Děti připravované na neúspěch

Život v komunitě, dobrá zkušenost rodičů a starších sourozenců, odpolední zájmové kroužky. Taková je odpověď některých základních škol na otázku, proč do nich dochází až okolo 70 procent romských žáků. Podle organizace Člověk v tísni ale právě z těchto důvodů nejsou komunitní školy pro romské děti přínosem. "Důležité je zmínit, že rozumová úroveň žáků segregovaných škol je průměrně stejná jako žáků jiných škol, že mají stejný potenciál. Ale bohužel podléhají jednoduššímu školnímu životu a postupně zaostávají za srovnatelnými žáky jiných škol," zmínil Václav Kučera z Člověka v tísni. 

Děti, které z nich vyjdou, mají podle zkušeností pracovníků organizace problém dokončit i první ročník střední školy."Přičemž argumentace škol je opačná. Jako úspěch podávají četnost přechodu dětí do středního školství. Již ale nezkoumají, zda školu dokončí," zmínil také. Pozornost pracovníků této organizace se upnula hlavně na dvě pražské školy – Základní školu Grafická v Praze 5 a Základní školu Havlíčkovo náměstí v Praze 3. 

V jejich případě se odkazují na výsledky Scio testů, které mají zjistit úroveň vzdělávání. Obě školy z nich vycházejí podprůměrně. Své postoje opírají pracovníci organizace o výroky Agentury pro sociální začleňování, výsledky průzkumů OECD a v neposlední řadě i o nejnovější doporučení České školní inspekce. 

Nemusí sem děti dávat. Školu si vybírají

Jenže zmíněné školy kritiku důrazně odmítají. "Vadí mi, že se to všechno řeší za našimi zády. Kdyby za námi někdo přišel, mohli bychom to vysvětlit a dalo by se to případně řešit," řekla LN ředitelka Základní školy Havlíčkovo náměstí Irena Meisnerová. Vysoký počet romských dětí ve své škole vysvětluje tím, že v okolí bydlí hodně romských rodin. Pro děti, které pocházejí ze sociálně slabšího prostředí, před patnácti lety otevřela předškolní přípravný kurz. "Rodiče si to velmi chválí. Dětem to ulehčuje vstup do školy," vysvětlila ředitelka. Letos navíc zahájila činnost dětské skupiny pro děti okolo tří let, ve které se naučí základním hygienickým návykům, rozeznávání barev a počtům. 

Této školy se zastává i poslankyně Gabriela Pecková (TOP 09), která s ní spolupracuje. "K segregaci tam nedochází. Rodiče nejsou povinni dítě do této školy umístit. Oni si tu školu vybírají proto, že poskytuje nadstandardní péči a výchovněvzdělávací proces je tu pro děti daleko přátelštější. A v takovém prostředí dosahují lepších a rychlejších výsledků," řekla LN. Další vzdělávání a uplatnění na trhu práce je proto podle ní u těchto dětí dobré. 

Základní škola Grafická se zase odkazuje na výsledky kontroly České školní inspekce, která proběhla v roce 2011. Ta do školy přišla, protože dostala podnět od některých rodičů, jejichž děti docházely do přidružené mateřské školy a vytýkali instituci chyby v organizaci provozu. "Neshledala u nás žádnou chybu. To, jak naši žáci prospívají, nekontroluje Člověk v tísni, ale Česká školní inspekce," oponuje výtkám také Radka Jedličková, zástupkyně ředitele. Inspektoři ve své zprávě školu popisují jako komunitní s výrazným zastoupením žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. "Cíleně se zaměřuje na jejich inkluzivní vzdělávání," napsali také. 

Jedličková nechápe námitky Člověka v tísni i z toho důvodu, že dobrovolníci této organizace docházejí do školy a doučují žáky, kteří nestíhají učivo. Jenže právě děti uvádí organizace jako zdroj informací o školách. "Jejich sdělení jsou často nelichotivá a přesně pojmenovávají problémy škol," sdělil Kučera. Vychází ale i z podnětů dalších neziskových organizací, speciálních pedagogů i ze zkušeností ředitelů a zřizovatelů škol, kterým se podle Kučery podařilo podobné instituce zrušit nebo desegregovat. "V žádném případě nechci snižovat úsilí pedagogů, kteří v segregovaných školách působí. Jistě pracují podle svého nejlepšího vědomí a své práci dávají hodně," říká Kučera. Segregované školy ale i tak podle něho nejsou přínosem. "V negativním slova smyslu lze hovořit o dětech připravovaných na neúspěch," dodal. 

Nepoměr v praktických školách

Česká školní inspekce na konci února vydala příručku Rovný přístup ke vzdělávání. Určena je hlavně pro tvůrce "vzdělávací politiky", pomoct by ale podle tvůrců mohla i pedagogům. Před dvěma lety nechal tehdejší ombudsman Pavel Varvařovský provést takzvaný etnický průzkum ve vybraných praktických, dříve zvláštních školách. Vyšlo z něj, že až 32 procent školáků v nich tvoří Romové. Sčítání probíhalo na základě optického pozorování po třídách zástupci ombudsmana a dotazníků, které vyplňovali třídní učitelé. "Výsledky svědčí o pokračující diskriminaci v přístupu ke vzdělání v Česku," shrnula Lucie Opavská, která analýzu garantovala. Nižší vzdělání podle ní bude znamenat obtížné uplatnění žáků na trhu práce. 

Číslo vyděsilo i tehdejší zmocněnkyni pro lidská práva Moniku Šimůnkovou: "Třetinové zastoupení romských žáků na těchto školách je opravdu nepatřičné a je třeba podniknout všechny možné kroky pro to, aby se tento stav změnil." Podle Varvařovského za takový stav můžou školy, psychologové, kteří o umístění žáků do praktických škol rozhodují, ale i rodiče. Výzkum ale vyvolal negativní reakce. Kritikům se nelíbilo zvláště optické vyhodnocování, během kterého podle nich do kategorie "romský žák" mohl spadnout každý, kdo má třeba černé vlasy. Důvodem pro etnický průzkum bylo zjištění Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, podle kterého do českých praktických škol chodí romských dětí mnoho.