Uprchlíci v číslech

Uprchlictví se v Česku poprvé stalo jedním z hlavních témat společenské diskuze v letech 2015-2016, kdy do Evropy kromě dalších skupin běženců zamířily statisíce lidí prchajících před válkou v Sýrii. Nový rozměr získalo téma nucených migrantů v souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině v únoru 2022. Smyslem následujícího textu je poskytnout pro veřejnou diskuzi o uprchlících formou otázek a odpovědí nejdůležitější fakta a čísla.

Kdo je uprchlík?

Pojem uprchlík lze vykládat dvojím způsobem. Užší, právní definici najdeme v Úmluvě OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951. Uprchlík je zde definován jako člověk, který se nachází mimo zemi svého původu a který má opodstatněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo politickému přesvědčení. Status uprchlíka je udělován na individuálním základě. V praxi se často jedná o poměrně komplikovaný proces, který zahrnuje vícestupňové posuzování buď ze strany UNHCR, nebo státních úřadů. V Česku zodpovídá za zpracování žádostí Odbor azylové a migrační politiky (OAMP) ministerstva vnitra. Status uprchlíka – přesněji „držitele mezinárodní ochrany“ – u nás může mít dvě formy: buď azyl, nebo takzvanou doplňkovou ochranu. Doplňková ochrana se v principu vztahuje na osoby, kterým hrozí podobně vážná újma jako azylantům, ale do úzké definice Úmluvy z roku 1951 nespadají. Mezi její typické držitele patří například lidé prchající před válkou (někdy označovaní jako „váleční uprchlíci“). Doplňková ochrana zajišťuje člověku obdobná práva jako azyl, ale udělována je pouze na dobu určitou, konkrétně jeden nebo dva roky. Po uplynutí této doby může být prodloužena.

Vedle úzké právní definice bývá termín uprchlík standardně používán v širším smyslu – ve veřejném diskurzu se jako uprchlík označuje v podstatě každý, kdo nedobrovolně opouští zemi svého původu. Jedním z důsledků tohoto nesouladu je časté zaměňování pojmů uprchlík a migrant. Otázka, zda mají být tyto dvě kategorie striktně oddělovány, je mezi odborníky předmětem sporů. Někteří z nich od používání termínu uprchlíci zcela ustupují, protože jej považují za zkreslující, případně nesoucí negativní konotace. Čím dál častěji se proto lze setkat s alternativními označeními jako například „nucení“, „zranitelní“ či „humanitární migranti“.

Jaký status mají lidé prchající z Ukrajiny?

Lidem, prchajícím před ruskou invazí na Ukrajinu, je v Česku, potažmo v EU, udělován separátní status takzvané dočasné ochrany. Ten byl sice vytvořen již v roce 2001 v návaznosti na hromadný útěk občanů bývalé Jugoslávie, ale dlouho zůstával „spícím“ právním institutem. K jeho aktivaci přistoupila Rada EU teprve v březnu 2022. Základním smyslem dočasné ochrany je předejít přehlcení azylových systémů členských států. Dočasná ochrana byla vytvořena pro případ hromadného příchodu cizích státních příslušníků, prchajících z důvodu války, násilí nebo porušování lidských práv. Udělována je na jeden rok, ale může být prodloužena až o dva roky. O jejím ukončení rozhoduje opět Rada EU.

Kdo jsou „vnitřně vysídlené osoby“?

Jako vnitřně vysídlené osoby (internally displaced persons – zkráceně IDPs) jsou označováni lidé, kteří byli nuceni opustit své domovy z důvodu válečného konfliktu, všeobecného násilí, porušování lidských práv, anebo kvůli přírodním i lidmi způsobeným katastrofám, a kteří nepřekročili mezinárodně uznávanou státní hranici. Ačkoliv tito „vnitřní uprchlíci“ nemají právní nárok na status dle Úmluvy z roku 1951, vztahují se na ně další lidskoprávní normy a i ze strany agentur OSN jim běžně je poskytována materiální a další podpora srovnatelná s uprchlíky. Celosvětově počet vnitřně vysídlených osob přesahuje počet „konvenčních“ uprchlíků: v roce 2022 jich OSN registrovala více než 53 milionů. Oproti roku 2000 se jednalo zhruba o dvojnásobek.

Odkud pochází nejvíce světových uprchlíků?

V polovině roku 2022 činil celosvětový počet uprchlíků přibližně 32,5 milionu. V důsledku ruské invaze v únoru 2022 zamířilo za hranice své země jen během dvou měsíců přes 5 milionů obyvatel Ukrajiny. Ukrajina se tím zařadila mezi státy s největším počtem uprchlíků na světě. Vyšší počet vysídlených za hranice země registruje Úřad vysokého komisaře pouze u Sýrie (6,8 milionu). Třetí místo v žebříčku hlavních zdrojových zemí patří s více než 5,5 miliony lidí na útěku Venezuele (vysídlence z této latinskoamerické země eviduje UNHCR odděleně – jejich status formálně nedefinuje uprchlická konvence z roku 1951, ale takzvaná Cartagenská deklarace z roku 1984). Pětici nejvýznamnějších zdrojových zemí doplňují Afghánistán a Jižní Súdán. Všechny ostatní státy v TOP 10 s výjimkou Barmy (Myanmaru) se nacházejí v subsaharské Africe.

Jaké jsou hlavní cílové země?

V polovině roku 2022 se nejvíce uprchlíků nacházelo v Turecku, a to zhruba 3,7 milionu. Většinu z nich tvoří Syřané. Za Tureckem následovala Kolumbie, kam v posledních letech míří převážná část vysídlených Venezuelanů. Na třetí pozici se především v souvislosti s přijímáním uprchlíků z Ukrajiny posunulo Německo. Pětici nejdůležitějších destinací doplňují Pákistán a Uganda. Oba tyto státy hostí shodně okolo 1,5 milionu vysídlených. Mezi významné cílové země patří například také Írán, Etiopie či Rwanda. Obecně platí, že naprostá většina uprchlíků – aktuálně asi tři čtvrtiny – se nachází v rozvojových zemích takzvaného „globálního jihu“. Výrazná většina těch, kdo utíkají za hranice, nalézá útočiště v některé ze sousedních zemí. Mezi vysvětlení tohoto jevu patří jak přirozená snaha některých lidí na útěku zůstat blízko domova, tak obtížnost, ne-li nemožnost cestovat dále z důvodů fyzických i vízových bariér, a rovněž finanční náročnosti.

Žebříček států s nejvíce uprchlíky by vypadal velmi odlišně, pokud bychom přešli od absolutních počtů k poměru vůči velikosti populace. Největší břemeno v tomto ohledu nesou Libanon a Jordánsko, kde vysídlené osoby tvoří zhruba 20, respektive 10 procent obyvatelstva. Situace uprchlíků v Libanonu – z drtivé většiny Syřanů – je v posledních letech obzvláště složitá kvůli hluboké politické a ekonomické krizi, v níž se země nachází. Téměř 90 procent tamních uprchlíků podle hodnocení UNHCR přežívá v podmínkách extrémní chudoby.

Mají uprchlické krize řešení?

Všeobecně se v souvislosti s uprchlickými situacemi hovoří o třech „trvalých řešeních“ (durable solutions). Konkrétně se jedná o dobrovolný návrat, lokální integraci a přesídlení do třetí země. Každé z těchto zdánlivě jednoduchých řešení bohužel v reálném světě naráží na celou řadu bariér. V důsledku ani jedno z nich příliš dobře nefunguje: souhrnně se zmíněná řešení týkají méně než 2 procent světové populace uprchlíků. Dobrovolné repatriace, která je ze všech řešení obecně pokládána za optimální, se tak například podle údajů UNHCR za první polovinu roku 2022 dočkalo jen 162 300 uprchlíků. Do třetí země jich za stejné období bylo přesídleno pouhých 42 300. Drtivá většina vysídlených lidí se nachází buď v uprchlických táborech, nebo mimo ně, fakticky v postavení „běžných“ neregulérních migrantů, s nulovou či minimální ochranou států a mezinárodních institucí. Velká část lidí na útěku – podle některých zdrojů dokonce většina – se nachází v takzvaných „dlouhodobých uprchlických situacích“ (protracted refugee situations). Některé z největších situací tohoto typu trvají podle hodnocení UNHCR více než čtvrt století.