze strany agentur OSN jim běžně je poskytována materiální a další podpora srovnatelná s uprchlíky. Celosvětově počet vnitřně vysídlených osob přesahuje počet „konvenčních“ uprchlíků: v roce 2021 jich OSN registrovala na 48 milionů. Oproti roku 2000 se jednalo téměř o dvojnásobek. V důsledku ruské agrese proti Ukrajině počet IDPs skokově vzrostl o dalších 7 milionů.

Zdroj: Internal Displacement Monitoring Centre (IDMC)

Odkud pochází nejvíce světových uprchlíků?

V polovině roku 2021 činil celkový počet světových uprchlíků a uchazečů o azyl (tzn. nepočítaje vnitřně vysídlené osoby) přibližně 31 milionů. V důsledku ruské invaze v únoru 2022 zamířilo za hranice své země jen během dvou měsíců přes 5 milionů obyvatel Ukrajiny. Ukrajina se tím zařadila mezi státy s největším počtem uprchlíků na světě. Vyšší počet vysídlených za hranice země registruje Úřad vysokého komisaře pouze u Sýrie (6,8 milionu). Třetí místo v žebříčku hlavních zdrojových zemí patří s více než 4 miliony lidí na útěku Venezuele (vysídlence z této latinskoamerické země eviduje UNHCR odděleně – jejich status formálně nedefinuje uprchlická konvence z roku 1951, ale takzvaná Cartagenská deklarace z roku 1984). Pětici nejvýznamnějších zdrojových zemí doplňují Afghánistán a Jižní Súdán. Všechny ostatní státy v TOP 10 s výjimkou Myanmaru se nacházejí v subsaharské Africe.

Zdroj: UNHCR

Jaké jsou hlavní cílové země?

V roce 2021 se nejvíce uprchlíků nacházelo v Turecku, a to zhruba 3,7 milionu. Většinu z nich tvoří Syřané. Za Tureckem následovala Kolumbie, kam v posledních letech míří převážná část vysídlených Venezuelanů, a dále Uganda, Pákistán a Německo. Ve všech těchto státech se počet uprchlíků pohyboval mezi jedním a dvěma miliony. Mezi významné destinace lidí na útěku patří rovněž Írán, Etiopie či Rwanda. Obecně platí, že naprostá většina uprchlíků - kolem 85% - se nachází v rozvojových zemích takzvaného „globálního jihu“. Asi tři čtvrtiny z těch, kdo utíkají za hranice, nalézá útočiště v některé ze sousedních zemí. Mezi vysvětlení tohoto jevu patří jak přirozená snaha některých lidí na útěku zůstat blízko domova, tak obtížnost, ne-li nemožnost cestovat dále z důvodů fyzických i vízových bariér, a rovněž finanční náročnosti.

Žebříček států s nejvíce uprchlíky se výrazně změní, přejdeme-li od absolutních počtů k poměru vůči velikosti populace. V roce 2021 nesly v tomto ohledu největší břemeno Libanon a Jordánsko, kde vysídlené osoby tvoří zhruba 20, respektive 10 procent obyvatelstva. S odstupem pak následovaly Nauru, Turecko a Libérie (okolo 5 procent). Z evropských zemí se v TOP 10 nacházelo pouze Švédsko (2,6%). Situace uprchlíků v Libanonu – z drtivé většiny Syřanů – je v posledních letech obzvláště složitá kvůli hluboké politické a ekonomické krizi, v níž se země nachází. Téměř 90 procent tamních uprchlíků podle hodnocení UNHCR přežívá v podmínkách extrémní chudoby.

Zdroje: UNHCR; Norwegian Refugee Council

Které země hostí nejvíce uprchlíků z Ukrajiny?

Nejvíce lidí, prchajících kvůli ruské invazi z Ukrajiny, míří do sousedního Polska. Dva měsíce od ruského vpádu přijalo Polsko bezmála tři miliony uprchlíků. Vysoké počty běženců zaznamenaly i další středo- a východoevropské země, zejména Rumunsko, Maďarsko, Moldavsko a Slovensko. Významná část přesunů v regionu má tranzitní povahu. Mezi nejdůležitější destinace ukrajinských uprchlíků dále na západě patří zejména Německo a Itálie. Půl milionu až milion Ukrajinců od vypuknutí konfliktu pravděpodobně zamířilo do Ruska. Právě v ruském případě je otázkou, do jaké míry měli běženci (v ruských zdrojích „evakuovaní“) na výběr. Podle některých zdrojů má přinejmenším část přesunů do Ruska charakter deportace. Závěrem dodejme, že již během konfliktu se část ukrajinských uprchlíků do své vlasti vrátila. Necelé dva měsíce od ruského vpádu činil počet navrátilců podle OSN téměř 900 tisíc.

Základní směry uprchlických proudů z Ukrajiny jsou zachyceny na mapce níže. Interaktivní verze mapy spolu s nejaktuálnějšími daty z přijímajících zemí jsou dostupné na datovém portálu UNHCR.

Mají uprchlické krize řešení?

Všeobecně se v souvislosti s uprchlickými situacemi hovoří o třech „trvalých řešeních“ (durable solutions). Konkrétně se jedná o dobrovolný návrat, lokální integraci a přesídlení do třetí země. Každé z těchto zdánlivě jednoduchých řešení bohužel v reálném světě naráží na celou řadu bariér. V důsledku ani jedno z nich příliš dobře nefunguje: souhrnně se zmíněná řešení týkají méně než 2 procent světové populace uprchlíků. Dobrovolné repatriace, která je ze všech řešení obecně pokládána za optimální, se tak například podle údajů UNHCR za první polovinu roku 2021 dočkalo jen 126 700 uprchlíků. Do třetí země jich za stejné období bylo přesídleno pouhých 16 300. Drtivá většina vysídlených lidí se nachází buď v uprchlických táborech, nebo mimo ně, fakticky v postavení „běžných“ neregulérních migrantů, s nulovou či minimální ochranou států a mezinárodních institucí. Velká část lidí na útěku – podle některých zdrojů dokonce většina – se nachází v takzvaných „dlouhodobých uprchlických situacích“ (protracted refugee situations). Některé z největších situací tohoto typu trvají podle hodnocení UNHCR více než čtvrt století.

Kolik uprchlíků přijímá Česko?

Podobně jako je tomu u mnoha dalších zemí střední a východní Evropy, také v případě Česka je potřeba rozlišovat mezi obdobím do ruské agrese proti Ukrajině a po ní. Až do února 2022 byl počet uprchlíků v Česku v mezinárodním srovnání mimořádně nízký. O mezinárodní ochranu u nás v posledních deseti letech každoročně žádalo orientačně okolo 1000-1500 osob. Celkový počet lidí s uděleným azylem či doplňkovou ochranou v posledních letech klesl pod úroveň dvou tisíc. V roce 2021 požádalo v ČR o mezinárodní ochranu celkem 1411 lidí. Z celkového množství 1642 rozhodnutí (statistika zahrnuje i dříve podané žádosti) byly azyl nebo doplňková ochrana udělena 311 lidem. Nezvykle vysoká míra úspěšnosti (19% oproti dlouhodobému průměru kolem 8-10%) souvisela zejména s přijetím více než stovky Afghánců, prchajících z vlasti vzápětí po stažení spojeneckých sil a převzetí moci ze strany hnutí Tálibán. Kromě Afghánců u nás v roce 2021 žádali o mezinárodní ochranu nejčastěji občané Ukrajiny (425 žádostí s úspěšností 1,6%) a Gruzie (200 žádostí s úspěšností 0%).

Za první dva měsíce od ruské invaze udělilo Česko speciální vízum více než 300 tisícům obyvatel Ukrajiny. Pro srovnání se jedná zhruba o trojnásobek počtu všech žadatelů (úspěšných i neúspěšných) o mezinárodní ochranu od vzniku samostatného státu v roce 1993.

Jak organizace Člověk v tísni pomáhá ukrajinským uprchlíkům?

Organizace Člověk v tísni poskytuje pomoc jak lidem, kteří jsou na útěku uvnitř Ukrajiny, tak těm, kdo hledají útočiště v Česku. Přímo na Ukrajině distribuuje humanitární pomoc formou potravin, vody, hygienických potřeb i finanční hotovosti. V Česku finančně podporuje spolupracující organizace, provozuje helplinku v ukrajinském jazyce a pomáhá s ubytováním uprchlíků či se vzděláváním jejich dětí. Pomoc je zajišťována ze sbírky SOS Ukrajina. Podrobnější informace o formách a rozsahu pomoci jsou k dispozici ZDE.
Kromě přímé pomoci je organizace Člověk v tísni aktivní i v oblasti osvěty: jednou z jejích součástí je informační a mediální Program migrace, který se zaměřuje primárně na vzdělávání a spolupráci s novináři a poskytuje jim informační servis, například aktuální informace z oblasti migrace, zprostředkování kontaktu na migranty nebo zástupce nestátních neziskových organizací.
Autor: ČvT

Související články