Co je zadarmo, nemusí být nuda
Publikováno: 18. 2. 2013 Doba čtení: 2 minuty
Sníh, kopec a něco pod zadek, třeba igelitový pytel nebo umělohmotný „ježdík“ za pár korun - v únoru v obchodech už zpravidla „v akci“ - to jsou jednoduché a všem snadno dostupné atributy skvělé zimní zábavy. Nemusí se vyrážet na týden se značkovou výbavou do Špindlu, stačí autobusem za pár korun na jedno odpoledne třeba do našich Krušných a nebo jen na kopec za městem.
Před 14 dny, ještě před nedávnou kalamitou, jsme se společně s dětmi z předškolního klubu Stromeček a jejich maminkami z Předlic vydali z nížiny, kde zrovna po sněhu nebylo ani památky, na obstojně zasněžené hory. Cílem našeho dvoudenního výletu byla obec nesoucí název Hora sv. Kateřiny. Toto malé městečko leží v Krušných horách a spadá pod okres Most. V místním penzionu jsme přespali jednu noc a společně s námi zde byly koordinátorky klubu pro děti a maminky z bílinské pobočky ČvT.
Naše cesta započala na ústeckém hlavním nádraží, odkud jsme motoráčkem přijeli do Bíliny. Zde na nás čekal mikrobus, který nás komfortně dopravil až na místo. Penzion leží na nejvyšším vrcholku obce Hory Sv. Kateřiny hned vedle rozhledny, jež má za sebou více jak stoletou historii. Rozhlednu jsme hned po obědě navštívili a jen co jsme překonali stoupání po nebezpečně vyhlížejících schodech, pokochali se krásným výhledem na Krušné hory. Poté jsme se šli projít na kateřinské náměstí a cestou v oknech místních domů obdivovali tradiční dřevěné malované louskáčky ořechů.
Ovšem nejzásadnější bod našeho výletu bylo „ježdíkování“. Ježdík neboli kluzák na sníh či chcete-li sáňkovací lopata, no zkrátka pekáč, se stal tím nejoblíbenějším dopravním prostředkem na několik hodin. Hned vedle hotelu byl ideální kopec na klouzání, pro malé i velké. Společně s dětmi i některými maminkami jsme jezdili sem tam, nahoru dolů, po zádech, na břiše, společně i jednotlivě, dávali jsme si závody a pomáhali si, když jsme vylézali zpátky na kopec. Totéž se opakovalo i druhý den dopoledne, které jsme opět strávili s ježdíkem v ruce a sněhem pod nohama i za límcem. Sněhu během noci o dost přibylo, jelikož téměř bez ustání sněžilo.
Ježdíkový výlet jsme si užili, myslíme, úplně všichni. Budeme rádi, když se maminky nechají inspirovat a budou si to chtít ještě tuto zimu se svými dětmi zopakovat… i kdyby jenom na nejbližším kopečku. Společný bezstarostný zážitek ze hry je totiž velmi důležitý výchovný i tmelící prvek každého vztahu rodiče a dítěte…a tím spíš pokud pochází z frustrujícího prostředí sociálně vyloučené lokality.
