ČT24: Člověk v tísni a Človek v ohrození: Co Čechy a Slováky v dnešní době spojuje?
Publikováno: 2. 11. 2021 Doba čtení: 3 minutyŘeditelka slovenského Človeka v ohrození Andrea Najvirtová společně s ředitelem Člověka v tísni Šimonem Pánkem ku příležitosti 103. výročí vzniku samostatného Československa debatovali o tom, jaké prvky oba národy v dnešní době spojují a jaké je naopak rozdělují.
Ač jsme v médiích velmi často svědci debat o hlubokém společenském rozdělení, které se neustále zvyšuje, Andrea Najvirtová i Šimon Pánek hledali prvky, které společnost spojují. A našli – jedná se zejména o solidaritu a rostoucí vzájemnost. Oba dva také vyzdvihli přetrvávající dobré vztahy mezi oběma zeměmi.
Vzájemná blízkost
„Myslím, že k sobě máme jako Češi a Slováci stále ještě velmi blízko. Oba národy pozorně sledují dění v sousední zemi, jako jsou třeba výsledky voleb. Velmi u nás ale zarezonovalo také tornádo na Moravě. A o naší blízkosti svědčí také užší spolupráce Člověka v tísni s Človekem v ohrození od roku 2016. Je to důkazem, že k sobě máme stále velmi blízko a že spolupráce dává smysl,“ uvedla Najvirtová. Pánek její slova podpořil:
„Dle mého k sobě skutečně máme nejblíž ze všech okolních států. To, že jsou poslední roky plné takové obecné nejistoty ohledně toho, co bude dál, a určitých úzkostí z globalizace, autoritářství, racionalismu až cynismu, sice vede k tomu, že jsme tak trochu lhostejní ke spoustě věcem, to je pravda, ale pořád si myslím, že mezi Čechy a Slováky jsou vazby velmi blízké a obě země jsou propojené,“ uvedl Pánek.
Solidarita v Čechách a na Slovensku
A jak je to se zapojením Čechů a Slováků do dobročinných sbírek? „Právě se blíží 30. výročí válek na Balkáně. Tehdy česká společnost byla schopná dát dohromady desítky milionů korun na pomoc. Ve chvílích krizí, kdy je možné a nutné vyjadřovat solidaritu, jsme obrovsky solidární. Platilo to už v 90. letech a přetrvává doteď,“ uvedl Pánek. Přes rostoucí individuální dárcovskou podporu máme ale podle Pánka, v porovnání s jinými zeměmi na severu i na západě Evropy, stále rezervy. „Ač za mnoha zeměmi zaostáváme, nyní máme téměř 40 tisíc podporovatelů. Mám radost za každého dalšího dárce a všem jim děkuji. To, že se nám někdo rozhodne každý měsíc svěřit nějakou částku, je pro nás poměrně silný mandát. A také je to základ operací právě ve chvílích krizí,“ uvedl ředitel Člověka v tísni.
Pandemie rozděluje, ale také spojuje
Ve srovnání s Českem je podle Najvirtové Slovensko v otázce individuálního dárcovství a filantropie několik let pozadu. „My máme momentálně dva tisíce pravidelných dárců. A je to pro nás velký úspěch, ale ten rozdíl je patrný. Co mě těší je, že napříč sektory individuální dárcovství i filantropie roste, rozvíjí se, lidé jsou ochotnější podporovat dobročinné organizace. Máme z toho radost,“ uvedla ředitelka Človeka v ohrození a zdůraznila, že to, co pandemie přinesla, není jen hlubší společenské rozdělení, jak se mnohdy uvádí: „Rozdělení vnímáme také, ale pandemie přinesla i nová partnerství a spolupráci. A viděli jsme i velkou solidaritu, spojovali jsme síly s podnikatelským sektorem a dalšími podporovateli,“ uvedla v závěru Najvirtová a dodala, že v následujícím období nás budou pojit i výzvy, kterým všichni společně čelíme.
Celý rozhovor najdete na tomto odkaze.