ČvT pomohl v Afghánistánu 70 tisícům lidí vyrovnat se s následky katastrofálního sucha

Publikováno: 28. 11. 2012 Doba čtení: 6 minut
ČvT pomohl v Afghánistánu 70 tisícům lidí vyrovnat se s následky katastrofálního sucha
©

Člověk v tísni pomohl v posledním roce 12 283 rodinám v rozlehlé oblasti na severu Afghánistánu vypořádat se s následky loňského ničivého sucha a letošních jarních povodní. Tisícům lidí, kteří díky suchu přišli o úrodu, jež je jediným zdrojem jejich obživy, nabídl možnost vydělat si peníze prostřednictvím veřejných prací. Lidé tak získali prostředky na nákup základních potravin a zároveň v odlehlých vesnicích opravili poničené cesty, kanály, vodní nádrže nebo školy. Nejpostiženějším Afgháncům Člověk v tísni (ČvT) s prostředky z EU, OSN a od britské vlády pomohl s obnovou rostlinné produkce a chovem zvířat zdecimovaných suchem. Poskytl jim celkem 2 400 koz, 18 000 kusů drůbeže, tuny krmiva nebo kvalitní sazenice a osivo.

Poslední dva roky byly pro afghánské zemědělce obzvlášť kruté. „Nedostatek sněhu a skromné jarní deště loni způsobily extrémní sucho. Celé oblasti se ocitly bez vody a okamžitou pomoc podle průzkumů v terénu potřebovalo 2,86 milionu lidí,“ vysvětluje koordinátor humanitární pomoci ČvT v Afghánistánu Pavel Mandula. Tisíce rolníků, pro které je zemědělství v odlehlých oblastech jediným zdrojem obživy, přišly o veškerou úrodu a sužoval je naléhavý nedostatek jídla. „Zemědělská produkce se propadla až o 80 procent a lidé se snažili tíživou situaci řešit prodejem dobytka, jehož cena rychle klesala, odchodem do měst nebo zadlužováním,“ vypočítává negativní vlivy sucha Pavel Mandula. Bez bezprostřední pomoci hrozila celým oblastem například rozsáhlá migrace.

Po suchém létě a podzimu navíc přišla i na místní poměry extrémně tuhá a dlouhá zima, po které mnoho oblastí postihly povodně.  „Sucha způsobila, že jsem téměř nic nesklidil a povodeň mi pak ještě odnesla velkou část úrodné půdy,“ vzpomíná na svízelný rok Mír Hosejn z vesnice Ab Partab. „Mám kozy, ale nemohu je prodat, protože jsou pro mojí rodinu základní obživou. A tak jsem vážně uvažoval, že bych odešel za prací do Mazár-e Šarífu nebo do Šolgary,“ prozrazuje sedmdesátiletý zemědělec. V kritické chvíli ale nabídl řešení Člověk v tísni, který s pomocí prostředků z Evropské unie (ECHO), OSN (UN OCHA) a od britské vlády (DFID) v oblasti organizoval veřejné práce.

#~gallery-713~#

Pomoc ČvT v Afghánistánu v číslech:

12 283 domácností, tedy téměř 74 000 lidí, kterým ČvT poskytl pomoc

9 883 rodinám, tedy téměř 60 000 lidí pomohly peníze z veřejných prací

2 400 domácností, tedy více než 14 000 lidí dostalo zvířata nebo osivo

2 400 koz jsem rozdali ohroženým lidem

18 000 kuřat dostali lidé v nouzi

240 tun krmiva pro pro kozy a 225 tun krmiva pro slepice jsme poskytli nejohroženějším

126 000 sazenic paprik, rajčat a lilků pro chudé zemědělce

 

„V zimě jsem spolu s ostatními padesát dní pomáhal při čištění kanálů, opravě cest a dalších pomocných pracech ve vesnici,“ popisuje Mír Hosejn, jak velebil infrastrukturu v Ab Partabu. „Za práci jsem dohromady dostal 12 500 afghání (kolem 5 000 korun). Za utržené peníze jsem celé rodině nakoupil jídlo a dětem boty,“ dodává s tím, že jen díky této pomoci přečkali drsnou zimu. Vesničané často ve výstavbě infrastruktury pokračovali i po vyčerpání prostředků z veřejných prací. Například v Biland Arigh Payeen postavili ochranou zídku, která chrání dívčí školu proti povodním a vlastními silami ji ještě o metr navýšili. „Původně jsme s inženýry z ČvT plánovali jiný projekt, ale pak přišla povodeň a ve vesnici jsme se shodli na ochranné zdi. Lidé sbírali kameny, míchali cement a stavěli,“ říká Gul, který práci vesničanů organizoval.

 

 

Lidé opravovali cesty, mostky nebo školy ve své vesnici

Tým ČvT se při pomoci zaměřil na těžce postižené oblasti Zaré, Kišinde, Hayrate Sultán, Churam wa Sarbagh, kde s komunitami spolupracuje od roku 2001. Na základě podrobného průzkumu přímo v terénu týmy ČvT vybraly nejpostiženější vesnice a v nich spolu s komunitou vytipovaly nejohroženější obyvatele. Ti museli během pěti měsíců odpracovat padesát dnů. Denně si vydělali 250 afghání, což je zhruba sto korun. Domácnost si tedy celkem přišla na 12 500 afghání  (5 000 korun).

„Výdělek jsme nastavili tak, aby po dobu pěti zimních měsíců činil šedesát procent průměrného potravinového spotřebního koše afghánské domácnosti,“  vysvětluje Pavel Mandula a dodává, že částka byla zvolená tak, aby nenarušila místní pracovní trh a nepokroutila lokální ceny zboží. ČvT pamatoval i na lidi, kteří z různých důvodů fyzicky pracovat nemohou. Nemocní, postižení a staří lidé nebo vdovy, kojící matky a samoživitelky dostali pomoc bezpodmínečně, aby zahnali akutní hlad. Nejzranitelnější obyvatele podpořil i humanitární fond Klubu přátel Člověka v tísni. „Během letošního května jsme takto vyplatili 92 rodinám z 16 vesnic okresů Kišinde a Zaré po zhruba pěti tisících korunách, aby pokryli nejnutnější potřeby,“ říká vedoucí fundraisingu ČvT Tomáš Vyhnálek.

Peníze z veřejných prací celkem pomohly v 9883 domácnostech, tedy téměř 60 tisícům chudých lidí. Díky veřejným pracem vznikly stovky užitečných infrastrukturních projektů, které budou vesničané moci využívat. „Lidé čistili kanály, prameny a tradiční studny, stavěli ochranné zídky nebo opravovali cesty, mostky a školy,“ vyjmenovává příklady veřejných prací Pavel Mandula. „Za utržené peníze si lidé podle našich průzkumů většinou pořizovali potraviny, snažili se za ně ale také umořit dluhy, nakupovali osivo nebo dobytek,“ dodává.

ČvT pomáhal Afgháncům znovu nastartovat hospodaření

V další fázi ČvT pomáhal zemědělcům, aby se po suchu, kdy přišli o drtivou část úrody, opět postavili na nohy. Každá z vybraných 1 200 domácností dostala vždy dvě kozy a k tomu krmivo na čtyři měsíce, dalších 900 postižených domácností dostalo do začátku vždy osmnáct slepic, dva kohouty a krmivo na pět měsíců. Celkem 300 zemědělců mohlo svoji živnost nastartovat s kvalitním osivem cibule, okry, okurky, dýně, fazolí a sazenice paprik, rajčat nebo lilku. Zaměstnanci ČvT jim zároveň dali základní školení, jak plodiny pěstovat.

„Loňské sucho nám vzalo celou úrodu až na cibuli. Letos jsme zasadili kvalitní osivo od Člověka v tísní a vypěstovali jsme 110 kilogramů zeleniny. Část úrody okurek, cibule a dýní jsme dokonce prodali na trhu. Ve skladu mám ještě zbývá cibule a usušili jsme rajčata,“ pochvaluje si úrodu Násima z vesnice Amragh s tím, že se i ostatní vesničané začali ptát po kvalitních sazenicích. Člověk v tísni s obnovou hospodářství dohromady pomohl 2400 domácnostem, tedy více než 14 tisícům lidí.

ČvT se při obnově poničených oblastí také zaměřil na prevenci a včasné rozpoznání příštích katastrof. U vybraného vzorku lidí pravidelně zjišťuje, jestli mají dostatek potravin, zkoumá jejich zdraví nebo přístup k vodě. „Zjištěná data by nám měla sloužit k tomu, abychom včas rozpoznali přicházející katastrofu a cílili naši pomoc do správných oblastí,“ vysvětluje regionální koordinátor ČvT pro Afghánistán a Pákistán Tomáš Kocian. Infrastruktura, kterou se podařilo v rámci veřejných prací opravit nebo vybudovat, zároveň pomůže vesničanům lépe čelit budoucím suchým obdobím nebo povodním. Díky kvalitnějším cestám například mají lepší přístup na trhy, díky čištění tradičních zásobáren vody se snáze dostanou k čisté vodě, pročištěné kanály zase účelněji rozvádí vodu pro zavlažování a zpevněná koryta řek budou lépe odvádět nápor velké vody.

Člověk v tísni také propojuje obnovu po katastrofě s rozvojovou prací, které se v Afghánistánu dlouhodobě věnuje. „Humanitární projekty navazují na naše dlouholeté programy rozvojového charakteru, které v oblasti realizujeme,“ vysvětluje propojování jednotlivých programů Tomáš Kocian.Ve výsledku se tak zlepšuje nejen vybavenost vesnic, ale lidé se i učí efektivně rozhodovat o vlastních problémech a účelně vládnout na lokální úrovni.

Spojením několika programů Člověk v tísni systematicky řeší problémy chudého odlehlého regionu, jenž je extrémně náchylný k přírodním katastrofám. Zaměřuje se na příčiny krizí, které opakovaně způsobují vážné nedostatky potravin. Spolu s komunitou dlouhodobě řeší přílišné zatěžování zemědělské půdy, odlesňování, ničení přírodních pastvin a nehospodárné nakládání s přírodními zdroji.

Člověk v tísni v Afghánistánu

ČvT působí v Afghánistánu od roku 2001 a s více než dvěma stovkami zaměstnanců, rozpočtem kolem 150 milionů (v roce 2012), dvěma hlavními (Mazár-e Šaríf, Kábul) a několika dalšími kancelářemi v terénu jde v současnosti o největší zahraniční misi ČvT. Aktivity afghánské mise se soustředí především na rozvoj venkova, zemědělství, vzdělávání nebo sanitaci a hygienu, zároveň ale reaguje na humanitární krize v oblasti, kde působí. Ve čtyřech afghánských provinciích je ČvT zapojen do programu NSP (Program národní solidarity) a pracuje s 1 200 komunitami. Zemědělské vzdělávání zavádí ve 30 provinciích po celé zemi. Dlouhodobé působení umožňuje afghánskému týmu smysluplně propojit pomoc po katastrofách s obnovou a rozvojem celé oblasti.

Autor: Petr Štefan, ČvT