Čtení pro radost rovná se lepší výsledky v matematice

Publikováno: 28. 4. 2014 Doba čtení: 5 minut
Čtení pro radost rovná se lepší výsledky v matematice
© Foto:

Máme nechat děti číst, co chtějí, nebo je nutné, aby všechny četly Babičku a Psohlavce?

V loňském roce proběhlo několik šetření mezi dětmi ve věku 9 až 14 let, které ukazují, že v této skupině ubývá čtenářů knih. Přitom se zároveň prokázalo, že čtenářská gramotnost významně ovlivňuje studijní výsledky a má vliv i na matematické myšlení. Potvrdil se také velký význam rodiny na vztah dětí k četbě. Co neposkytne rodina, může u dětí ještě ovlivnit škola, otázkou je, jestli to umí.

Nečtou hlavně chlapci

Jednu nebo žádnou knihu nepřečte měsíčně podle nejnovějšího průzkumu Knihovnického institutu Národní knihovny 83 % chlapců a 71 % dívek na druhém stupni základní školy. Zatímco před deseti lety četlo denně 33 % dívek a 22 % chlapců, v roce 2013 jejich počet klesl na 15 % (dívky) a 10 % (chlapci).

Zároveň narůstá počet dětí, které uvádí, že nečtou kromě učebnic nic jiného. Faktorů, které mají tento trend na svědomí, je několik a tím nejsilnějším je nejspíš internet a počítačové hry. Platí to hlavně pro chlapce, kteří před monitorem tráví čím dál víc času.

Důvody toho, proč děti nečtou častěji, jsou různé, téměř pětina odpověděla, že je to nuda. Necelá polovina z oslovených dětí si myslí, že všechno, co potřebují vědět, se dozví na internetu. Ve vztahu ke knihám děti jednoznačně nejvíc ovlivňují rodiče. Naprosto zásadní význam má večerní předčítání už od raného věku.

O tom, jestli se dítě stane silným nebo slabým čtenářem, rozhoduje podle knihovnického průzkumu to, zda rodiče sami čtou. Kanadský novinář Malcolm Gladwell v jedné své eseji dokonce tvrdí, že na studijní výsledky dětí má vliv, zda v jejich domácnosti knihovna vůbec je, bez ohledu na to, jestli z ní děti knihy opravdu čtou.

Setkání s tou správnou knihou je jedním z klíčových momentů pro vztah dětí ke čtení, tvrdí průzkum Národní knihovny. Zároveň uvádí, že děti od 9-ti do 14-ti let čtou nejčastěji povinnou literaturu a to, co jim doporučí kamarádi. Čím jsou starší, tím vliv učitelů na výběr literatury klesá. Jednoznačně nejoblíbenější knihou je mezi dětmi Harry Potter, hned v závěsu za ním se drží Deník malého poseroutky.

Učitelé nevědí, co žáky baví

Je zarážející, jak moc se rozcházejí odpovědi dětí a učitelů v tom, jaké žánry děti vyhledávají a tím, jaké žánry si učitelé myslí, že děti rády čtou. Ukázalo se například, že největší rozdíl v oblíbenosti má pohádka. V oblibě ji má 74 % učitelů, ale pouze 23 % žáků. Naopak horor řadí ke svým oblíbeným žánrům téměř třetina dětí, za vhodný ke čtení ho považují asi jen 3 % učitelů. Přitom největší vliv na čtenářskou gramotnost u starších dětí má čtení sci-fi a fantasy, detektivek a vzdělávací literatury. Tato data vyplývají z analýzy projektů Čtenář a Klíčové kompetence společnosti Scio, kterých se zúčastnilo dohromady 58 tisíc žáků.

Analýza dat, které získalo od českých školáků Scio, se zaměřila hlavně na zkoumání úrovně čtenářské gramotnosti, co a jak ji ovlivňuje a na jaké studijní oblasti má vliv. Asi nepřekvapí, že pravidelní čtenáři mají v čtenářské gramotnosti lepší výsledky. Opět se potvrdilo, že pokud rodiče dětem v předškolním věku čtou, mají ve škole lepší výsledky, čtou častěji a nacházejí v tom smysl.

Sledování televize a hraní PC her má vliv na studijní výsledky

Zajímavé je také zjištění, že chování k ostatním a schopnost řešit problémy souvisejí s počtem přečtených knih. Čím více načteno, tím lépe se děti dohodnou s ostatními. Pokud učitelé nechávají dětem ve výběru literatury volnou ruku a nedávají jim dokonce ani seznam doporučené literatury (třetina oslovených dětí podle průzkumu Knihovnického institutu od školy žádné doporučení nedostává), dosahují děti lepších studijních výsledků, než ty s čtenářským deníkem plným načtené povinné literatury.

Zjišťovalo se také, co děti dělají ve svém volném čase, když nečtou. Přes osmdesát procent z nich uvedlo, že se kouká na televizi, tři čtvrtiny si hrají doma nebo venku, 62 % tráví čas brouzdáním na internetu a 47 % hraje počítačové hry. To má vliv i na jejich výsledky v čtenářské gramotnosti. Podle Scia mají nejlepší výsledky ve škole ti žáci, kteří tráví u obrazovky televize a počítače jen několik hodin týdně a ne pravidelně každý den. Děti, které takto tráví čas denně, jsou o poznání horší, ale vůbec nejhůř si překvapivě vedou děti, které se s počítačem ani televizí nesetkávají vůbec. Tato data se týkají žáků čtvrté a páté třídy. U žáků 9. třídy se zase zkoumalo, jaký vliv má čtenářská gramotnost na vyjadřovací schopnosti a výsledky v matematice. S počtem přečtených knih jsou jejich výsledky lepší a vůbec nejefektivnější je čtení pro radost.

Jak jsme na tom ve srovnání s ostatními zeměmi

Na konci roku 2013 byly zveřejněny výsledky šetření patnáctiletých žáků zemí OECD - PISA 2012. Přestože čtenářská gramotnost byla v tomto cyklu vedlejší testovanou oblastí, bylo možné vysledovat vývoj výsledků žáků v průběhu času. Testování se provádí v tříletých cyklech, pokaždé se zaměřením na jinou oblast. V porovnání s předchozími výsledky, kdy se čeští žáci v čtenářské gramotnosti zhoršovali, se tento trend zastavil a díky mírnému zlepšení jsme se ocitli někde kolem průměru z 65 testovaných zemí. I v tomto šetření se potvrdilo, že jsou v tom s porozuměním psanému slovu statisticky významně lepší dívky než chlapci.

Další podstatnou věcí, kterou šetření PISA ukázalo, je, že Česká republika patří mezi země s velmi silnou závislostí studijních výsledků na sociokulturního zázemí rodiny. Škola tuto vazbu ovlivňuje jenom minimálně a nedokáže dětem, které nepochází z prostředí, kde je vzdělání vnímáno jako důležité, pomoct.

A co se týká toho, zda děti chodí do školy rády, skončila Česká republika na posledním místě. Zajímavé by bylo jednou otestovat, co by se stalo, kdyby se učitelé ve školách, místo kánonu povinné literatury, bavili s dětmi o tom, co opravdu rády čtou a nechali jim ve výběru knih volnost. Jestli by se to nějak projevilo na jejich studijních výsledcích a na tom, že by do školy chodily raději.

Článek vyšel v druhém čísle časopisu ZVONÍ, který vznikl v rámci projektu Pojďte do školky!

Autor: Kateřina Lánská, PSI